Klíčem je konstrukce, o které se moc nemluví. Klasický roztahovací gauč je těžký, vyžaduje odsunutí stolu a často po něm zbydou fleky od koberce. Jídelní židle s integrovaným click-clack mechanismem dělá přesný opak. Sedíte u večeře, opěradlo je pevné a stabilní. Když host řekne, že je unavený, stisknete páčku pod sedákem, opěradlo se sklopí do roviny a během pěti sekund máte rovné lehátko. Žádné tahání, žádné cvakání, žádné probouzení celé rodiny. Důležité je, že taková židle potřebuje specifický typ výplně. Nestačí tenká vrstva molitanu. Hledejte model s odnímatelným potahem a pevným foam mattress o tloušťce alespoň 12 centimetrů. Jinak budete mít do rána probořená záda a host si příště radši zaplatí ho

Musím zmínit i detaily, které by vás mohly potrápit. Kupte si k tomu polstrovaný potah na opěradlo. Sametové čalounění sice vypadá skvěle, ale na přímém slunci se zahřívá. V létě jsem musela přes den přidat bavlněný přehoz, jinak by se na sedačce nedalo sedět. A pozor na vlhkost. I když je nábytek označený jako venkovní, rozhodně nenechávejte foam matraci v dešti. Když zapomenu sklopit slunečník, sedák nasákne vodu jako houba a schne dva dny. Proto teď na noc vždy přetahuji celou sestavu nepromokavým krytem. To je malá cena za to, že nemusím uklízet z bytu spacák a karima

Teď k tomu nejdůležitějšímu praktickému detailu. Většina lidí kupuje jídelní židle podle vzhledu a zapomíná na úložný prostor. Byt o třiceti metrech čtverečních nemá žádný sklep ani komoru. Kam s ložním povlečením pro čtyři hosty? Kam s dekou? Řešení není složité. Kupte model, který má pod sedákem vestavěný úložný box. Stačí zvednout pěnový sedák a pod ním je hluboká přihrádka. Vejde se tam sada ložního prádla, dva polštáře a tenká deka. Když host odejde, zipnete potah, dáte sedák zpátky a místnost vypadá jako normální jídelna. Žádný rozkládací gauč, který zabírá místo uprostřed místnosti a musíte ho obcházet s talířem. Tohle řešení je absolutně neviditelné. Nikdo netuší, že v té sametové židli spí anglická peřina a povlečení z I

A tady přichází na řadu ten největší paradox malých bytů. Potřebujete místo pro čtyři lidi u stolu, ale zároveň nemáte ložnici pro hosty. Řešení? Koupíte levný gauč, který vypadá jako pohovka, ale ve skutečnosti je to jenom lavice s tenkým polštářem. Pak přijde sestra s rodinou na víkend a vy zjistíte, že spí na podlaze na karimatce. Přitom stačilo vzít do ruky metr a zamyslet se nad tím, co vlastně v místnosti denně děláte. Jíte tu, pracujete, děti dělají úkoly a občas sem postavíte žehlicí prkno. Reálná potřeba není hezký kus nábytku, ale multifunkční nástroj. Proto jsem před dvěma lety vyměnila všechny čtyři židle za model, který se dá během deseti vteřin proměnit v lůžko. Nikdo z návštěv tehdy nevěřil, že to funguje. Ale ono to funguje skv

Když balík dorazil, první zkouška byla sedět. Sedák je potažený sametovým čalouněním, které na omak připomíná hebký plyš. Barvu jsem zvolila tmavě zelenou, protože na přímém slunci nevybledne a nepráší se na ní viditelně každé smítko. Bohužel se ukázalo, že click-clack mechanismus vyžaduje trochu síly. Poprvé jsem ho sklopila až po pátém pokusu a málem jsem si skřípla prst. Po týdnu jsem si ale zvykla a teď to zvládnu jednou rukou. Zásadní bylo přidat pod nohy gumové podložky. Balkonová dlažba bývá studená a kovové nohy by klouzaly. Bez podložek by se navíc nábytek posouval při každém prudším poh

První krok byl zbavit se zbytečností a změřit přesný rozměr. Můj balkon má šířku sto deset centimetrů a délku dvě stě šedesát. To je na dvě židle a stolek málo, ale na jedno lůžko akorát. Začala jsem pátrat po sedacím nábytku, který se dá složit. Narazila jsem na variantu s click-clack mechanismem. Když opěradlo sklopíte do roviny, vznikne lehátko vysoké asi patnáct centimetrů. Problém byl v tom, že většina takových kousků má tenkou výplň, na které by host po hodině cítil každý šroubek. Proto jsem hledala model s kvalitním slátaným roštem a samostatnou foam matrací. Nakonec jsem objednala křeslo s úložným prostorem pod sedákem. Dovnitř se vejde nejen ložní povlečení, ale i deka nav

Zažila jsem i momenty, kdy jsem litovala, že jdu do téhle cesty. První noc, kdy na balkoně spal kamarád, jsem vstávala ve tři ráno a přemýšlela, jestli mi kapky rosy nesleptí čalounění. Naštěstí to přežil. A návštěva prohlásila, že spala lépe než na mé gauči v obýváku. Tohle je totiž hlavní trik balkonového designu: udělat z malého prostoru multifunkční kus domova. Stačí jedna chytrá sedačka s úložným prostorem, pár polštářů a odhodlání nechat betonový kout ožít. Dnes už bych bez toho nedala ani den. Když přijede rodina, všichni vědí, že mají vlastní ložnici pod širákem. A já mám konečně klid od nafukovacích matrací v předs