Když jsem začínala, myslela jsem si, že dekorativní polštáře jsou jen hezká vychytávka. Až teprve realita ukázala, že dokáží vyřešit konkrétní problémy. Třeba když na sofě chybí područky. Dva válcové polštáře po stranách nahradí chybějící opěru loktů. Nebo když je pohovka příliš hluboká a nohy vám visí do prázdna. Pár obdélníkových kousků za zády posune těžiště a vy sedíte vzpřímeněji. Učila jsem se na vlastních chybách. Koupila jsem jednou sadu šesti polštářů v akci, všechny stejně velké a stejně barevné. Vypadaly jako uniformovaná armáda. Dnes vím, že kombinace tří velikostí a dvou odstínů vytvoří mnohem přirozenější vzh

Když jsme se před pěti lety nastěhovali do řadového domu v pražských Košířích, první věc, která mě praštila do očí, byla úzká chodba a schodiště jako z hororu o klaustrofobii. Každý centimetr tady musí mít svůj účel, jinak se z obýváku stane skladiště. Právě tady začíná pravé townhouse interior design – ne o tom, co koupit, ale o tom, co vynechat. Vlastně jsem si rychle uvědomila, že klasický gauč na nožičkách je zbytečný luxus, když pod ním zeje prázdno. Musela jsem sáhnout po kusech, které dýchají s prostorem. A první a nejdůležitější poučka: každý nábytek musí umět aspoň dvě věci najednou. Jinak se v tomhle dispozičním rébusu prostě neutop

Ale zpátky k praktickým hrůzám. Měli jsme hosty na týden a já zjistila, že pull-out sofa je skvělý nápad, jen pokud máte dost místa na vysunutí. V našem obýváku, kde je od stěny ke stolu jen metr, klasický výsuvný mechanismus nejde použít. Museli jsme zvednout všechno nábytek do vzduchu. Proto doporučuji před koupí změřit manipulační prostor. Click-clack systém je v tomto ohledu milosrdnější, protože sklápí sedák dopředu, nepotřebuje místo do strany. Stačí odsunout konferenční stolek o padesát centimetrů a hotovo. A pokud váháte mezi designem a funkcí, vždycky vyberte tu funkci. Pohovka, která se nedá rozložit, protože se nevejde, je k ničemu. Radši oželte moderní tvary a kupte si křeslo s otomanem, který zároveň schová d

Na závěr bych chtěla říct jednu věc. Když lidé slyší wall finishing, mnohokrát si představí drahé a složité řešení. Ale opak je pravdou. Někdy stačí jen natřít jednu stěnu tmavším odstínem a druhou nechat světlou, aby se místnost opticky protáhla. Když k tomu přidáte chytře navržený nábytek, jako je sofa bed s kvalitním foam mattress, máte vyhráno. Nebojte se experimentovat s barvami a texturami. Jedna moje kamarádka natřela ložnici na tmavě modrou, což bych jí nikdy nevěřila, a teď v ní spí jako v oblacích. Zkuste to, stěny nejsou věčné, dají se vždycky předělat. Hlavní je, aby vám v tom prostoru bylo dobře a abyste po náročném dni rádi vklouzli do postele a zapomněli na sv

Skladování ložního prádla je další kapitola sama o sobě. Když nemáte místo na klasickou komodu, musíte improvizovat. V našem obýváku jsem pořídila mohutný taburet s odklápěcím víkem, který slouží jako konferenční stolek i úložiště. Dovnitř se vleze pět sad povlečení, dva polštáře a tlustá deka. Kolem dokola jsem nechala místo na nohy, aby místnost nepůsobila jako sklad. A na zeď jsem pověsila hluboké police, kam dávám roční období mimo sezonu. Klíčové je myslet vertikálně. Když zaberete stěny, ušetříte podlahu. Tím pádem zbude víc místa pro tu jednu jedinou věc, která dělá domov domovem – pro pohovku, kde se večer schoulíte s kni

Klíčem k přežití v malém townhouse interiéru je zbavit se bordelu dřív, než vznikne. Každý šálek, každá deka, každá kniha musí mít svůj domov. A tady přichází na scénu nenápadný hrdina: postel s úložným prostorem. V naší ložnici o rozměru 2,5 krát 3 metry zabírá postel polovinu podlahy. Pod matrací se skrývá výklopný box, kam strkám zimní bundy, spacáky a staré fotky. Kdybych místo toho měla klasický rám na nožičkách, polovinu věcí bych musela skladovat v krabicích pod gaučem v obýváku. A to by byl konec všeho. Výklopný mechanismus musí být plynulý, ideálně s plynovými vzpěrami, jinak si při každém vyndávání pyžama narazíte hlavu o v

Na závěr bych chtěla zdůraznit jednu věc. Plánování prostoru je jako skládat puzzle. Každý prvek má své místo a když jedno špatně umístíte, všechno se rozpadne. Například jsem dlouho přemýšlela, zda do místnosti vložit skříňku pod umyvadlo nebo raději otevřený policový systém. Zvolila jsem skříňku, protože skryje všechny lahvičky a kartáčky, které by na očích působily nepořádkem. Zároveň jsem nad toaletu umístila úzkou poličku na ručníky. A když už jsem u toho ukládání v ložnici, pořídili jsme tam postel se zabudovaným úložným systémem přímo v rámu. Tam schováváme sezónní oblečení a deky, které by jinak zabíraly místo v šatníku. Funguje to skvěle a byt působí vzdušn