Když se ohlédnu zpátky, největší chybou bylo podceňovat mechanismy a rozměry. Dnes už vím, že pro living room armchairs platí stejná pravidla jako pro postel. Zkuste si sednout na pět minut. Zavřete oči. Cítíte, jestli je sedák dost pevný? A když se opřete dozadu, neklouže vám záda? A co nohy? Mám ráda, když křeslo stojí na stabilních nohách z masivu, ne na plastu. Plastové nožičky se často kývají a po čase prasknou. Dřevo nebo kov vydrží generace. Věřte mi, že kvalitní konstrukce vám ušetří starosti a peníze za opravy. Vaše budoucnost v obýváku bude mnohem klidněj

Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt o rozloze 38 metrů čtverečních, myslela jsem si, že kitchen design je to nejdůležitější, co musím vyřešit. A měla jsem pravdu jen napůl. Kuchyň jsem vymyslela do detailů, ale obývák jsem podcenila. Koupila jsem levnou pohovku, která vypadala hezky na fotce, ale po třech měsících se propadala a každý večer jsem probouzela s bolavými zády. Tehdy mi došlo, že bez kvalitního spaní je i sebelepší kuchyň k ničemu. Zásadní chyba? Zapomněla jsem, že v malém bytě musí jeden kousek nábytku zvládat dvě role najed

Nesmíme zapomenout na materiály, které dělají z nábytku ozdobu místnosti, ne jen nutné zlo. Dlouho jsem hledala pohovku, která by byla zároveň středobodem obýváku, ale nechtěla jsem kůži. Nakonec jsme zvolili model s jemným velvet upholstery v tlumené šedé. Sametový povrch krásně láme světlo a působí luxusně, i když je cena příjemná. A co je důležité, látka se dá snadno vysát a nechytá chlupy tak jako jiné textilie. V kombinaci s dřevěným dekorativním obložením nad pohovkou to vytváří útulnou atmosféru bez ký

Samozřejmě, že malba není všemocná. Pokud máte pohovku, která se po rozložení vlní nebo má příliš měkký foam mattress, žádná barva to nezachrání. Musíte začít od základů. Vyberte si model, který má pevný rám z masivu nebo překližky. Klik-klak mechanismus by měl být z oceli, ne z plastu. A rozhodně nešetřete na matraci. Šestnáct centimetrů pěny je podle mě minimum pro dospělého člověka. Teprve když máte jistotu, že se na pohovce vyspíte stejně dobře jako na klasické posteli, můžete začít přemýšlet o tom, jak ji začlenit do interiéru. A věřte mi, že právě tehdy se wall painting stane vaším nejlepším přítelem. Už žádné zoufalé hledání čela postele v obchodě s nábytkem, stačí nanést ba

Když jsem si konečně pořídila pořádný kousek, volba padla na model s velvety upholstery. Sametový povrch je nečekaně praktický. Nevěřila bych, ale skvrny se dají vyčistit vlhkým hadříkem a kočičí chlupy na něm téměř neulpívají. Navíc působí útulně a hřejivě, což v panelákovém bytě oceníte. Důležité je ale nenechat se unést jen vzhledem. Zkuste si na gauč v obchodě lehnout na bok. Pokud cítíte lamely nebo projekční švy, bude to bolet i v noci. A pozor na mechanismus rozkládání. Click-clack mechanism je u menších modelů nejčastější a funguje skvěle, pokud je dobře vyrobený. Při prvním rozložení by měl jít hladce, bez křupání a bez nutnosti použít násilí. Pokud cítíte odpor, raději hledejte d

Když už mluvíme o světle, jedno z největších překvapení pro mě bylo, jak moc ovlivňuje barva obkladů náladu. Měl jsem jednou zakázku pro mladý pár, který chtěl v koupelně industriální styl. Dali tam betonové šedé obklady, chromové doplňky a celé to působilo chladně. Navrhl jsem jim přidat pod umyvadlo malou dřevěnou skříňku a na podlahu kobereček s vysokým vlasem. A hlavně jsem jim poradil vyměnit jednu stěnu za zrcadlo, které odráželo světlo z okna. Výsledek byl překvapivě útulný. A to je na tom to kouzelné – nemusíte bourat zdi, stačí jen chytře kombinovat materiály a text

Pokud tedy plánujete zařizování nebo rekonstrukci, doporučuji začít u místa na spaní. Až pak řešte linku, obklady a spotřebiče. Protože bez kvalitního odpočinku je všechno ostatní jen dekorace. Věřte mi, vlastní zkušenost mě stála dva roky bolestí zad a jednu vyhozenou pohovku, než jsem pochopila, co v noci opravdu potřebuji. Teď už vím, že ten správný kousek poznáte podle toho, že se na něj těšíte, až si večer lehn

Mimochodem, vzpomněl jsem si na svou první návštěvu u jedné paní architektky. Měla v koupelně úzké vysoké obklady položené na rybí kost. Vypadalo to jako stará Paříž. Ale když jsem si sedl na záchod, uvědomil jsem si, že ta krása stojí majlant a hlavně že spáry mezi těmi malými kousky jsou noční můra na čištění. Proto dneska doporučuju volit raději větší formáty, třeba šedesát krát devadesát centimetrů. A pokud už jdete do malých kachliček, pořiďte si epoxidovou spárovací hmotu. Je dražší, ale nevsákne do sebe špínu jako cement. A věřte mi, že když v koupelně trávíte čas s dětmi nebo domácími mazlíčky, je to rozdíl mezi životem v čistotě a neustálým bojem s kartáč