A nakonec malá lekce z praxe. Když nakupujete dekorativní polštáře, vždycky si přineste domů jen jeden kus a zkoušejte ho na místě. To, co vypadá krásně v obchodě pod umělým osvětlením, může doma působit fádně. Já jsem si jednou přinesl domů šest oranžových polštářů. V obchodě byly nádherné, doma vypadaly jako pomeranče na gauči. Musel jsem je vyměnit za tlumenější odstín. A pozor na výplň. Polyesterová vlákna po pár měsících ztratí objem. Kupte raději polštáře s dutým vláknem nebo s paměťovou pěnou. Drží tvar i po stovkách sezení. Vaše návštěvy si pak sednou, zapadnou do polštářů a ani si neuvědomí, že pod nimi číhá složený foam mattress na slátané konstrukci. A vy budete mít na konci večera jen jeden starost: kam ty polštáře teď dát, aby neruš

Když mluvím o dětském designu, často se setkávám s názorem, že kids room design by měl být hlavně veselý a barevný. Jenže všechno má svou míru. Znám jednu maminku, která vymalovala pokoj fialovou, oranžovou a zelenou. Dítě tam nedokázalo usnout, protože ho barvy příliš stimulovaly. My jsme zvolili raději neutrální béžový základ a výrazné doplňky, které můžeme snadno měnit s věkem. Křeslo s velvet upholstery v tmavě modré dodalo místnosti šmrnc, aniž by působilo křiklavě. Sametový potah je překvapivě odolný a skvrny od čokolády se z něj dají vyčistit obyčejnou houbič

Praktické detaily jsou to, co odlišuje promyšlený design od pouhé dekorace. Nikdy nezapomeňte na dostatek zásuvek u stolu a postele. Dnešní děti potřebují nabíjet tablet, lampičku a někdy i chytré hodinky. Kabeláž schovejte do lišt nebo za noční stolek, jinak na ni někdo šlápne a máte po notebooku. A pokud to místo dovolí, dejte dítěti možnost rozhodovat o barvě povlečení nebo o tom, kam pověsí oblíbený plakát. Když cítí, že má na svůj prostor vliv, stará se o něj l

Obtížnější je to s barevností. Minimalistický interiérový design se často spojuje s bílou a šedou. Jenže bílá sedačka v pronájmu s dětmi? Katastrofa. Já jsem zvolila velvet upholstery v tmavě modré. Samet je příjemný na dotek, ale hlavně se na něm neukazuje každá skvrna. Modrá navíc dodá místnosti hloubku, aniž by působila křiklavě. Když k tomu přidáte světle šedé stěny a dubovou podlahu, máte základ, který vydrží roky. Až se rozhodnete pro změnu, stačí vyměnit polštáře nebo deku. Nábytek zůst

Sousedka odnaproti řešila úplně opačný problém. Malý pokoj pro dva kluky, kde každý chtěl svůj koutek. Zvolila pull-out sofa, který se přes den schová pod palandu, a v noci se vysune jako regulérní lůžko. Mechanismus je vcelku jednoduchý, ale pozor na slatted frame. Levná verze z překližky se po pár měsících prohnula, a oni museli dokupovat výztuhu. Lepší je rovnou sáhnout po modelu s kovovým rámem a pružnými lamelami, které se přizpůsobí váze. Kluci teď mají dole hernu a nahoře čtecí koutek, přičemž půdorys místnosti zůstal skoro vol

Řešíte problém s uskladněním věcí? Pak určitě sáhnete po konceptu bed with storage. Pod postelí máte šuplíky, kam schováte prostěradla a deky. Jenže co když máte návštěvu a potřebujete rychle vytvořit dojem uklizeného prostoru? Tady přichází na řadu trik s polštáři. Naházíte na postel pár kousků v neutrálních tónech, ideálně s různými rozměry. Já mám rád kombinaci 40×40 cm a 50×30 cm. Když je poskládáte do pyramidy, zakryjete tím celou plochu lůžka. Host si pak nepřipadá, že usedá na sklad náhradního prádla. A vy máte klid, že pod tím nikdo neuvidí ten bordel v šuplících. Je to jednoduchá finta, která funguje v každé ložnici, i té nejmen

Lidé se mě často ptají, jak se do malého bytu vejde šatna, a já jim odpovídám otázkou: a máte vůbec postel, nebo jen matraci na zemi? Tahle zdánlivá odbočka dává smysl, až když si uvědomíte, že každý centimetr v bytě musí pracovat za dva. Když jsem před lety zařizovala garsonku o třiceti metrech, zdálo se mi šílené uvažovat o walk-in closet. Dnes vím, že právě úsporné řešení spaní uvolnilo místo pro pořádný systém polic a tyčí. Místo aby postel zabírala celou ložnici, vsadila jsem na křeslo, které se během pár vteřin promění na lůžko pro hosty. A najednou se v bytě objevil prostor, který jsem dřív považovala za zbytečný luxus. Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé otevřela dveře do místnosti, kde visely všechny kabáty najednou – bez jediného přehozu přes ži

A co když máte doma takzvaný pull-out sofa? Ten zrádný kus nábytku, který vypadá jako běžná sedačka, ale ve skutečnosti z něj vytáhnete plnohodnotné lůžko. Problém je, že po rozložení vám zbydou ty nevzhledné polštáře na opěradla. Kam s nimi? Většina lidí je hází na zem, což vypadá hrozně. Moje řešení: kupte si na ně povlečení ve stejném odstínu jako podhlavníky z obýváku. Když pak sedačku zase složíte, nasadíte ty potahy zpět. Celá sestava vypadá jako jeden kus. Důležité je nezapomenout na proporce. Když máte velkou sedačku, potřebujete i odpovídající velikost dekorativní polštáře. Malé čtverce na obřím gauči vypadají jako dečky, což není to, co chc