Poslední rok jsem v tomhle systému našla klid. Už nemám pocit, že bydlím v provizoriu. Plánuju večeři s přáteli? Vím, že po desáté večer stáhnu klikovku, vysunu pull-out sofa a během pár minut je z obýváku ložnice pro dva. Ráno složím, uklidím povlečení do šuplíku pod sedačkou a pokoj je zase ready na kávu a rohlíky. Tenhle rituál mi nevadí, naopak – dodává mi pocit, že ovládám prostor, ne on mě. A přesně o tom podle mě útulný interiér je. Ne o kvantech polštářů a svíček, ale o tom, že si sednete na gauč a necítíte, že něco visí ve vzduchu. Dosl

Praktická rada na závěr: neměřte jen šířku pohovky, ale i hloubku. Většina living room furniture pro malé byty má hloubku 90 až 100 centimetrů, což je akorát pro sezení s rovnými zády. Pokud si rádi lehnete na gauč s nohama nahoru, potřebujete hloubku 110 centimetrů. Jenže to už zabere půl místnosti. Možná budete muset obětovat konferenční stolek a nahradit ho malým úložným boxem. Osobně doporučuji vzít si domů izolepu a vyznačit na podlaze obrys pohovky. Budete překvapeni, jak velká vlastně je. A teprve pak řešit, zda se do ničeho vejdete vy, hosté, i věci z p

Paradoxně nejvíc útulna mi do bytu přinesla pohodlná sedačka na spaní. Říkala jsem si, že přece nepotřebuju druhou postel, vždyť hosty mám jednou za uherský rok. Jenže ono to přišlo. Třikrát do roka. A pak pětkrát. A vždycky to bylo stejné – rozkládání karimatky, shánění polštářů a ráno probuzení s křečí v zádech. Koupila jsem proto rozkládací pohovku s funkcí click-clack mechanismus. Stačí zacvaknout, opěradlo sjede dolů a během deseti vteřin je z gauče lůžko. Žádné tahání matrací, žádné improviz

Právě slatěný rošt je věc, kterou při koupi rozkládací pohovky často podceňujeme. Mně osobně zachránil záda, když jsem začala trávit v obýváku víc času u počítače. Klasická pěna se časem propadá, ale kombinace pružných lamel a kvalitní pěnové matrace vydrží mnohem déle. A tady přichází na řadu další vychytávka: pohovka s úložným prostorem. Místo abyste v obýváku měli dvě skříně, které zabírají místo, schováte všechno dovnitř. Mně se tam vešly nejen deky a polštáře, ale i zimní boty. Jen pozor na to, že úložný prostor pod sedákem bývá hluboký, ale přístupný jen zepředu – takže si před nákupem raději změřte, jestli se do něj vejde i větší věc, například cestovní k

Často dostávám otázku, jestli se vyplatí investovat do pohovky s velvet upholstery. Moje zkušenost říká: pokud nemáte doma malé děti nebo kočky, je samet naprosto úžasný. Na dotek je hebký, odráží světlo do místnosti a vytváří dojem luxusu i v malém bytě. Měla jsem jednu takovou pohovku v tmavě modré a když vedle ní stála lampa s mosazným stojanem, celý obývák vypadal jako z časopisu. Jen pozor na čištění – velvet snadno nasává prach a chlupy, takže jednou týdně musíte po povrchu přejet válečkem na textil. Jinak se ale vyplatí, protože na rozdíl od hrubého lnu působí elegantně i po let

Pokud máte hosty často, ale jen na jednu noc, vyplatí se pull-out sofa. Neplést s klasickým výsuvem, kdy vytahujete konstrukci dopředu. Tady jde o to, že pod hlavním sedákem je schovaný další rám s matrací, který jednoduše vysunete směrem k sobě. Rázem máte dvě lůžka najednou. Hodí se to, když přijedou rodiče nebo kamarád na návštěvu. Problém je, že pull-out sofa bývá nižší, takže pro starší lidi je složité vstát. A pozor na výšku: pod sedákem musí být alespoň 10 centimetrů mezery pro pohyb mechanismu. Jinak budete tahat za madlo a nic se nestane. Radši si nechte v obchodě předvést celý proces vysouvá

Materiály, které letos frčí, jsou zcela záměrně praktické. Samet už dávno není jen ozdobou babiččiných křesel. Moderní velvet upholstery má speciální úpravu proti oděru a snadno se čistí. Když vám na sedačku spadne kousek čokolády nebo dítě rozlije džus, stačí vlhký hadřík. Zní to jako drobnost, ale v domácnosti s malými dětmi nebo kočkou je to rozdíl mezi životem v estetice a životem v permanentním stresu. Zároveň samet přináší do místnosti hloubku a měkkost, což je přesně to, co potřebujeme, když máme na ploše jen pár metrů čtverečn

Stála jsem před tím nekonečným rozhodováním v obchoďáku s lampami skoro hodinu. Potřebovala jsem domácí osvětlení, které by fungovalo v malém obýváku, kde se večer spí na rozkládací pohovce, přes den se učí děti a odpoledne se pečou koláče. Mám na mysli místnost, kde není místo ani na konferenční stolek, natož na noční stolek u provizorní postele. Zkoušela jsem bodovky, stojací lampy a dokonce i řetězy světýlek, ale vždycky to skončilo buď příliš ostrým světlem, nebo stíny, které lhaly na milimetr přesně. Až když jsem pochopila, že domácí osvětlení není jen o kráse, ale o tom, jak se v daném prostoru skutečně žije, začalo to dávat sm