K samotnému spaní jsem pak přistoupila víc pragmaticky. Klasické hubené molitanové desky v rozkládacích sedačkách jsou noční můra. Rozhodla jsem se pro výměnu a objednala samostatnou pěnovou matraci o tloušťce 16 centimetrů, která se na pohovku pokládá až na noc. Ve dne ji schovám do úložného boxu pod oknem. Zkuste si ale představit, že ji každý večer taháte z jedné strany místnosti na druhou a uklízíte polštáře do skříně, která už praská ve švech. To byl přesně můj problém. Neměla jsem kam dát ložní prádlo, deku ani náhradní polštář. Řešení přišlo až s koupí postele s úložným prostorem přímo v konstrukci, kterou jsme umístili do ložnice. Ale v obýváku mi pomohla až kombinace pohovky a velkého otomanu s dutým vnitř

Narážím pořád na jeden problém. Lidé se bojí experimentovat s tmavšími odstíny. Myslí si, že v malém bytě musí být všechno bílé, jinak to bude působit stísněně. Ale opak je pravdou. Jedna stěna v tmavě modrém sametu nebo v matné černé barvě vytvoří iluzi nekonečna. Obzvlášť když ji doplníte zrcadlovými prvky. A tady se dostávám k další praktické fintě. Místo malování jsem v předsíni použila vinylem potažené obložení, které odolá otiskům prstů a vlhkosti od kabátů. Náklady? Zlomek ceny než obkladačka. A když se objeví škrábanec, stačí vyměnit jednu desku. Tohle není reklamní řeč. Je to zkušenost z pěti let rekonstrukcí a desítek přestěhování. V jedné garsonce jsem měla dokonce rozkládací sedačku čalouněnou sametem, která stála uprostřed místnosti. A celá stěna za ní byla pokrytá akustickými panely v šedé barvě. Díky tomu jsem mohla v pět večer pustit film a sousedi ani nevěděli, že jsem d

Děti milují barvy, ale pozor na přeplácanost. Jedna stěna v dominantním odstínu, zbytek v neutrální bílé nebo šedé. Do pokoje jsem dala velvet upholstery v tmavě modré na čelo postele, které ladí s polštářky. Vypadá to luxusně, přitom se to snadno udržuje. Samet je dnes už ošetřený proti skvrnám, takže fixy a pastelky jsou minulostí. Na podlahu koberec s krátkým vlasem, ideálně ve dvou vrstvách, aby se dal snadno vysát. Děti na něm tráví hodiny hraním a stavěním, proto by měl být měkký, ale ne příliš nadýchaný, aby se v něm neztrácely malé kostičky lega. A pokud máte opravdu malý pokoj, zvažte, zda nepotřebujete jen jednu pull-out sofa, která přes den slouží k sezení a v noci k spaní dvou dětí najed

Když se mi narodila druhá dcera, stanula jsem před zdánlivě neřešitelným úkolem. Dětský pokoj o rozměrech tři krát čtyři metry měl pojmout dvě postele, stůl na kreslení, skříň a ještě nějaký prostor na hraní. První pokus skončil chaosem. Kupovala jsem nábytek podle fotek z katalogů, aniž bych promyslela skutečný provoz. Děti potřebují místo na spaní, učení i volnou podlahu, kam mohou rozložit stavebnici. Teprve když jsem začala řešit každý centimetr, objevila jsem kouzlo chytrého úložného prostoru. Dětský pokoj design není jen o barvách a dekoracích, ale především o funkčnosti, která vydrží první rok školy i pubertu. Základní chybou, kterou dělá snad každý rodič, je podcenění spánkového komfo

Další past, do které se snadno spadne, je podcenění mechanismu. Click-clack zní jednoduše, ale ne každý mechanismus je stejný. Levnější verze mají kovové čepy, které po půl roce začnou drhnout a vrzat. Vyplatí se investovat o dva tisíce korun víc a mít jistotu, že rozložení proběhne potichu. Stejně tak slatted frame by měl mít dostatečně husté lamely. Ideálně alespoň osmnáct lamel na šířku 140 cm. Jinak se foam mattress brzy prohne a vy se probudíte s bolestí zad. To není home decor, to je boj o zdra

Když mluvíme o interiérové inspiraci pro malé byty, nejde jen o estetiku. Jde o přežití v prostoru, kde každý centimetr musí nést svou tíhu. Rozhodla jsem se vsadit na pohovku s praktickým click-clack mechanismem. Zní to technicky, ale v praxi to znamená jediné: jedním pohybem ruky sklopíte opěradlo a máte rovnou ložní plochu. Žádné tahání za madla, žádné vyndávání polštářů do kouta. Aby ale tahle finta fungovala, musíte myslet na detaily. Vybrala jsem model s pevným dřevěným roštem pod matrací. Ne tenký drátěný systém, který se po roce prohne, ale klasický laťkový rošt. Ten drží záda rovně a matraci nenechá prověsit. Právě slatted frame je podle mě nejčastěji podceňovaný prvek, přitom rozhoduje o tom, jestli se host vyspí jako mimino, nebo bude druhý den chodit s křivými z

Teď k tomu, na čem vlastně spíte. Mnozí podceňují slatted frame, tedy laťkový rošt. Když ho koupíte k pohovce, musíte si pohlídat, jestli je kompatibilní s mechanismem. Já jsem kdysi koupila klasický rošt do IKEA a pak zjistila, že se nevejde pod vysouvací sedák. Frustrace. Nakonec jsem vzala rošt na míru a k němu foam mattress z paměťové pěny. Deset centimetrů tlustá, pro hosty boží. Když ji složím do úložného vaku, zabere místo velkého kufru. Pod laminátovou podlahou to necítíte, prostě jen leží na roštu a je