Když jsem konečně dala dohromady systém, zjistila jsem, že největší problém není nedostatek místa, ale špatné plánování. Klasickým příkladem je skříň, ve které visí věci na ramínkách, ale pod nimi zůstává půl metru prázdnoty. Tam jsem umístila skládací boxy na boty nebo tašky. Další past je zbytečně velká postel. Pokud spíte sami, nepotřebujete manželskou postel 180 cm širokou. Stačí 140 cm a ušetříte místo na noční stolek nebo komodu. Uvolněné místo můžete využít pro úzkou polici na knihy. A právě tenhle prostor navíc dělá z garsonky obyvatelný byt, ne skladiš

Když už jsme u výběru, nesmím zapomenout na materiál. Moje kamarádka si pořídila koženkovou sedačku a po dvou týdnech litovala. V kuchyni, kde se vaří, stříká olej a občas upadne kousek omáčky, je údržba hladkých povrchů noční můra. Proto jsem zvolila velvet upholstery. Samet je sice luxusnější, ale v praxi se chová překvapivě vděčně. Skvrny stačí otřít vlhkým hadříkem, a pokud něco vsáknete hlouběji, struktura vláken neponese vodu. Navíc vypadá skvěle. Tmavě modrý samet v kuchyni vytvořil zajímavý kontrast k bílé lince a dubové podlaze. Hosté si myslí, že je to drahý designový kousek. A přitom je to jen chytrá multifunkční sedačka, která přežila stovky večeří i několik spa

Největší výzvou pro mě bylo zařídit obývák, který slouží i jako ložnice pro hosty. Neměla jsem místo na klasickou postel, tak jsem vsadila na sedačku s funkcí spaní. Vyzkoušela jsem několik variant a nakonec zvítězila pohovka s rozkládacím mechanismem click-clack. Důležité je, aby mechanismus šel ovládat jednou rukou, jinak ho hosté nebudou chtít používat. K tomu patří pořádný rošt a matrace o tloušťce aspoň 14 cm. Tapeta v této místnosti dělá zázraky, odvádí pozornost od toho, že vlastně spíte v obýváku. Zvolila jsem vzor připomínající staré mapy, hosté se na něj rádi díva

Poslední rada, kterou bych chtěl sdílet, se týká svícení. Jedno lustrové světlo uprostřed stropu vám v garsonce nestačí. Potřebujete vrstvy. Nástěnné lampy u pohovky vytvoří intimní atmosféru, bodové světlo nad jídelním stolem zase oddělí zónu jídla od spaní. Použijte teplé žárovky s teplotou kolem 2700 Kelvinů. Chladné bílé světlo v malém prostoru působí jako ordinace. A pokud máte možnost, pořiďte si stmívač. S ním jedním otočením změníte náladu celé místnosti z pracovní na relaxač

Pokud řešíte stejný problém, doporučuji pořídit rozkládací sedák s úložným prostorem na lůžkoviny. Na trhu jsou i modely, kde se pod sedákem skrývá prostor na polštáře a deky. Ušetříte místo a nebudete mít všude povlečení. Důležité je vyzkoušet si rozklad osobně, protože některé pohovky vyžadují odsunout konferenční stolek. Já jsem zvolila rohovou sedačku, kde se jedna část vysouvá dopředu. K tomu jsem dala tapetu s vertikálními pruhy, které opticky zvednou strop. Funguje to skvěle, i když máte jen 2,5 metru do str

Ale co když během dne potřebujete místo na cvičení nebo práci? Pak je pull-out sofa vaším nejlepším přítelem. Vytáhnete spodní díl a rázem máte ložnici. Zasunete ho a máte dvoumístné posezení. Klíčové je, aby výsuvná část nebyla jen tenká překližka. Kupte provedení s kovovým rámem a ideálně s integrovaným úložným prostorem. Dovnitř schováte deky, polštáře a sezónní oblečení. Ušetříte tím místo za samostatnou skříň. V mém případě se pod sedák vešla i sada ručníků a zimní bunda. To je prostor, který by jinak ležel la

Nebojte se ani výrazných materiálů. Často slýchám, že do malého bytu patří jen bílá a šedá. To je omyl. Právě jedna výrazná textura dokáže místnost sjednotit. Zkuste velvet upholstery na hlavní sedačce. Sametový povrch působí luxusně a na dotek je příjemný. Navíc se na něm tolik neusazuje prach jako na hrubém lnu. Stačí jednou za měsíc přejet vysavačem s kartáčem. Jen pozor na světlé odstíny – krémový samet vypadá skvěle, ale po prvním červeném víně už nikdy nevrátíte původní barvu. Raději sáhněte po tmavě modré nebo zelené. Ta barva navíc opticky prohloubí pros

Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, narazila jsem na klasický problém malých půdorysů. Každý centimetr stěny musel nést dvojí funkci. Nepomohla by mi žádná tapeta s divokým vzorem, která by prostor ještě zmenšila. Začala jsem tedy experimentovat s technikou wall painting, která umí s místností doslova pohnout. Místo abych malovala celou plochu jednou barvou, vytvořila jsem na jedné stěně iluzi výklenku. Tmavší odstín šedé v obdélníkovém poli, lemovaný úzkým světlým pruhem. Výsledek? Místnost opticky získala hloubku a já jsem najednou měla vizuální rámec, kolem kterého jsem mohla aranžovat nábytek. Tahle jednoduchá finta mi otevřela oči. Wall painting není jen o barvě. Je to nástroj, jak zásadně proměnit i ten nejstísněnější pros