Zásadní zkušenost přišla s dětským pokojem. Dcera chtěla princezny, já chtěla něco, co přežije první malířské pokusy. Vybrala jsem omyvatelnou vinylovou tapetu s motivem lesa. Když se na ni pak vyklepávaly pastelky, stačilo přejet vlhkým hadříkem a bylo čisto. A aby pokoj zároveň sloužil na spaní pro kamarádky, pořídila jsem rozkládací pohovku s lamelovým roštem, která se dala snadno přeměnit na dvoulůžko. Pod ni jsme umístili další šuplíky na hračky. Tapeta tu plnila funkci nejen estetickou, ale i praktickou. Děti si na ni lepily samolepky, které šly bez poškození sloupnout. Stěna zůstala celá a já nemusela každý rok přetí

Další past, do které jsem spadla: odkládací plocha. Malý stolek na kolečkách se tváří prakticky, ale při rozložení pohovky překáží. Musíte ho odsunout, což při únavě večer otravuje. Lepší je pevný stolek s odklápěcí deskou, který se dá přisunout až k sedáku. Nebo žádný stolek, a místo něj police nad postelí. Na ni položíte tablet, telefon a hrnek, a nic nepřekáží. Tohle řešení vyžaduje přesné měření: police musí být dostatečně vysoko, abyste si nenarazili hlavu, ale nízko, abyste dosáhli vleže. Zkoušela jsem to několikrát, než jsem trefila ideálních 25 centimetrů nad matr

Co se týče materiálů, sázejte na vliesové tapety. Jsou prodyšné, snadno se lepí a v případě potřeby se dají suchou cestou strhnout. V kuchyni jsem použila omyvatelnou variantu, která odolá mastnotě a páře. Nad linkou mám tapetu s motivem cihlové zdi, která ladí s dřevěnou deskou stolu. A vedle stojí malá sedací souprava s úložným prostorem na utěrky a ubrousky. I v malém bytě lze tapetu skloubit s praktickým nábytkem. Když jsem před lety začínala, myslela jsem, že tapeta je jen ozdoba. Teď vím, že je to nástroj, jak z každého koutu vytěžit maximum, aniž byste museli bourat

Myslím, že největší mýtus o moderních interiérech je představa, že musí být chladné a neútulné. Opak je pravdou. Když máte nábytek, který opravdu funguje, nepotřebujete ho zakrývat dekami nebo přehozy, abyste schovali jeho nedokonalosti. Naše sofa bed s velvet upholstery a slatted frame vypadá stejně dobře večer rozložený jako ráno složený. A ta foam mattress se dá během pěti minut srolovat a schovat do skříně pod schody. Prostě řešení, která šetří místo, ale nešetří na kvalitě spá

Strávila jsem víkend u kamarádky v paneláku a málem jsem jí záviděla. Její ložnice o dvanácti metrech čtverečních voněla sušenou levandulí a vypadala, jako by k ní patřila stará usedlost v údolí Rhôny. Jenže ona v tom bytě bojuje s úplně stejnými problémy jako já. Malý půdorys, žádné místo na povlečení pro hosty, věčně se batolící pes v nohách postele. A přesto si tam vytvořila provence style interiors, které působí vzdušně a útulně zároveň. Těžký dubový nábytek vyměnila za bíle mořený borovicový stůl s patinou, na parapet postavila tři keramické džbány a na zeď pověsila jednoduchý obraz včel na plátně. Žádné gobelíny, žádné zlacené rámy. Jen ta jemná, matná, omšelá krása, která voní sušeným tymiánem a pečeným chle

Ovšem pozor na klikový mechanismus. Zkoušela jsem i levnější pull-out sofa, která se vysouvá jako šuplík. Vypadá prakticky, ale realita je jiná. Po půl roce se začal vysouvací díl prohýbat, matrace klouzala a ve spoji vznikla díra, do které padal polštář. Vyžaduje to přesné ustavení a kvalitní kovové vedení. Proto doporučuji click-clack mechanismus, který je jednodušší a pevnější. Stisknete, pohovka se sama ohne a lehne. Žádné tahání, žádné cvakání do nekonečna. Tento typ najdete u dražších kousků, ale vyplatí se. Ušetříte nervy i místo. A pokud k tomu přidáte velvet upholstery, tedy sametové čalounění, získáte elegance, která skryje i každodenní opotřebe

V obývacím pokoji se pak potýkáme s věčným tématem. Přijede návštěva z Moravy, potřebuje přespávat, ale vy nechcete mít v patnácti metrech rozloženou armádní postel. Tady přichází ke slovu taktika provensálského minimalismu. Místo masivní rohové sedačky zvolte elegantní sestavu s nožičkami, pod kterou se dá vysávat. A jako záchranu pořiďte pohovku s rozkládacím mechanismem, nejlépe s click-clack mechanismem, který nevyžaduje vyndávání polštářů ani noční stolky. Jedno rychlé trhnutí a místnost je připravená na spaní. Důležité je, aby látka byla co nejpřirozenější. Zvolila jsem variantu s matným potahem, který připomíná staré lněné plátno. Nesnesla bych lesklý polyester v interiéru, který se tváří jako francouzská venkovská chalupa. Ta žlutá, prošedivělá krása totiž stojí na autenticitě, ne na dokonalých površ