Když plánujete walk-in closet v místě, kde dřív stála postel, musíte myslet na to, že přijdete o jedno velké lůžko. Zvlášť v jednopokojovém bytě nebo garsonce to může být problém. Tady přichází na řadu chytrý nábytek. Pull-out sofa s výklopným mechanismem se dá přes den schovat do rohu a v noci z něj vytáhnete plnohodnotné lůžko. Důležité je, aby měl matrac dostatečnou výšku – alespoň 12 cm pěny, ne žádná tenká vrstva molitanu. Jinak se probudíte s bolavými zády. Když vyberete model s laťkovým roštem, zlepšíte prodyšnost matrace a prodloužíte její životnost. A pokud máte místo na dvě sedačky, jedna z nich může být klasická sedačka a druhá rozkládací pro případ, že přijedou dva hosté najed

Často se mě přátelé ptají, zda mi nevadí, že musím každý večer rozkládat gauč a ráno ho zase skládat. Pravda je, že ze začátku to byla otrava. Pak jsem si ale zvykla. Rituál uklizení ložního prádla se stal součástí večerní rutiny. A navíc to nutí udržovat v bytě pořádek. Když vím, že za chvíli budu potřebovat prostor na spaní, nenechám na stole hromadu papírů ani špinavý talíř. Klíčová je i volba potahové látky. Na sedačku, která se denně mění v postel, jsem zvolila velvet upholstery. Samet je totiž překvapivě odolný a snadno se čistí. Rozlitá káva? Stačí lehce namočit hadřík a otřít. A navíc působí luxusně a hřejivě. Večer, když sedím s knihou, se do sametu příjemně zabořím. Ráno stačí přejet rukou a sedačka vypadá jako no

Nakonec se celý koncept odvíjí od jedné věci. Vědět, co skutečně potřebujete, a neřídit se jen katalogovými fotkami. Když mi známý architekt radil, ať koupím drahou rozkládací sedačku s výklopným lůžkem, odmítla jsem. Můj gauč je sice o pár tisíc levnější, ale má lepší mechanismus a hlavně se do něj vejde postel pro dva dospělé. Při jeho výběru jsem testovala, zda se dá rozložit jednou rukou a zda foam mattress drží tvar po celé ploše. Žádné prohlubně uprostřed. A to je přesně to, co byste měli udělat i vy. Jděte do showroomu, lehněte si na vystavený kus, zkuste rozložit a složit. Až pak se rozhodněte. Protože žádná fotka nenahradí reálný pocit, jestli je spací plocha dostatečně dlouhá pro vašeho vysokého bratra nebo jestli se do šuplíku vejdou dvě d

Když jsme před lety zařizovali první garsonku, podcenila jsem sílu barev. Výsledek? Studená bílá, která působila jako ordinace, a pořízená sedačka v odstínu „špinavé kávy” mi připomínala čekárnu u zubaře. Od té doby vím, že domácí paleta barev není jen o estetice – je to nástroj, jak vyřešit konkrétní problémy bydlení. Třeba když máte malý obývák (18 m2) a potřebujete do něj nacpat jídelní stůl, knihovnu a ještě místo pro spaní. Tehdy jsem sáhla po světlém tyrkysu na stěny a doplnila ho ořechově hnědou. Najednou místnost působila vzdušně, přesto útulně. A hlavně – přestala jsem bojovat s množstvím náby

Největší zkouška pro barevné schéma nastává, když do malého bytu přijdou hosté. Víte, jak to je – rozkládací pohovka v obýváku, která přes den slouží jako sedací nábytek pro čtyři lidi a v noci jako postel pro dva. Když jsme vybírali tu naši, sáhli jsme po provedení s velvet upholstery v tlumené růžovošedé. Sametový povrch krásně odráží světlo a dodává místnosti hloubku, i když je plocha jen 20 metrů. Jenže pozor – musíte počítat s tím, že na sametu se snáze usazuje prach a mastnota z rukou. Proto jsem zvolila odstín, který není čistě krémový, ale má příměs šedé. Pak stačí jednou za měsíc ošetřit sedák navlhčeným hadříkem s jemným mýdlem a barva zůstane svěží. Bez té správné home color palette by sametová sedačka působila jako drahý cizí elem

Když jsem před pěti lety rekonstruovala byt o třiceti dvou metrech čtverečních, stála jsem před zdánlivě neřešitelným rébusem. Chtěla jsem funkční kuchyni, ale zároveň jsem potřebovala místo, kde by se vyspal bratranec na Silvestra. První nápad byl vzdušný loftový box na spaní pod stropem, ale to by zabilo celý prostor. Pak mi došlo, že klíč je v chytrém propojení zón. Kuchyňská linka se dá navrhnout tak, že její jídelní část slouží zároveň jako pracovní plocha pro laptop. A pod oknem jsem místo klasické lavice vsadila na úzký segment s úložným prostorem na deky a polštáře. Teprve pak jsem začala uvažovat o tom, jak do celé skládačky nacpat i spaní. Na trhu je plno variant, ale většina z nich vypadá jako provizorium. Nechtěla jsem, aby můj obývák s kuchyňským koutem připomínal ubyto

Pak jsem objevila svět transformovatelného nábytku. Základem se stal kvalitní rozkládací gauč. Ne ten laciný, který po roce vrže jako stará vrata. Vybrala jsem model s takzvaným click-clack mechanismem. Funguje to geniálně: opěrák sklapíte jedním pohybem a během deseti vteřin máte rovnou plochu na spaní. Důležité je ale podívat se na detaily. Mnoho lidí si myslí, že stačí koupit jakýkoli rozkládací kus nábytku, ale zapomíná na praktičnost. Třeba na složitý systém vyndávání polštářů, které pak nemáte kam dát. Proto jsem sáhla po variantě s vestavěným úložným prostorem. Pod sedákem je šuplík na lůžkoviny a područky mají kapsy na dálkové ovladače. A hlavně: uvnitř je slušný foam mattress. Žádná tenká podložka, ale šestnácticentimetrová pěnová deska, která se nedeformuje ani po týdenním pobytu návštěvy. Spánek na takové matraci je srovnatelný s běžnou postelí, jen je potřeba počítat s tím, že lůžkoviny se musí každý den uklízet. Naučila jsem se dávat povlečení do velkého plátěného pytle, který ve dne visí na háčku za dve