Samotné spaní na takové sedačce jsem nejprve brala jako nouzovku. Jenže pak u mě na víkend zůstal bratranec a doslova řekl: Tohle je pohodlnější než moje postel. A měl pravdu. Ta foam mattress, asi 16 cm vysoká, se díky kvalitnímu jádru nedeformuje ani po dvou nocích. Důležité je ale nepodcenit výběr potahové látky. Zvolila jsem variantu s velvet upholstery – vypadá luxusně, je příjemná na dotek a hlavně se na ní nedrží prach ani drobky z kuchyňské linky. Když večeříte u stolu jen metr od sedačky, občas něco spadne, ale velvet jde snadno vyčistit navlhčeným hadříkem. A to je v kuchyni zásadní, protože mastnota a omáčky jsou tu d

Jedna z věcí, kterou jsem podcenila, bylo osvětlení. V malé kuchyni, kde máte sedačku hned vedle sporáku, potřebujete světlo, které nesvítí přímo do očí ležícímu hostovi. Vyřešila jsem to nástěnným LED páskem pod horní skříňky a malou lampičkou na konci linky. Když spí host, tlumím hlavní světlo a nechám jen tu lampičku – vytvoří to příjemnou atmosféru a neruší spaní. Další fígl: pod sedačku jsem dala ploché boxy na boty, ale používám je na ukládání ložního prádla. Na první pohled vypadají jako součást sedačky, ale ve skutečnosti jsou to šuplíky, které vysunete a máte přístup k prostěradlům a polštářům. Nikdo neuhádne, že za velvet upholstery se skrývá úložný prostor na m

Právě kvůli těmhle logistickým hrůzám jsem začala hledat nábytek, který je zároveň funkční a flexibilní. Narazila jsem na koncept postele s úložným prostorem, která se dá proměnit v pohovku. Ale pozor ne každý kus se hodí do místnosti, kde plánujete malovat. Klasická postel s úložným boxem pod matrací vypadá skvěle, ale když potřebujete vymalovat zeď za ní, musíte ji odtáhnout doprostřed místnosti. A to s sebou nese riziko, že poškrábete nově natřený rám. Mnohem lepší jsou modely, které mají kolečka nebo snadno demontovatelnou konstrukci. Teprve potom zjistíte, že skutečnou překážkou při malování není barva, ale to, jak se váš nábytek přizpůsobí prost

Když jsem začala brouzdat po internetu a chodit do showroomů, narazila jsem na koncept, který mi změnil život. Místo klasického rohového gauče jsem pořídila menší sedací soupravu s integrovaným spaním. Konkrétně model s jednoduchým názvem – měl pohodlný složený sedák a tenkou opěrnou část, která se dala sklopit. Dnes mám přesně tu variantu, která kombinuje praktický spací kout s minimalistickým designem. Když jsem poprvé viděla ten mechanismus, pochopila jsem, že klíč je v detailech. Například slatted frame neboli laťkový rošt je u těchto sedaček mnohem lepší než pevná deska: umožňuje průchod vzduchu matrací a zároveň pruží pod váhou těla. Bez něj by se foam mattress rychle zmačkala a ztratila t

Obývací pokoj je zároveň ložnicí. Jenže plocha je devatenáct metrů a postel by zabrala třetinu. Řešení přišlo v podobě kvalitní pohovky s funkcí spaní. Nechtěla jsem žádný laciný rozkládací koráb, který se po roce prohne do tvaru vany. Potřebovala jsem něco, co vydrží každodenní sezení i občasné noclehy. Rozhodla jsem se pro model s klik-klak mechanismem. Ten umožňuje jednoduché přetáčení opěráku do roviny bez nutnosti vytahovat objemné šuplíky. A hlavně pojme i vyšší lidi. Manžel má 186 cm, takže délka 200 cm byla nutnost. Vyzkoušeli jsme tři varianty. První měla příliš tvrdé polstrování. Druhá se při spaní rozjížděla. Třetí byla konečně ta pra

Závěrem bych dodala, že wall painting není žádná věda, pokud máte v bytě kusy, které se s vámi pohybují. Když jsem naposledy malovala ložnici, stačilo mi posunout postel s úložným prostorem do středu, přehodit přes matraci staré prostěradlo a natřít zeď za hlavou. Žádné tahání, žádné rozebírání. A protože mám gauč s click-clack mechanismem, mohla jsem večer spát na čerstvě vymalovaném pokoji, aniž by barva hutně páchla. Stačilo otevřít okno. Moje rada zní: investujte do pohyblivého nábytku dřív, než vezmete váleček do ruky. Ušetříte si nervy a hlavně čas, který byste jinak strávili přesouváním těžkých kusů sem a tam. A že ta barva na zdi nakonec bude vypadat skvěle, to už je jen třešnička na do

V obývacím pokoji se světla dělí na dvě skupiny: ta, co osvětlují celou místnost, a ta, která vytvářejí koutky. Na centrální zdroj používám bodovky na stmívači, ale hlavní kouzlo dělají právě living room lamps rozestavěné po místnosti. U pohovky mám vysokou stojací lampu s látkovým stínidlem, která vrhá světlo směrem nahoru a odráží ho od bílého stropu. Je to měkké, rovnoměrné světlo, které nesvítí do očí dětem na koberci. Vedle křesla mám menší lampičku na konzolovém stolku, kterou používám při večerním čtení. Důležité je, aby každé sedadlo mělo svůj zdroj světla. Jinak vznikají tmavé kapsy a lidé se instinktivně tlačí k jediné rozsvícené lampě. Tohle je častý problém v pronajatých bytech s jedním stropním světlem uprostřed. Stačí jedna stojací lampa v rohu a místnost se opticky zvět