Dostala jsem od vás spoustu zpráv, kde píšete, že chcete hezký domov, ale peněženka říká ne. Rozumím tomu dokonale. Můj první byt měl podlahu z prasklého linolea a deset let starou sedačku, která voněla po sousedově kocourovi. Nešlo o luxus, šlo o to, abych se tam večer ráda vracela. Právě tehdy jsem objevila kouzlo budget interior design. Nemusíte mít tisíce na designový katalog. Stačí chytře volit kusy, které dělají víc než jednu věc. Třeba konferenční stolek s úložným prostorem pod deskou. Dnes bych bez něj neuměla bydlet. A věřte mi, že hosté si všimnou útulné atmosféry dřív než ceny nábytku z baz

Nebojte se investovat do kvalitního slatted frame, tedy lištového roštu. Je to základ, který drží matraci a zajišťuje správné proudění vzduchu. Levné pohovky mívají jen sololitovou desku, na které se matrace za pár měsíců proleží a začne plesnivět. Já jsem u své poslední koupě trvala na tom, aby rošt byl z bukových lišt a dal se vyměnit. Prodavač sice kroutil hlavou, že to řeší málokdo, ale za tři roky používání můžu říct, že to byl nejlepší detail. Stačí, když se jedna lišta zlomí, a celé spaní je naruše

Poslední rada od někoho, kdo už párkrát narazil. Nežeňte se do kýčovitých doplňků z obchoďáků, které se tváří jako Provence, ale ve skutečnosti jsou jen plastové. Místo umělých květin raději suchou levanduli, kterou natrháte na poli nebo koupíte u farmářů. Místo průmyslově vyráběného nábytku z dřevotřísky hledejte staré kousky z bazaru, které přetřete barvou. Provence style interiors není o dokonalosti, ale o autenticitě a lehké ošoupanosti. Nebojte se, když vám skříňka nebude dokonale lícovat se stěnou. Právě ta nedokonalost dělá ten pravý pocit domova. A až k vám přijde návštěva a řekne, že u vás voní po prázdninách, budete vědět, že se to pove

Během celé rekonstrukce jsme se také hodně bavili o materiálech a povrchových úpravách. A tady přišla na řadu otázka, která rozděluje nejednu domácnost. Dát přednost látce, nebo kůži? Nakonec zvítězila velvet upholstery, protože se do našeho interiéru hodila esteticky i prakticky. Samet je příjemný na dotek, a když se na něj v létě posadíte v kraťasech, nepřilepíte se. Jenom pozor na bílou. Po půl roce vypadá jako mapa kávových skvrn. Zvolili jsme sytě modrý odstín. Špína na něm není vidět a zároveň dodává místnosti takový ten “hotelový” nádech luxusu. A hlavně, velvet je dostatečně pevný, aby vydržel každodenní používání. Naše děti na něm skáčou, pes se na něm válí a po roce vypadá pořád skoro jako no

A pak jsou tu ty situace, kdy potřebujete přes noc ubytovat tetu z venkova nebo kamaráda po večírku. Malý byt nemá volný pokoj pro hosty, to je realita. Řešení přišlo s gaučem, který jsem objevila v second handu a nechala si ho přečalounit. Místo typické tmavé sedačky do obýváku jsem zvolila kus s lehce oprýskaným dřevěným rámem a svrchu čalouněný látkou v barvě staré růže. Princip je prostý: potřebujete funkční kus nábytku, který nezradí vaši lásku k Provence. Tady přichází ke slovu praktická vychytávka. Pořídili jsme si sofa bed s pevným dřevěným rámem a matrací z kvalitní pěny. Není nic horšího, než když se vám po rozložení prohýbají záda jako na hamace. Tento model má pod sedákem skrytý mechanismus, který jednoduše vytáhnete dopředu a během vteřiny máte lůžko široké sto čtyřicet centimet

V jedné z málo známých fází mého experimentování s provence style interiors jsem narazila na problém s takzvaným click-clack mechanismem. Známá měla malý obývák a chtěla tam mít křeslo, které se na noc změní v lůžko. Koupila levný model z hobby marketu a první rok byl zázrak. Jenže pak mechanismus začal vrzat a hlavně se pod tíhou člověka postupně prohýbat. Vyřešili jsme to koupí solidnějšího křesla, kde click-klack funguje na dvou ocelových tyčích a pod sedákem je skutečná matrace o tloušťce dvanáct centimetrů, ne jen nějaká pěnová guma. Dřevěný rám jsme přetřeli vápenným nátěrem do světle šedé a potah jsme zvolili len s příměsí lnu. Teď to vypadá, jako by křeslo stálo v domě u Aix-en-Provence odjakživa, přitom je to jen chytrý kus nábytku do bytu 2

Kuchyňská rekonstrukce nakonec není jen o kuchyňské lince a spotřebičích. Je to o tom, jak celý prostor propojíte tak, aby sloužil všem potřebám, které denně máte. U nás to znamenalo smířit se s tím, že jídelní stůl bude zároveň pracovním stolem a pohovka bude hlavně postelí pro hosty. A právě tenhle pragmatický přístup nám ušetřil tisíce korun a metry čtvereční zbytečných skříní. Kdybychom měli možnost začít znovu, nezměnili bychom nic. Až na jednu věc. Koupili bychom rovnou o pět centimetrů vyšší foam mattress. To bych ale neremcal, protože i tak je to nejlepší spaní, jaké jsem na rozkládací pohovce zažil. Takže pokud stojíte před podobným dilematem, nebojte se dát šanci chytrým řešením. Vaše záda vám poděku