Síla detailu: click-clack mechanismus na gauči se nesmí zaseknout o hranu koberce. Měl jsem tu zkušenost, když jsme na starém bytě položili tlustý vlasový koberec a každé rozložení pohovek končilo drhnutím o podlahu. U nového vinylu jsme zvolili rovnou pokládku bez přechodových lišt. Vypadá to čistě a vysavač s rotačním kartáčem nevytrhává vlákna. Co se týče údržby, stačí jednou týdně vytřít neutrálním čisticím prostředkem a podlaha vydrží věčně. Jenom pozor na paty židlí – raději jsme pod stůl dali ochranné plsti, ačkoli vinyl má ochrannou vrstvu proti poškrábání. Více se bojím o kliku dveří, která by mohla při prudkém otevření narazit do rohu a vytvořit dů

Většina mých kamarádek sáhla po klasickém rozkládacím gauči, který se za pár vteřin promění v postel. Jenže znáte to. Týden co týden skládáte polštáře na zem, lovíte z propadlin drobky a ráno se probouzíte s pocitem, že jste spali na prkně. Když jsem zkoumala možnosti, narazila jsem na fenomén, který mi změnil život. Pohovka s výsuvným mechanismem, takzvaný click-clack mechanism, kde opěrák jednoduše sklopíte do roviny. Zní to jednoduše, ale v praxi to znamená, že během deseti vteřin máte rovnou plochu bez polštářů, které byste museli do skříně. Skříň u nás stejně nemáme, místo na ložní povlečení je jen v plastovém boxu pod postelí. A právě tato jednoduchost mi dala pocit, že home renovation nemusí znamenat jen bourání příček, ale chytré řešení jednoho konkrétního spotřebi

Jednou z nejpraktičtějších variant do menších prostor je bezesporu sofa bed. Vypadá jako běžné dvoumístné křeslo, ale rozložíte ho na lehátko široké sto dvacet centimetrů. Moje kamarádka bydlí v garsonce a pořídila si sofa bed s pěnovou matrací o síle dvanáct centimetrů. Na běžné spaní to stačí, na celý život to ale není. Pokud plánujete hostit často, hledejte model s oddělenou matrací a ideálně s paměťovou pěnou. Jinak se vám do rohu obýváku nastěhuje věčný pocit, že spíte na fotbalovém mí

Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt v paneláku, netušila jsem, že největší výzvou bude sladit denní posezení s nočním spaním. Měla jsem jen sedmnáct metrů čtverečních v obýváku, ale chtěla jsem, aby místnost působila vzdušně a zároveň pojala rodiče na víkend. První pokus dopadl katastrofálně koupila jsem levný rozkládací gauč, který po pár měsících vrčel jako starý traktor. Tehdy jsem pochopila, že living room design není jen o barvách polštářů, ale hlavně o chytrých multifunkčních kus

Co se týče materiálů, tady často děláme chybu. Mikrovlákno je sice levné, ale po roce vypadá jako vycucané a žmolky se dají sbírat lžící. Mnohem lepší volbou je velvet upholstery tedy sametové čalounění. Když jsem do obýváku pořídila sedačku v tmavě modrém sametu, všichni se báli, že se ušpiní. Přitom se stačí řídit jednoduchým pravidlem: jakmile se něco rozlije, hned to osušte suchým hadříkem, nikdy nedřete. Samet navíc drží barvu a nebledne na slunci jako len nebo bavlna. A když už mluvíme o údržbě, volte raději snímatelné potahy. Není nic horšího, než když po vánočním večírku musíte celou sedačku čistit parním čisti

Možná si říkáte, že to přeháním. Že stačí koupit normální pohovku a vedle ní postavit skládací lehátko. Jenže tím zaberete místo dvěma kusy nábytku. V mém obýváku, kde máme i jídelní stůl pro čtyři a psací stůl, by to nevyšlo. Každý centimetr je drahý. A právě proto jsem se rozhodla pro pohovku s polohovatelným opěrákem, která slouží jako sofa bed pro běžné spaní i pro lenošení při sledování filmu. Když sklopíte opěrák do roviny, máte plnohodnotné lůžko pro dva. Když ho zvednete, sedíte jako v kině. Mechanismus je tichý, žádné vrzání, žádné zasekávání. Stačí zatáhnout za pásek a během dvou vteřin máte změnu. Přes den ji nechávám v sedací poloze, protože na ní pracuju s notebookem. Večer ji rozložím a sp

A teď k samotné kuchyni. Zbavte se horních skříněk, pokud je to jen trochu možné. Věřte mi, otevřené police vypadají vzdušněji a nutí vás udržovat pořádek. Nebudete mít kam schovat nepotřebné hrnce, takže si je přirozeně odřeknete při nákupu. Pod police dejte silná háky na utěrky a držáky na koření. Já si pod jednu polici namontovala i tyč na zavěšení nožů a naběraček. Další trik, který zachraňuje, jsou zásuvky místo dvířek u spodní linky. Do šuplíků se vejde víc nádobí, lépe se v nich orientujete a nemusíte se krčit, abyste našli pánev na dně skříně. Když jsem si nechala udělat zakázkovou linku, stálo to sice o patnáct tisíc víc, ale přibylo mi třicet procent úložného prostoru. A pokud to rozpočet nedovolí, kupte alespoň výsuvné koše do stávajících skřín