Při plánování celého prostoru musíte myslet i na to, že kuchyně není jen místnost na spaní a vaření, ale také místo, kde se schází rodina. Proto by měl být sedací prvek umístěn tak, aby nerušil průchod. Já osobně jsem zvolila variantu, kdy je pohovka zaklíněná mezi okno a stěnu, a přes den na ni položím několik dekoračních polštářů. Když přijde návštěva, jednoduše polštáře vyndám, vytáhnu úložný prostor pod sedákem a za deset vteřin mám připravené lůžko. Ušetřilo mi to nutnost mít samostatnou ložn

Materiál čalounění hraje v kitchen design větší roli, než si mnozí uvědomují. Kuchyň je vlhká od páry z vaření a mastná od smažení – proto se vyhněte hrubým textiliím, do kterých se mastnota vsákne. Velvet upholstery je v tomto ohledu překvapivě praktická, protože se po ní mastnota snadno setře hadříkem. Pokud máte doma malé děti nebo domácí mazlíčky, sáhněte po pratelných potazích nebo alespoň po odnímatelném krytu. Já mám na sedačce tmavě šedý samet, na kterém je prach téměř neviditelný a kapky omáčky po večerním vaření stačí rychle přejet vlhkou houbič

Nakonec si dovolím malou radu z praxe: nebojte se tapety kombinovat s výrazným nábytkem. Mám doma pohovku s potahem z měkkého sametu v tmavě fialové barvě, a přestože se to zdá být riskantní, na pozadí světlé tapety s jemným geometrickým vzorem vypadá skvěle. Sametové čalounění dodává místnosti hloubku, zatímco tapeta drží celkový design v rovnováze. A až budete vybírat, pamatujte, že tapeta v interiérech není věčná. Pokud se omrzí, za dvě hodiny ji vyměníte. Zkuste to. Váš byt vám poděk

Když se podívám na svoji domácí knihovnu teď, vidím v ní místo, kde se snoubí praktičnost s každodenním potěšením. Police na knihy jsou sice nízké a úzké, aby nepřebíjely prostor, ale mám je poskládané tak, že mezi nimi vznikly výklenky na lampičku, hrnek a jednu fotku. Večer, když si lehnu na ten samý click-clack, zhasnu a podívám se na řady hřbetů nad sebou, cítím se jako v miniaturním útočišti. Že nemáte zvláštní místnost na knihy? Nevadí. Domácí knihovna přece není o metráži, ale o tom, jak umíte skloubit spaní, posezení a čtení v jednom jediném kusu náby

Samozřejmě existuje i varianta, že do kuchyně nechcete dávat klasickou sedačku vůbec, ale raději využijete jídelní stůl s lavicí, pod kterou je úložný prostor. Jenže lavice se nedá rozložit na spaní. A právě tady přichází ke slovu kombinace několika kusů nábytku. Moje řešení je jedna úzká pohovka s click-clack mechanismem a proti ní skládací židle. Když přijde víc lidí, židle se schovají pod stůl, pohovka se rozloží na foam mattress a máte nocleh pro dva. Zbylý prostor vyplní bed with storage na prádlo, který zároveň slouží jako odkládací plocha pro hr

Uvědomila jsem si, že každodennímu sezení musí vládnout pevný základ. Nakonec jsem sáhla po křesle s masivním dřevěným rámem a pevnou slatted frame, která mi připomínala kvalitní postel. Polstrování tvořila hustá pěna o tloušťce šestnáct centimetrů, což mi zaručilo, že se neprobofím až k podlaze ani po dvou hodinách sledování seriálu. Moje staré křeslo s tenkou výplní vypadalo elegantně, ale po půl roce připomínalo spíš proleželou matraci. Když jsem testovala různé modely, vrhla jsem se na showroom doslova po hlavě, abych zjistila, zda sedák nedrnčí a nevrže. Právě tato konkrétní kombinace rámu a roštu se ukázala být zlomová. Zjistila jsem, že living room armchairs nemusí být jen hezké na pohled, ale musí odolávat tlaku každodenního prov

Samostatnou kapitolou je sezení pro hosty. Pokud často chodí přátelé na večeři, potřebujete místo, kde se nají, aniž byste museli vytahovat stůl z pod postele. Já jsem zvolila pull-out sofa, která se na šířku vysune a vytvoří pohodlné posezení pro čtyři lidi. Přes den je to kompaktní gauč, po večerech ho rozložím na lůžko a ráno zasunu zpět. Mechanismus by měl být tichý a hladký, protože když ho budete každý večer násilím páčit, dlouho vám nevydrží. Kontrolujte, jestli kovové části neškrábou o podlahu – stačí nalepit plstěné podložky pod nohy a máte k

První, na co jsem narazila, byl odkládací prostor u gauče. Klasický konferenční stolek jsem vyměnila za nízký otevřený regál z bílého lamina, kam se vejdou tři řady knih naležato. Pod nimi mám dva proutěné koše na deky a přehozy. Funguje to skvěle, protože knihy jsou po ruce, když si chci číst, a zároveň netvoří vizuální smog. Druhou vrstvou je nástěnný systém z úzkých polic, který jsem natáhla těsně pod strop podél jedné celé stěny. Vyšplhat nahoru k titulům, které čtu jednou za rok, není žádná legrace, ale zase mi to uvolnilo podlahu pro větší kusy nábytku. A právě tady přichází ke slovu kus, který musí zvládnout dvojí m