Teď se podíváme na spaní. Spící zóna v obýváku nebo v malém ateliéru je noční můra mnoha lidí. Pokud máte místo jen na jednu postel, musíte slevit? Ani náhodou. Zkuste kombinaci pohovky a spaní. Neříkám, že si máte koupit první rozkládací gauč z hypermarketu. Jde o detaily. například bed s úložným prostorem pod ním je zázrak, pokud pod postel nacpete sezonní oblečení nebo tašky. A když už postel, tak jedině s kvalitní matrací. Vyzkoušela jsem si doma foam mattress o tloušťce šestnáct centimetrů na laťkovém roštu a musím říct, že je to zásadní rozdíl oproti těm tenkým pěnovkám, které po třech měsících klesnou do tvaru vašeho těla. Laťkový rošt totiž umožňuje matraci dýchat a drží ji ve tvaru. U rozkládacích variant pozor na ocelové příčky – ty vás probudí po každém otoče

Když mluvím o rozkládacím gauči, narazíme na další oříšek. Spousta lidí v industriálním bydlení sáhne po tvrdých kožených sedácích, které vypadají drsně, ale na dotek jsou jako lavice v čekárně. Zkuste na nich usadit návštěvu na pět hodin. Já jsem zvolila látku s vyšším vlasem, konkrétně velurové čalounění v tlumené šedi. Tento materiál dokonale kontrastuje s drsností betonové podlahy a současně je příjemný na dotek. Moje sestra si stěžuje, že na něm usíná při sledování filmů, což je vlastně kompliment. Hlavní problém ale nastává ve chvíli, kdy z gauče vzniká lůžko. Klasické sedačky s vyndavacím polstrováním jsou peklo, protože nemáte kam uložit podušky. Proto jsem sáhla po modelu s click-clack mechanismem. Jedno rychlé zacvaknutí opěradla a místnost se promění z obýváku v ložnici. Žádné stěhování polštářů po celém by

Když jsem poprvé zařizovala svůj osmnáctimetrový obývák, myslela jsem si, že bílá stěna je základ. Pak jsem ale zjistila, že moje každodenní ranní káva na sedačce se prostě neslučuje s mléčným odstínem. Výběr barev do obývacího pokoje není jen o tom, co se líbí na Instagramu. Je to o tom, jak prostor opravdu žijete. A pokud v obýváku trávíte večery, přijímáte návštěvy, ale zároveň v něm i spíte, barvy musí fungovat v několika režimech najednou. Pojďme se na to podívat konkrét

Zkuste to. Vezměte svůj malý byt, přiznejte mu jeho omezení, ale nedejte se jimi spoutat. Schovejte lůžkoviny do boxů pod bed with storage, pořiďte pull-out sofa na kovových nožičkách a vyberte foam mattress, která se nezborí po prvním roce. Industrial interior design není o dokonalosti. Je o poctivosti materiálů a o tom, že každý kus nábytku má svůj důvod. A když se vám podaří, že i ocelová postel v obýváku působí jako přirozená součást prostoru místo nouzového řešení, vyhráli jste. Teď už jen postavit kávu na betonový stolek a užívat si ten drsný k

První past, do které jsem spadla, byla kombinace tmavě modré a šedé. Vypadalo to luxusně, dokud jsem nerozložila svůj pull-out sofa a neuvědomila si, že v noci připomínám spíš uhlí v dole než člověka v klidném bytě. Do místnosti, kde máte spaní na pohovce, se vyhněte příliš tmavým a těžkým barvám na všech stěnách. Místo toho zkuste jednu akcentní stěnu v barvě zemitě růžové nebo měkké šalvějové. Funguje to skvěle, když máte spací pohovku s polohovatelným opěradlem, které přes den schováte pod deku, a v noci ji rozložíte na lů

Moje poslední rada z vlastního debaklu: industrial interior design neznamená, že musíte bydlet v továrně. Je to jen kostra. Na tu kostru pak navléknete měkkost v podobě polštářů, přehozů a koberců. A právě ten kontrast dělá styl čitelným a obyvatelným. Když do surové cihly postavíte sametové křeslo nebo vedle ocelového stolu umístíte dřevěnou židli s patinou, vznikne napětí. Funguje to líp, než kdyby bylo všechno sladěné do jednoho odstínu šedé. Pamatuju si, jak mi známý říkal, že jeho obývák vypadá jako čekárna na nádraží. Stačilo přidat jedno měkké křeslo a vlněnou deku a rázem měl atmosféru. Někdy stačí jeden kus, který mluví jiným jazy

První tvrdou zkouškou každého loftu je spaní. Ložnice často sdílí jednu místnost s obývákem, což vyžaduje strategii. V mém případě rozhodla postel s úložným prostorem. Ne žádná obyčejná paleta, ale robustní rám s výsuvnými šuplíky, kam se vešly nejen zimní deky, ale i hromada knih, které by jinak narušily industriální linku. Tento kousek je alfou a omegou, když nemáte samostatný prádelní kout. Loft style interiors si žádají věci, které slouží jako sochy. Aby postel s úložným prostorem nevyznívala jako krabice, zvolila jsem čalouněné čelo v odstínu rezavé hnědé. Problém ale nastal s přespáním kamarádky z Austrálie. Nemohla jsem ji uložit do kvartýru plného kufrů. Řešení? Pořídila jsem kvalitní rozkládací gauč, který jsem umístila pod obrovské původní okno. Je to riskantní pozice, protože studený průvan uniká škvírami, ale díky pořádné matraci se to dá přež