Jakmile máte vyřešené spaní a úložný prostor, přichází na řadu detaily. Japandi styl miluje prázdnotu, ale zároveň vyžaduje, aby každý vystavený kousek měl svou váhu. Keramická váza s jedním květem, kniha s neutrálním obalem, miska na klíče z tmavého kamene. Tady platí pravidlo: raději méně, ale lépe. Mně pomohlo zbavit se všech dekorací, které jsem měla jen proto, že byly hezké, ale neměly žádnou funkci. Dnes mám na poličce tři věci: svícen, malý obraz od kamarádky a dřevěnou krabičku na drobnosti. A když chci změnu, prostě něco přesunu nebo přidám zelenou větev. Žádný stres s úklidem prachu z třiceti figurek. Japandi style interiors mi daly svobodu od věcí, ne nové věci k utírá

Když řešíte, jak navrhnout malý obývací pokoj, musíte myslet na každý centimetr krychlový, nejen na podlahovou plochu. Skvělým nástrojem je vertikální úložný prostor. Skříně až ke stropu dodají místnosti na výšce a pojmou neuvěřitelné množství věcí. Zkuste kombinovat otevřené police na knihy s uzavřenými skříňkami, kam schováte nabíječky, dokumenty nebo sezónní oblečení. Obzvláště praktické je, když je jedna z polic umístěná přímo nad sedačkou. Můžete tam mít lampičku na čtení a misku na drobnosti, aniž byste zabrali místo na konferenčním stolku. Konferenční stolek samotný volte buď malý a lehký, nebo na kolečkách. Těžký skleněný kus bude místnost jen opticky drtit, zatímco lehký stolek odsunete za pět vteřin, když potřebujete volnou plochu na cviče

Nakonec jedna praktická rada, kterou bych bývala ocenila dřív. Pokud sdílíte ložnici s partnerem, oddělte pracovní zónu vizuálně. Třeba závěsem z těžkého lnu, který večer zatáhnete a rázem zmizí monitor i kancelářská židle. Nebo použijte paraván z dřevěných latěk – propouští světlo, ale vytvoří pocit soukromí. Já jsem zvolila regál o výšce sto padesát centimetrů, který na jedné straně drží knihy a na druhé straně květináče. Když sedím u stolu, vidím jen zeleň, ne rozházené oblečení na posteli. A když ležím v posteli, koukám na obálky knížek, ne na rozsvícený display. Tahle jednoduchá finta mi změnila celý pocit z místnosti. Najednou work area in the bedroom přestala být nutným zlem a stala se logickou součástí dom

Nakonec si řekněme, jak to celé funguje v praxi. Mám garsonku, kde hlavní místnost slouží jako obývák, ložnice i jídelna. Ušila jsem si dva závěsy z mohérové směsi v antracitové barvě a jeden z lehoučkého lnu. Přes den mám stažené jen lněné curtains and drapes, světlo je měkké, ale místnost nepůsobí temně. K večeru zatáhnu těžší vrstvu. Když přijede kamarádka, vyndám z úložného prostoru pod postelí foam mattress, položím ho na zem vedle stolu a závěsem oddělím jeho „ložnici”. Stačilo mi pár metrů látky, garnýž a šikovné ruce. Výsledek má cenu zlata. Nemusíte bourat zdi, stačí umět zacházet s textili

Nejvíc mě ale potěšil click-clack mechanismus u nové pohovky. Koupila jsem ji až po tom, co jsem zjistila, že stará rozkládací sedačka má volný mechanismus a pokaždé, když se na ni někdo posadí, ozve se rány. Nová sedačka je vybavená click-clack mechanismem, který stačí jednou rukou nadzdvihnout a sedák se s lehkým cvaknutím promění v lehátko. Když ho složíte, zapadne zpátky do tvaru sedačky. Je to tak jednoduché, že to zvládne i host, který přijel pozdě v noci. A protože mám do koupelny přístup z ložnice i obýváku, může si jít host umýt zuby bez probouzení celého bytu. Ta harmonie mezi místnostmi mi dělá radost každý

Když jsem dělala rekonstrukci, sousedka mi poradila věnovat pozornost látce. Zkusila jsem do ložnice dát závěsy s velvet upholstery, tedy sametovým povrchem. Látka je těžká, příjemná na dotek a hlavně skvěle pohlcuje zvuk. V panelovém domě, kde slyšíte každé zabouchnutí dveří, je to rozdíl mezi noční můrou a klidným spánkem. Samet navíc působí luxusně i v malém prostoru, pokud ho necháte sahat až na zem. Jeden metr navíc látky dole vytvoří dojem vyššího stropu. Jen pozor na prach. U tmavých odstínů je to vidět dřív, takže jednou za čtvrt roku je lepší závěsy vyprat v pračce na jemný prog

Zajímavá věc se mi stala, když jsem zařizovala pokoj pro dva dospělé syny v řadovém domě. První měl klasickou postel, druhý potřeboval místo na spaní i na učení. Vybrali jsme pull-out sofa, tedy rozkládací pohovku, která se vysune dopředu a vytvoří rovnou plochu. Mechanismus funguje dobře, ale problém byl v tom, že přes den na sedačce ležely polštáře, deky a knihy. Působilo to nepořádně. Řešení? Dlouhý závěs od stropu k podlaze, který zakryl celou stranu pokoje. Když se pohovka nepoužívala, stačilo zatáhnout látku a místnost vypadala uklizeně. Večer se závěs odhrnul a objevila se plnohodnotná postel s foam mattr