Samotná domácí knihovna ale nemusí být jen o knihách. Pokud máte málo místa, zvažte kombinaci s pracovním stolem. Regál umístěte nad psací stůl a vznikne vám vertikální úložiště, které nezabere zbytečnou podlahovou plochu. Já osobně mám nad stolem tři police, na každé vejdou dvě řady knih. Když chci něco dohledat, stačí se otočit na židli a během pěti vteřin mám hledaný titul v ruce. Je to daleko praktičtější než tahat knihy z obýváku do ložnice a zpátky. A pokud zvolíte police s posuvnými deskami, můžete si výšku přizpůsobit velikosti knih, což oceníte hlavně u ilustrovaných publikací nebo encykloped

A teď k tomu, na čem sedíte. Mnoho lidí podceňuje vliv potahové látky na každodenní pohodlí. Bavlněný povlak sice vypadá mile, ale po třech měsících je na sedáku flek od kafe a srst kočky se do něj zažere jako do koberce. Proto v posledních letech frčí velvet upholstery. Sametový povrch je nečekaně odolný. Tekutiny po něm stékají, pokud je kvalitně impregnovaný, a vy můžete flek otřít vlhkým hadrem prakticky okamžitě. Navíc ta struktura vypadá luxusně, aniž byste museli utrácet za pravou kůži. Jen dejte pozor na označení „samet” v e-shopech. Skutečný velvet je hustě tkaný s krátkým vlasem, ne ta laciná plyšová plandavka, která se po roce olo

Naposledy jsem u klientů viděla geniální řešení pro garsonku, kde místo postele stála rozkládací sedačka s úložným prostorem pod sedákem, a nad ní visely police až ke stropu. Knihy tam byly seřazené podle barev hřbetů, což působilo jako obří obraz. A pod oknem stála úzká lavice s odklápěcím víkem, kam se vešly všechny deky a polštáře. Když jsem se jich zeptala, jestli jim to připadá jako provizorní řešení, řekli, že si takhle bydlení užívají víc než dřív v třípokojovém bytě s oddělenou ložnicí. Ve své domácí knihovně tráví večery čtením, přes den u ní pracují a na noc se promění v útulné hnízdo na spaní. A to je přesně ten důvod, proč se vyplatí investovat do kvalitní pohovky s mechanizmem, který vydrží roky, a do pevných polic, které unesou i těžké encyklope

Někdy se mě ptají, zda je lepší koupit rovnou rozkládací pohovku nebo raději investovat do dvou samostatných křesel. Záleží na dispozici. V úzkém obdélníkovém pokoji funguje pull-out sofa výtečně, protože se dá lehce vysunout do prostoru mezi stolem a skříní. Pokud ale máte místnost členěnou nebo chcete flexibilitu, dvě křesla poskytnou víc možností. Každé můžete natočit jiným směrem, jedno přemístit k oknu na čtení, druhé k televizi. A jedno z nich klidně vybavit funkcí rozkladu. Naše rodinná zkušenost: hosté ocení, když nemusí spát na zemi na nafukovací matraci, ale mají k dispozici stabilní a pohodlné lůžko v obýv

V ložnici možná máte dost místa, ale co obývák, kde hosté spí na dvoulůžku, které přes den překáží? Už jsem zažila byt, kde majitelé každé ráno tahali matraci na skříň. Nechte si poradit od někoho, kdo sám rekonstruoval garsonku v historickém domě. Místo aby hosté spali na nepohodlné sedačce, použijte pull-out sofa s 16 cm foam mattress na pevné kovové konstrukci. Když je mechanismus click-clack vymyšlený dobře, rozložíte ho jedním pohybem a za deset vteřin je z gauče postel. Přes den pak lehce složíte zpět a místnost je zase provensálským salonkem. Stačí hodit na sedák tři lněné polštáře a nikdo nepozná, že pod nimi spíte vy i teta z Mor

Pokud máte hosty často, ale jen na jednu noc, vyplatí se pull-out sofa. Neplést s klasickým výsuvem, kdy vytahujete konstrukci dopředu. Tady jde o to, že pod hlavním sedákem je schovaný další rám s matrací, který jednoduše vysunete směrem k sobě. Rázem máte dvě lůžka najednou. Hodí se to, když přijedou rodiče nebo kamarád na návštěvu. Problém je, že pull-out sofa bývá nižší, takže pro starší lidi je složité vstát. A pozor na výšku: pod sedákem musí být alespoň 10 centimetrů mezery pro pohyb mechanismu. Jinak budete tahat za madlo a nic se nestane. Radši si nechte v obchodě předvést celý proces vysouvá

Zkuste si představit ránu, kdy se probudíte v místnosti, kde světlo není bílé, ale teplé jako máslo. Všude kolem vás jsou odstíny vybledlé levandule, slonové kosti a rezavé terakoty. To není jen dekorace, je to provence style interiors ve své podstatě vyprávění o čase, který nikam nespěchá. Nemusíte mít statek o sto metrech čtverečních, abyste tenhle pocit chytili. Stačí, když pochopíte, že hlavní hrdina je materiál. Dřevo s letokruhy viditelnými na dotek, len, který se mačká hned po prvním usednutí, a kov s patinou, jako by ho někdo nechal rok na dešti. Když tohle spojíte dohromady, byť v malém obýváku o dvaceti metrech, stěny začnou dýchat ji