Právě u skládacích řešení je estetika klíčová. Nikdo nechce, aby jeho obývák vypadal jako výprodej nábytku. Když jsem pro kamarádku sháněla variantu do její garsonky, narazila jsem na model s čalouněním, které padlo přesně do jejího schématu. Šlo o pohovku s výsuvným mechanismem, kde se sedák posouvá dopředu a opěrák sklápí do roviny. Je to geniální systém, ale má háček . Když je rozložený, zabírá skoro celou místnost. Aby to nebyla nuda, pomohla jsem jí vybrat na protější stěnu sérii tří abstraktních pláten ve stejných odstínech šedé a hořčicové. Ten wall art odvádí pozornost od toho, že v místnosti v podstatě stojí jen jedna velká pos

Zkušenost mě naučila, že nejde o drahé materiály. Jde o linie. Když máte malý prostor a potřebujete do něj nacpat místo na spaní pro hosty, sedačku a pracovní stůl, musíte pracovat s kontrasty. Decorative molding na stropě nebo na stěně rozdělí místnost na zóny bez použití příček. Třeba v předsíni jsem udělala pás lišty ve výši očí a pod ním nalepila háčky na kabáty. Ušetřila jsem 30 cm hloubky, které by zabrala skříň. A hosté se diví, že ta malá chodba působí jako noblesní vstupní hala. Jen já vím, že za tím stojí pěnová lišta za 80 korun a dva večery s akrylátovým tme

Na závěr jednoduchá rada, kterou jsem se naučila na vlastních chybách. Vybírejte wall art jako poslední krok, až když máte jasno v dispozici a úložných řešeních. Jestliže víte, že budete každý večer vytahovat pohovku s vysouvacím mechanismem, neutrácejte za drahý originál, který by se mohl poškodit. Sáhněte po kvalitním archivu fotografií nebo tisku na plátně v rámovací dílně. A hlavně: nenechte se zviklat trendy barvami. Pokud máte sametové čalounění v okru, vyberte si klidně černobílý motiv, který nikdy neomrzí. Wall art je investice do pohody, ne do parády pro sous

Sousedka mi jednou vyprávěla o tom, jak pořídila pohovku s click-clack mechanismus, jen aby ušetřila místo. Nejdřív nadšená, pak zjistila, že při rozkládání musí odsunout konferenční stolek o třicet centimetrů. A že ten mechanismus není tak tichý, jak slibovali v letáku. Nakonec to řešila bedna na kolečkách, která zároveň slouží jako úložný prostor. To je přesně ten moment, kdy se vyplatí mít dekorativní lištu i na stropě. Stačí jeden tenký profil nad oknem a celý kout s postelí působí jako samostatná ložnice, i když je ve skutečnosti jen kus obýváku. Když k tomu přidáte noční stolek z úzké police – namontované přímo na lištu – máte hot

Největší výzvou bylo skladování lůžkovin. Kam s peřinami, polštáři a náhradní dekou, když skříň už praská ve švech? Řešení přišlo s pořízením postele s úložným prostorem. Zvolila jsem model s hydraulickým výklopem a matrací na lištovém podkladu – ten zajišťuje dostatečnou cirkulaci vzduchu, takže se pod postelí netvoří plíseň, ani když tam leží zimní přikrývky. Pod postelí teď mám čtyři velké úložné boxy na textil a jednu sadu pro hosty. Ušetřilo mi to celou komodu a zbylý prostor v obýváku jsem mohla věnovat knihovně a pracovnímu ko

Mluvím o tom, jak do malého obýváku vpašovat koutek pro nocležníky, aniž byste přišli o styl. Moje sestra bydlí v garsonce s výklenkem, kam se vejde jen úzká pohovka. Klasická postel by prostor zadusila. Zvolila proto dvoumístný model s praktickým úložným prostorem. Vytáhne ho, až když má návštěvu. Aby místnost nepůsobila jako čekárna, pověsila nad něj velkoformátovou fotografii lesa ve skleněném rámu. Tento wall art vytváří iluzi hloubky. Když sedíte na gauči, máte pocit, jako byste byli na verandě u lesa, ne v dusném paneláku. Je to trik, který funguje, pokud nechcete investovat do velkých úložných systé

A teď ta úzkost z místa. Když máte obývák 3×4 metry, každý centimetr je drahý. Před pár měsíci jsme vyměnili gauč za konkrétní model: sofa bed s úložným prostorem pod sedákem, kde držím zimní deky. Když přijedou přátelé, rozložím ho na ložní plochu. Ale obyčejný rozkládací gauč by v malém pokoji působil jako tank. Tady právě přichází ke slovu dekorace zdí, která odvede pozornost od masivního nábytku. Na stěnu za gaučem jsem nalepila tři tenké lišty do obdélníku a natřela je o odstín tmavší šedí, než je zeď. Výsledek? Celý kout vypadá jako vestavěná skříň s čalouněnou lavicí. Nikdo neřeší, že rozložený spací kout má jen devadesát centimetrů na šířku – oči vedou podél těch linek nah

Narazila jsem na další past: nedostatek místa na spaní pro nečekanou návštěvu. Když přijedou rodiče a chtějí zůstat přes noc, nestačí jim jedna úzká lavice. Tady pomohl objev klik-klak mechanismu. Koupila jsem menší sedačku s tímto systémem, která se během pěti vteřin promění v jednolůžko. Složený rám drží rovný povrch a matrace je součástí sedáku. Používám ji jako denní křeslo u stolu, a když je třeba, rozložím ji a dám hostům vlastní polštář ze skříně. Tento kousek jsem sehnala za rozumnou cenu a zachránil mi nejednu rodinnou návšt