Teď k posteli samotné. Klasická postel s čelem a nočními stolky sežere metr šedesát na délku a skoro dva na šířku. Když pod ni nedáte úložný prostor, přicházíte o zhruba osm set litrů. To je jako mít druhou skříň pod matrací. Proto dnes doporučuji každému, kdo řeší nedostatek místa, pořídit postel s úložným prostorem. Výsuvné šuplíky pod dřevě pojmou zimní peřiny, polštáře, ale i chlupaté deky. Jen dejte pozor na složené lůžkoviny – pokud je nacpete pod matrací, musíte počítat s tím, že se matrace prohne. Řešením je kvalitní lamelový rošt, který unese větší zátěž, než levné laťky z d

A teď se bavme o materiálech. Na jedné dětské besídce jsem slyšela moudrou maminku, která říkala, že dětský pokoj není showroom, ale bojové pole. Proto jsem u našeho druhého dítěte sáhla po pohovce s potahem z čalounění se sametovým povrchem, tedy po modelu s velvetovou textilií. Zní to luxusně, možná až moc na dětskou hernu. Ale velvet upholstery má jednu skvělou vlastnost – je hustě tkaná, takže se do ní nezakousne práškový fix, který tam omylem přistane. A co víc, jde očistit vlhkým hadříkem. Když na ni syn vylil borůvkový jogurt, stačilo lehce přetřít mýdlovou vodou a flek zmizel. Už bych nešla do mikrovlákna, na kterém se každá skvrnka leskne jako mapa světa, ani do hrubého lnu, který děti svou miminkovskou pusinkou dokážou vydřít za dva měsíce. Hledejte látky s certifikací OEKO-TEX, které jsou zdravotně nezávadné, a pokud je to možné, objednejte si vzoreček. V obchodě vypadá barva jinak než v pokoji s denním světlem a žlutým stínidlem na nočním sto

Kdo by ale chtěl jít ještě o krok dál, může zvolit variantu integrované rozkládací pohovky s úložným prostorem. Místo klasického stolu si pořídíte sofa bed, který přes den slouží jako pohovka a v noci se promění v postel, přičemž pod sedákem je ukrytý prostor na polštáře a deky. Nevýhoda je, že pak ztrácíte jídelní stůl jako takový a musíte jíst na konferenčním stolku nebo u barového pultu. Já osobně dávám přednost tomu, aby hlavní deska zůstala volná. Když mám hosty, chci sedět u stolu, ne u nízkého stolku na zemi. Proto jsem nakonec zvolila kompromis. Koupila jsem menší jídelní stůl, pod který se schoval výsuvný rám s kvalitní matrací. Když postel není potřeba, stůl vypadá jako běžný kus náby

Nejtěžší byla otázka noclehu pro návštěvy. V bytě 2+1, kde každá místnost plní tři funkce, nemůžete mít druhou postel jen tak. Tady nastoupil záchranář jménem pull-out sofa neboli výsuvná pohovka. Na první pohled vypadá jako normální sedačka s elegantním velvet upholstery, hebkým sametovým čalouněním, které ladí s barvou stěn. Když ale zatáhnete za pásek, vysune se přední část do roviny. Výhoda? Nemusíte sundávat polštáře, nepřekáží vám stůl na kolečkách a během pár vteřin máte lůžko pro dva. Důležitá je mechanika. Koupila jsem levnou verzi a první noc se zasekla. Kdybych připlatila za kvalitní click-clack mechanism, ušetřila bych spoustu nervů. Ten cvakavý pohyb při rozkládání je prostě jist

Nezapomínejte na doplňky, které prodlužují životnost nábytku. Podložky pod nohy chrání plovoucí podlahu a zároveň vyrovnají nerovnosti. Na trhu seženete i speciální chrániče na loketní opěrky, které zabrání otlačení sametu. A pokud máte doma psa nebo kočku, pořiďte si pratelný přehoz. Vybírejte bavlněný, neklouzavý, ideálně v barvě, která ladí s polštáři. Takhle propojíte funkčnost s vizuální stránkou. Pak už jen stačí přidat pár svíček a knihu na stolek a místnost dýchá kli

Když jsem před lety řešila zařízení prvního malého bytu, narazila jsem na zásadní problém. Měla jsem krásný jídelní stůl, u kterého se sešlo šest lidí, ale jakmile dorazila návštěva na víkend, začalo peklo. Rozkládací pohovka v obýváku sice slibovala spaní, ale po prvním probdělé noci jsem zjistila, že výplň je tvrdá jako prkno a ráno mě bolela záda od hlavy až k patě. Tehdy jsem poprvé začala přemýšlet o tom, že bych potřebovala něco, co funguje přes den jako reprezentativní kus nábytku a v noci jako plnohodnotné lůžko. Řešení přišlo až s kombinací konferenčního stolu a výsuvné postele, ale pak jsem objevila úplně jiný princip. Stůl, který se sám promění v postel. Znělo to jako sci-fi, ale dnes už vím, že je to jedna z nejpraktičtějších věcí, kterou můžete do malého bytu poří

Další past, do které jsem málem spadl, bylo umělé rozdělení místnosti barvami. Světle modrá na jídlo, fialová na spaní. Výsledek působil jako čekárna u zubaře. Profesionální interiéroví designéři radí opak. Držet se jedné palety a hrát si s texturou. Moje studio apartment design teď stojí na kombinaci krémové bílé a tlumené šedé. K tomu přidávám akcenty přes textil. Hedvábný polštář, hrubý len na přehozu a vlněný pléd. Všechny tyto vrstvy vytváří pocit hloubky. A hlavně se dají snadno vyměnit podle nálady. Když mám chuť na změnu, vyměním povlaky. Trvá to deset minut a nestojí to majl