Když jsme kupovali byt 2+1 v paneláku, měli jsme jasno. Kuchyň musí být srdcem domova. Jenže to srdce mělo rozměry tři krát čtyři metry a k tomu šikminu, do které jsme museli vecpat jídelní stůl. První rok jsme funěli nad linkou ve tvaru L, kde se na pracovní desku vešel jen jeden hrnec a toastovač za 300 korun z bazaru. Všude bylo plno. Když přijela návštěva, skákali jsme přes krabice s kořením. A tehdy mi došlo, že bez chytrého nábytku, který umí fungovat v několika režimech, se neobejdeme. Začala jsem lovit na internetu a narazila na věc, která mi změnila život, i když zní obyčejně, klíč k úspěchu ovšem tkví v promyšleném kitchen des

Když vám puberťák oznámí, že chce místnost jako z Instagramu, a vy máte k dispozici dvanáct metrů čtverečních, dostanete chuť si sednout na zem a brečet. Začínala jsem u svého syna právě v tomto bodě. Stěny jsme vyložili světle šedou barvou, která opticky zvětší prostor, a místo postele s obřím čelem jsme zvolili praktický kus nábytku. Teenage room design dnes není o tom narvanout pokoj maximálním množstvím věcí, ale o chytrém využití každého centimetru. Klíčová otázka zněla: jak nacpat psací stůl, postel, skříň a ještě nechat místo na to, aby si sem mohl pozvat dva kámoše na noc? Moje první chyba byla koupit klasickou postel s bohatým čelem. Zabrala půlku místnosti a pod ní se jen práš

Moje vlastní zkušenost mě naučila jedno: nikdy nekupovat living room armchairs jen podle vzhledu. Vzala jsem si kdysi domů designové křeslo za patnáct tisíc, které vypadalo jako socha. Bylo úzké, s pevnými područkami, nedalo se v něm ani schoulit do klubíčka. Za tři měsíce jsem ho prodala se ztrátou. Dnes mám doma model s šedým technickým lenem, který se rozloží na pohodlnou postel pro moji sestru. Pod sedákem mám schované dvě deky a jeden polštář. Když přijede na víkend, vytáhnu je za deset vteřin. Ráno zase všechno zmizí a obývák vypadá jako předtím. Žádná věčně rozložená postel, žádný bordel. To je přesně to, co malý byt potřebuje – nábytek, který umí zmizet, když ho nepotřebuj

Jakmile jsem vyřešila praktické základy, mohla jsem se vrhnout na tu zábavnější část – dekorace. Boho styl miluje vrstvení. Mám tři koberce položené přes sebe, každý jiný vzor, ale v podobných odstínech vypálené terakoty a sušené levandule. Na zdi visí macrame, které jsem sama pletla večer u seriálu. Okenní parapet zdobí lahve s olivovým olejem přetvořené na vázy od kamarádky z kurzu keramiky. Důležité je, aby každý kousek měl svůj příběh a ideálně i praktický účel. Košík na prádlo je zároveň stojan na deky, starý bedýnek používám jako noční stolek a uvnitř schovávám nabíječky a knihy. Takhle boho interior design funguje jako živý organismus, ne jako mrtvá výstavní s

Jenže co když přijedou na víkend rodiče nebo kamarádka z Brna? Spát na matraci na zemi sice zní bohovsky, ale záda po dvou nocích protestují. Tady přišla ke slovu nutnost kombinovat estetiku s každodenní realitou. Rozhodla jsem se pro sofa bed s pevným sedákem potaženým měkkou tkaninou. Vybrala jsem model s velvet upholstery v tlumené olivově zelené. Samet se skvěle hodí do boho looku, protože láme světlo a dodává hloubku. Aby to nebyla jen krásná věc na koukání, musela jsem řešit technické detaily. click clack mechanism je sice běžný, ale ne všechny sedačky mají pohodlnou lehací plochu. Zkoušela jsem několik kusů, než jsem našla ten pravý. Nakonec jsem zvolila variantu, kde se pod sedákem skrývá pevný slatted frame, který při rozložení drží tělo rovně a neprohýbá

Zpátky k tématu spaní. V jednu chvíli jsem uvažovala, že postel zruším úplně a přejdu na systém futonu. Ale po dvou týdnech testování u kamarádky jsem zjistila, že moje páteř není na zemi stavěná. Potřebovala jsem kvalitní foam mattress, který kopíruje tělo a zároveň je dostatečně pevný, aby se po ránu necítila jako poleno. Nakonec jsem našla matraci o tloušťce 16 cm, která je vhodná jak na klasické lůžko, tak na podlahu. Když přijedou hosté a já spím na sedačce, jednoduše matraci přesunu na zem do obýváku, přikryji ji bavlněným povlečením s třásněmi a mám rázem druhou postel. Je to drsnější, ale pro jednu noc v pohodě. A hlavně to vypadá, jako by to byl záměr – jako z učebnice boho interior design, kde nic není náhoda a všechno má svůj ryt

Nebojte se zeptat na detaily. Když jsme řešili čalounění, výrobce mi nabídl vzorník s třiceti odstíny šedé. Nakonec jsme zvolili tmavě modrou velvet upholstery, protože se na ní tolik nepráší a kočka po ní neklouže. Sametový povrch má tu vlastnost, že na něm není vidět každý drobek, ale zároveň působí luxusně i v malém prostoru. Pamatuji si, jak mi truhlář vysvětloval, že u custom furniture můžete ovlivnit i výšku sedáku oproti zemi. Standardní gauče mají sedák 42 cm, ale já mám dlouhé nohy, takže jsem si nechal udělat o tři centimetry výš. Malá změna, ale pro zdravá záda a pohodlí při sledování filmů zásadní. A přesně o tom to je – o drobných úpravách, které změní každodenní používá