Nedávno jsem narazila na byt, kde majitelka řešila naprosto reálný problém: neměla kde skladovat přikrývky pro hosty. Skříň v předsíni byla narvaná, komoda v ložnici přetékala. A právě postel s úložným prostorem pod roštem jí zachránila nervy. Jenže pokud máte v obýváku sedačku s úložným boxem, musíte počítat s tím, že se do něj vejde jen jedna sada povlečení a lehká deka. Proto doporučuji spojit dvě věci: vyberte living room rugs s krátkým vlasem – dlouhý by se do mechanismu zamotával a čistil byste ho každý týden – a rozkládací pohovku s prostorným šuplí

Cena koberce není vždy ukazatel kvality. Narazila jsem na levné kusy za pět set korun, které vydržely pět let, i na drahé za deset tisíc, které začaly po půl roce pouštět chlupy. Rozhodující je značka a zpracování okrajů – obšití nití by mělo být pevné a rovné, bez prověšování. Pokud vybíráte online, žádejte vzorek v barvě, která na monitoru vypadá jako teplá šedá, ale při denním světle může mít zelený podtón. To je častý omyl, kvůli kterému lidé vrací zbo

Materiály hrají v japonsko-skandinávském stylu klíčovou roli. Když jsem vybírala novou pohovku, testovala jsem osobně asi deset modelů. Důležitá byla nejen barva, ale i struktura. Nakonec jsem sáhla po variantě s velvet upholstery v tlumeném šedozeleném odstínu, protože samet dodává jinak strohému prostoru potřebný luxus a příjemný kontrast k drsnějšímu dřevu a betonu. Základem ale zůstává funkčnost. Interiér musí sloužit reálnému životu, ne jen vypadat hezky na fotce. Proto moje sedačka stojí na masivních nohách z dubu a pod čalouněním se skrývá kvalitní slatted frame, který zajišťuje dostatečnou ventilaci matrace a dlouhou životnost. Bez toho by se i ten nejkrásnější nábytek brzy proměnil v nepříjemnou past na prach a

Když přijeli první přátelé na víkend, zjistila jsem, že obyčejný gauč nestačí. Kam s nimi, když spací plocha v obýváku chybí? Řešení přišlo v podobě rozkládací pohovky s click-clack mechanismem. Za pět sekund jsem měla rovnou plochu a pod sedákem se skrývala kovová síť, která držela pěnovou matraci o výšce 12 centimetrů. Nebyl to žádný luxus, ale po přidání dvou levných polštářů z Ikey a bavlněného povlečení za 300 korun návštěva spala lépe než na hotelu. Důležité je nenechat se zlákat lacinými modely s dutým profilem. Kvalitní slatted frame z borovice vydrží roky a neprohne se, i když na něm dva lidé usínají každý ve

Když vybíráte koberec k pohovce, měřte svinovacím metrem i pod stolek. Častá chyba je, že lidé koupí koberec, který končí přesně v místech, kde stojí nohy stolu. Pak při jídle musíte podsouvat židli, ale koberec se posouvá a vytváří nebezpečné záhyby. Bezpečná rezerva je alespoň 60 centimetrů na každé straně stolu. Totéž platí, pokud máte pull-out sofa s vysunovacím mechanismem – koberec musí být dostatečně velký, aby se po něm sedačka dala pohodlně vysunout, aniž by její konec visel ve vzdu

Při zařizování menšího bytu je nutné myslet i na to, že křeslo nebude stát na stejném místě navždy. V praxi se často stěhuje, aby uvolnilo místo pro vánoční stromeček nebo když potřebujete udělat prostor pro dětskou hru. Proto se vyplatí investovat do modelu, který je lehký a má kolečka. Kolečka ale musí být tlumená, jinak vám každý přesun odřou podlahu. Z vlastní zkušenosti doporučuji gumová nebo pogumovaná kolečka na tvrdé podlahy. A ještě jedna věc: šířka sedáku. Standardní šířka 60 cm je pro většinu dospělých lidí pohodlná, ale pokud jste vyšší nebo širší, hledejte křeslo s šířkou alespoň 70 cm. V opačném případě budete sedět jako v letadle v ekonomické tří

Pak jsem objevila kouzlo mechanismu click-clack. Tento systém, běžný u interiérových sedaček, se dá adaptovat i na venkovní použití, pokud vyberete správné látky. Koupila jsem model s hliníkovým rámem a speciálním potahem odolným vůči UV záření. A tady přichází ta krásná finta: click-clack mechanismus umožňuje jedním pohybem překlopit opěradlo do roviny sedáku. Vznikne tak plnohodnotné lůžko o šířce 120 cm. Pro jednoho hosta luxus, pro dva milence v cuku letu. Důležité je, že pod sedákem je integrovaný úložný prostor. Využívám ho na polštáře a deky, které by jinak zabíraly místo v by

S každým nábytkem jsem se musela vypořádat s otázkou proporcí. V malém prostoru i deset centimetrů navíc dělá rozdíl mezi vzdušností a klaustrofobií. Moje kuchyňská linka je vestavěná do bílé stěny, ale jídelní stůl jsem chtěla mít volně, abych u něj mohla pracovat i večeřet. Rozhodla jsem se pro masivní dubovou desku na tenkých kovových nohách. Vedle stojí židle z ohýbaného dřeva, které jsou tak lehké, že je přesunu jedním prstem. Tenhle kontrast pevného stolu a subtilních židlí je přesně to, co dělá japonsko-skandinávský styl zajímavým. Není to sterilní bílá kostka, ale prostor s vrstvami a texturami, kde má každý předmět svůj příb