Zjistila jsem ale, že ne každý mechanismus sedí do každého prostoru. Pokud máte obývák úzký a dlouhý, klasický rozkládací gauč s výsuvným rámem vám zablokuje průchod. Tady přišla na řadu jiná varianta, a to pull-out sofa, kde se pod sedákem skrývá další rám. Vytáhnete ho jako šuplík, na něj se položí matrace a máte lůžko, které nezabírá víc místa, než kolik má gauč sám o sobě. Tento typ jsem instalovala u rodičů do jejich panelákového bytu a šest let ho používají bez jediné stížnosti. Rodiče navíc oceňují, že uvnitř zůstává volný prostor na polštáře a d

Pokud ale v pokoji spí dva sourozenci nebo teenager často přivádí kamarády na přespávačky, klasická postel nestačí. Tady přichází na řadu jiný trik. Místo dvou samostatných lůžek zvolte jednolůžko s výsuvným druhým spaním pod ním. Nebo, pokud je to možné, sáhněte po kvalitní pohovce, která se během pár vteřin promění v plnohodnotné lůžko. Jen dejte pozor na mechanismus. Click-clack mechanismus je dnes standard, ale ne všechny jsou stejné. Vyzkoušejte ho v obchodě aspoň třikrát. Měl by jít lehce, bez zadrhávání, a hlavně by po rozložení měl nabídnout rovnou plochu bez nelibozvučných prohlubní uprostřed. Kdo někdy spal na laciném rozkládacím gauči, ví, že ráno bolí záda víc než po celodenním stěhování. A teenageři, kteří se teprve vyvíjejí, potřebují rovnou a pevnou oporu. To není žádná paráda, to je základ fyziotera

Nejčastější chyba, kterou u klientů vidím, je koupě klasické postele a pak zoufalé shánění komody, skříně a nočního stolku, které se do pokoje prostě nevejdou. Výsledek? Místnost vypadá jako skladiště, teenager se v ní neorientuje a vy každý víkend bojujete s hromadou oblečení na židli. Řešení je přitom prosté: sáhněte po posteli s vestavěnými zásuvkami nebo rovnou po variantě, která kombinuje lůžko s policovým systémem. Ideální je, když pod matrací najdete tři čtyři hluboké šuplíky na kolečkách. Tam zmizí nejen ložní prádlo, ale i zimní mikiny, staré tenisky nebo ta kytara, na kterou stejně nikdo nesahá. Teenage room design by měl být v první řadě funkční, teprve potom hezký. A funkčnost začíná tím, že má každá věc své místo, ideálně zavřené dveřmi nebo zásuvkou, aby vizuální smog neunavoval mozek, který se má soustředit na mat

S tím souvisí i otázka materiálu. Když jsem poprvé uvažovala o koupi, měla jsem strach z údržby. Bílá látka na jídelní židli? To přece musí být past. Omyl. Vzala jsem model s velvet upholstery. Sametový povrch je hustě tkaný, skvrny od červeného vína nebo omáčky se do něj nevsáknou hned. Stačí houbička s vlažnou vodou a mýdlem. Navíc samet působí opticky tepleji a místnost vypadá útulněji než s holým dřevem nebo studeným kovem. Pokud ale máte doma malé děti nebo psa, který rád skáče na nábytek, volte pratelný potah na zip. Žádná chemická čistírna nestačí na týdenní úklid po malíři, který rozlil kakao a pak se na to posadil. Věřte mi, zažila jsem

Teď k tomu nejdůležitějšímu praktickému detailu. Většina lidí kupuje jídelní židle podle vzhledu a zapomíná na úložný prostor. Byt o třiceti metrech čtverečních nemá žádný sklep ani komoru. Kam s ložním povlečením pro čtyři hosty? Kam s dekou? Řešení není složité. Kupte model, který má pod sedákem vestavěný úložný box. Stačí zvednout pěnový sedák a pod ním je hluboká přihrádka. Vejde se tam sada ložního prádla, dva polštáře a tenká deka. Když host odejde, zipnete potah, dáte sedák zpátky a místnost vypadá jako normální jídelna. Žádný rozkládací gauč, který zabírá místo uprostřed místnosti a musíte ho obcházet s talířem. Tohle řešení je absolutně neviditelné. Nikdo netuší, že v té sametové židli spí anglická peřina a povlečení z I

Když máte v obýváku něco málo přes dvacet metrů čtverečních, každý kus musí odvést dvojí práci. Problém začíná u toho, že potřebujete místo k sezení pro šest lidí, ale zároveň sem tam u vás někdo přes noc zůstane. Nemluvě o tom, že nemáte prakticky žádný prostor na ukládání ložního prádla. Řešení, které mi zachránilo zdravý rozum, bylo koupit bed with storage v kombinaci s pevnou konstrukcí na spaní. Vlastně to není postel v klasickém slova smyslu. Je to spíš takový transformační kus, který přes den vypadá jako pohodlný gauč a v noci se promění v plnohodnotné lůžko. Tenhle kousek living room furniture dnes tvoří srdce celého b

Když mi známí řekli, že chtějí pro svého patnáctiletého syna nový pokoj, první otázka zněla jasně: kolik metrů čtverečních vlastně máte? Třináct, odpověděli s omluvným úsměvem. A já hned věděl, že teenage room design tady nebude o výstavních kouscích z katalogu, ale o krutém souboji s prostorem. V tak malé místnosti se musí každý centimetr bránit. Zapomeňte na volně stojící postel, která žere čtvrtinu plochy a pod sebou schovává jen prach. Místo ní potřebujete kus nábytku, který maká na dvě směny. Jediná cesta ven z téhle pasti je chytré řešení, které spojí spaní s úložným prostorem. A věřte mi, že teenagera, který si chce večer lehnout bez bordelu na podlaze, to zachrání víc než jakákoli doml