Při návrhu se zaměřte na přesné změření všech tří rozměrů. Nejen šířku a výšku, ale i hloubku v každém bodě – komínové těleso bývá zkosené a strop může mít spád. Použijte vodováhu a laserový měřič, pokud ho máte. Zaznamenejte si i případné nerovnosti stěn, protože panelové stěny jsou zřídka dokonale svislé. Pokud budete nechávat nábytek vyrobit na zakázku, dejte firmě přesný náčrt s kótami, ne jen slovní popis. Vyhnete se tím situaci, kdy skříň dorazí o dva centimetry větší a vy ji budete muset odnést zpět.

Základem je kotvení nábytku ke stěně. V paneláku narazíte na nosné betonové stěny a tenké příčky z pórobetonu nebo sádrokartonu. Pro každý typ zdi se hodí jiné hmoždinky. Do betonu použijte klasické plastové hmoždinky, do pórobetonu speciální spiralové nebo nylonové. U sádrokartonu musíte použít hmoždinky určené přímo pro duté stěny, které se za deskou roztáhnou do křídla. Každá polička, skříňka nebo prádelník vyšší než půl metru by měl být ukotvený. Nezapomeňte ani na televizi – upevněte ji na zeď držákem, ne jen na stolek.

Zábrany do dveří: kde je umístit a jakou chybu nedělat Pokud máte doma schody nebo práh mezi místnostmi, zábrany jsou nutnost. V paneláku se ale nejčastěji používají do kuchyně, aby dítě nemohlo do prostoru se sporákem a horkými spotřebiči. Při výběru zábrany dejte pozor na to, jak se montuje. Rozpěrné zábrany, které se jen opřou do futer, jsou sice bez vrtání, ale nejsou vhodné do všech dveří. Pokud máte široké dveře nebo zárubeň ze slabého materiálu, zábrana se může uvolnit. Levnější varianty mají navíc malou stabilitu a dítě je při tlaku snadno vyvrátí. Vybírejte proto zábranu, která se pevně přišroubuje do stěny, a to vždy tak, aby se dala otevřít směrem od dítěte.

Poslední rada se týká větrání. Do zadní stěny nebo do dveří vyvrtejte malé větrací otvory, aby se uvnitř neusazovala vlhkost. Tím předejdete vzniku plísní, které jsou v blízkosti komína častým problémem. Před dokončením si rozmyslete, zda potřebujete uvnitř osvětlení – pokud ano, veďte elektrický kabel ještě před montáží polic a použijte LED pásek s nízkou spotřebou. Pak už jen stačí nábytek otřít, naskládat věci a užívat si prostor, který byl dlouho na obtíž.

Typickou chybou je také instalace zábrany až příliš vysoko, aby pod ní dítě neprošlo. To je sice logické, ale musíte počítat s tím, že se dítě časem naučí zábranu přelézat. Pokud ji umístíte příliš nízko a máte doma šikovné batole, brzy zjistíte, že se přes ni dostane. Optimální je výška, kdy zábrana dosahuje alespoň do poloviny hrudníku dítěte. U dveří do kuchyně nezapomeňte, že kromě zabránění vstupu potřebujete i pojistky na skříňkách. Dítě se k nim dostane přes zábranu rukou, a pokud skříňka obsahuje čisticí prostředky, musí být zajištěná.

Jaká je největší chyba při plánování úložného prostoru u komína? Nejčastější chybou je podcenění hloubky výklenku. V panelákových bytech bývá komín mělký, typicky kolem dvaceti centimetrů, a zároveň se směrem nahoru zužuje. Pokud navrhnete police v plné hloubce, nevyužijete prostor efektivně a přední hrana bude zbytečně vystupovat do místnosti. Ideální je rozdělit výklenek na dvě zóny: spodní část s policemi na těžší věci a horní část s mělčími přihrádkami na sezónní oblečení nebo ložní prádlo. Vždy počítejte s tím, že za komínem vede vzduchotechnika – nesmíte ji zazdít ani zakrýt neprodyšným materiálem.

Samotná montáž vyžaduje trpělivost. Nábytek do výklenku se nikdy neskládá na podlaze a pak nepřináší celý – vždy ho sestavte uvnitř výklenku po částech. Police upevněte na skryté nosníky, které ukotvíte do bočních stěn, ne pouze do komínového tělesa. Komínová stěna bývá tenká a může se drolit. Pokud si nejste jistí stavem zdiva, použijte chemické kotvy nebo kovové rozpěrné hmoždinky. Dvířka nechte vyrobit s posuvným systémem, protože klasické panty potřebují prostor pro otevření, který ve výklenku často chybí.

Pokud se rozhodnete pro ocelový plech, vyberte materiál o tloušťce alespoň 1,5 mm. Tenčí plechy se při montáži vlní a magnetická síla se pak přenáší jen částečně. Povrch musí být naprosto rovný, proto ho před uchycením vyrovnejte podložkami – stačí pár milimetrů rozdílu a hrana vytvoří nežádoucí mezeru. Při upevnění na sádrokarton vždy šroubujte do nosných profilů, jinak hrozí vytržení celé konstrukce. Nejoblíbenější řešení je uchytit plech na dřevěnou desku a tu teprve přidělat ke zdi – získáte vzduchovou mezeru, která chrání zeď před případnou vlhkostí.