Denní dávku rozdělte na více porcí. Do tří měsíců věku krmte čtyřikrát denně, do šesti měsíců třikrát, a poté přejděte na dvě dávky. Pravidelný režim pomáhá trávení a usnadňuje nácvik hygienických návyků. Množství v tabulce je orientační – pokud štěně po jídle nechává granule v misce, snižte dávku o deset procent. Pokud naopak olizuje prázdnou misku a neprospívá, přidejte. Úpravy provádějte postupně, v řádu dnů, ne skokově.

Při přechodu na nové krmivo postupujte pomalu, ideálně během sedmi až deseti dnů. Míchejte staré a nové granule v rostoucím poměru, abyste předešli zažívacím potížím. Během přechodu sledujte chuť k jídlu a konzistenci trusu. Nikdy nemíchejte suché a mokré krmivo bez úpravy dávky – mokré obsahuje více vody a má nižší energetickou hodnotu. Dodržujte také pitný režim: čerstvá voda musí být vždy k dispozici, zejména pokud krmíte suchými granulemi.

Typickou chybou je i trestání za zničené věci. Když přijdete domů a najdete rozkousanou botu, pes nechápe, že ho trestáte za to, co udělal před hodinami. Vnímá jen váš hněv, což zvyšuje jeho stres a úzkost. Místo trestů se zaměřte na prevenci: zabezpečte prostor, odstraňte cennosti a dejte štěněti dostatek pohybu před odchodem. Unavené štěně spí, místo aby se bálo. A pokud problém přetrvává i po týdnech tréninku, zvažte konzultaci s veterinářem nebo psím behavioristou. Někdy může jít o hlubší problém, který vyžaduje odborný přístup. Ale ve většině případů platí: trpělivost, krátké intervaly a pozitivní posilování dělají divy.

Když si přinesete štěně domů, málokdo myslí na to, že ho čeká i nácvik samostatnosti. Štěně, které nesnese vaši nepřítomnost, se projevuje kňučením, škrábáním na dveře, ničením věcí nebo chozením na záchod mimo podložku. Často si myslíte, že je to „zlobení”, ale ve skutečnosti jde o úzkost z odloučení. Čím déle ji ignorujete, tím hůře se napravuje. Proto je klíčové začít hned – a to způsobem, který štěně neučí, že váš odchod je katastrofa.

Pamatujte, že žádná pomůcka není univerzální. Některý pes zareaguje lépe na postroj s předním úchytem, jiný potřebuje kombinaci s krátkým vodítkem a tréninkem zaměřeným na pozornost. Nechte si poradit od trenéra, pokud si nevíte rady, ale vždy se vyhněte pomůckám, které způsobují bolest nebo strach. Správně zvolené vybavení a důsledný výcvik udělají z procházek příjemný zážitek pro obě strany – bez tahání, stresu a zbytečných škubnutí.

Důležité je také měnit místo a délku cvičení. Začněte s krátkými úseky, kdy psa přivoláte ze vzdálenosti dvou až tří metrů, a postupně vzdálenost zvyšujte. Pokud pes zareaguje na povel ze vzdálenosti deseti metrů, odměňte ho výrazně více než při přivolání zblízka. Tím posilujete spolehlivost přivolání v náročnějších podmínkách. Nezapomeňte také na to, že zahrada je pro štěně především herním prostorem. Proto zařazujte mezi tréninkové bloky volnou hru, kdy si pes může běhat a očichávat, a povel používejte střídmě, ne při každém kontaktu.

Jak socializovat štěně bezpečně před úplným očkováním Socializace neznamená jen setkávání s jinými psy. Důležité je vystavit štěně různým podnětům: kočárkům, cyklistům, dešti, cizím lidem, ale i jiným zvířatům, jako jsou kočky nebo ptáci. Můžete chodit na procházky s kamarádem, který má starého, zdravého a klidného psa s platným očkováním. Ale i tehdy platí: štěně by mělo být v náručí nebo v přepravce, dokud nemá kompletní vakcinaci. Po posledním očkování počkejte ještě 14 dní, než dovolíte přímý kontakt s cizími psy.

Jak správně pracovat s vodítkem a vzdáleností Na zahradě se osvědčuje cvičení na dlouhé šňůře, která vám umožní psa kontrolovat, aniž byste ho neustále přivolávali. Připevněte lehkou šňůru k obojku nebo postroji a nechte štěně volně pobíhat. Následně vyslovte povel a jemně šňůrou přitáhněte psa k sobě. Jakmile dorazí, odměňte ho a pusťte zpět. Tento postup učí psa, že přivolání znamená nejen konec hry, ale i šanci na pamlsek. Vyhněte se tomu, abyste psa přivolávali pouze tehdy, když je čas jít domů – pes si pak spojí povel s koncem zábavy a bude ho ignorovat.

Samotná pomůcka ale nestačí. Začněte výcvik v klidném prostředí bez rušivých podnětů. Použijte krátké vodítko (asi 1,5 metru) a postupujte takto: pokaždé, když pes přestane tahat a vodítko se uvolní, odměňte ho pamlskem nebo hrou. Pokud začne táhnout, okamžitě se zastavte a počkejte, až se k vám vrátí a uvolní napětí. Teprve pak pokračujte v chůzi. Důležité je být konzistentní – pokud jednou necháte tahání projít, pes se naučí, že občas se to vyplatí. Nezapomínejte také na to, že pes potřebuje dostatek pohybu a možnost očichávat okolí – pokud mu dopřejete dostatek volnosti na začátku procházky, bude pak méně motivovaný tahat.