Každý rodič zná ten okamžik, kdy otevře tabulku krmení novorozence a zjistí, že jeho dítě pije méně, více nebo úplně jinak, než je „předepsáno”. Tabulky jsou ale pouze orientační pomůcka, ne zákon. Důležité je sledovat celkový stav dítěte, jeho váhový přírůstek a počet mokrých plen. Pokud se dítě vyvíjí dobře a je spokojené, není důvod k panice, i když se od tabulky odchyluje.

Základním stavebním kamenem duševní hygieny je předvídatelný denní režim. Zvířata, stejně jako lidé, potřebují rytmus – vědí, kdy přichází jídlo, procházka, hra a odpočinek. Pokud se rozvrh neustále mění, jejich stresové hormony zůstávají v permanenci. Začněte tím, že budete krmit ve stejnou dobu, venčit pravidelně a vyhradíte si alespoň deset minut denně na společnou aktivitu, ať už jde o aportování, pamlskové hlavolamy nebo tahání za šňůrku. U koček nezapomínejte na vertikální prostor – police, škrabadla nebo parapety, kde se mohou cítit bezpečně a pozorovat okolí z výšky.

Základní pravidlo pro kojence do šestého měsíce: kojte na požádání, ne podle hodin. Novorozenec obvykle pije 8 až 12krát za 24 hodin, ale jedno dítě může chtít jíst každé dvě hodiny, zatímco jiné vydrží tři a půl hodiny. Pokud dítě spí déle než čtyři hodiny v prvních týdnech, je vhodné ho jemně probudit na kojení, zejména pokud má nízkou porodní váhu nebo žloutenku. U umělé výživy dodržujte intervaly 2 až 3 hodiny, ale i zde platí, že dítě samo ukáže, kdy má hlad.

Pamatujte, že každé dítě je jiné. Tabulka je užitečná k porovnání průměru, ale ne k předpovědi chování vašeho konkrétního miminka. Pokud máte pochybnosti o váhovém přírůstku, počtu mokrých plen (alespoň 6 až 8 za den po prvním týdnu) nebo o celkovém rozvoji, obraťte se na dětského lékaře. Ten posoudí, zda je vše v pořádku, a případně doporučí úpravu krmení. Vždy důvěřujte více svému pozorování a signálům dítěte než číslům v tabulce.

Když si přinesete štěně domů, první dny jsou plné nadšení, ale také nevyhnutelných nehod. Mnozí chovatelé dělají zásadní chybu, že začnou štěně trestat nebo čekají, až samo pochopí, co se po něm chce. Pravda je taková, že výcvik na nočník je o trpělivosti, pravidelnosti a správném načasování. Pokud se budete držet sedmi jednoduchých kroků, minimalizujete nehody a vytvoříte si s pejskem fungující rutinu.

Typickou chybou je také špatná příprava umělého mléka. Často se stává, že rodiče odměří prášek „od oka” nebo přidají více vody, aby mělo dítě více tekutin. To je nebezpečné – příliš koncentrovaná směs zatěžuje ledviny, příliš naředěná nepokryje energetickou potřebu a může vést k podvýživě. Vždy používejte odměrku dodanou s výrobkem a přesně podle návodu na obalu. Stejně důležité je dodržovat poměr lžiček na počet mililitrů vody a nepřidávat žádné další přísady, jako je cukr nebo cereálie, bez konzultace s pediatrem.

Při samotném nácviku používejte dlouhou vodítku (alespoň pět metrů) a pamlsky, které štěně dostane až ve chvíli, kdy se k vám samo otočí a přijde. Nevolte jídlo, které pes dostává běžně, ale něco výjimečného – kousky sýra nebo vařeného masa. Důležité je, abyste psa odměňovali pokaždé, když zareaguje správně, a to i tehdy, když přiběhne sám bez povelu. Tím posilujete chování, ne jen zvuk slova „ke mně”.

Duševní pohoda zvířat není abstraktní pojem, ale konkrétní stav, který poznáte podle chování. Pokud pes najednou olizuje tlapky až do mokra, kočka se schovává za skříň nebo oba reagují na běžné podněty agresivně, je to signál, že jejich vnitřní rovnováha vázne. Na rozdíl od lidí nemohou říct, co je trápí, takže jejich tělo a chování se stávají jediným jazykem, kterým s vámi komunikují. Klíčem k podpoře jejich psychiky je naučit se tento jazyk číst a reagovat dřív, než se problém prohloubí.

Pokud štěně na zahradě neposlouchá, zkontrolujte také, jestli mu není něco fyzicky nepříjemného – příliš horko, ostrá tráva, nebo dokonce bolest tlapek. Pes, který se cítí ohrožený, se nebude soustředit na vás. Věnujte pozornost i tomu, kolik času štěně na zahradě tráví. Pokud je tam celé hodiny bez dozoru, naučí se, že zahrada je místo pro volnou zábavu, a vaše přivolání je pro něj jen přerušením hry. Omezte volný pobyt na 20–30 minut a zbytek času věnujte krátkým tréninkovým blokům.

Nezapomeňte ani na to, co pes dělá, když se nudí. Ničení pelíšku je často signál nedostatku fyzické i mentální stimulace. Zkuste mu před odchodem do práce dát hlavolam s pamlsky nebo ho nechte pořádně proběhnout venku. Unavený pes má menší tendenci hledat zábavu v ničení. Pokud už ke zničení dojde, nepeskujte psa zpětně. Trestání po faktu nemá smysl, pes si ho nespojí se zničeným pelíškem, ale s vaší přítomností. Raději postižené místo opravte nebo pelíšek vyměňte a zaměřte se na prevenci.