Základní rozdíl je mezi fixními a snímacími aparátky. Fixní rovnátka, tedy ty „kovové zámky” nalepené na zuby, jsou u dětí a mladistvých do 18 let hrazena z veřejného zdravotního pojištění, a to za předpokladu, že léčba je indikována ze zdravotních důvodů – typicky při výrazné vadě skusu, která ovlivňuje žvýkání nebo řeč. U dospělých pojišťovna přispívá jen ve výjimečných případech, například když je vada důsledkem úrazu nebo závažného onemocnění.

Zásadní je také ústní hygiena. Zánět dásní a kazy během léčby nejsou jen zdravotní komplikace, ale i důvod, proč ortodontista přeruší pohyb zubů, aby mohl být problém ošetřen. To znamená pauzu v léčbě a prodloužení celkové doby. Hygiena kolem zámečků vyžaduje kartáček s pastou, mezizubní kartáčky a irigátor. Pokud tyto pomůcky nezvládáte, rovnátka budete nosit déle.

Prvním faktorem je věk. U dětí a dospívajících jsou čelisti ještě rostoucí, takže lze korigovat nejen sklon zubů, ale i vztahy čelistí. Léčba fixními rovnátky u dospívajících proto často trvá 18 až 24 měsíců. U dospělých už růst skončil, a pokud je přítomna skeletální odchylka, může být nutná kombinace s chirurgickým zákrokem nebo jinými pomůckami. Pak se doba protáhne na 30 měsíců i více.

Chránič zubů pro rovnátka není totéž co běžný chránič z hobby shopu. Tenký silikonový typ vyrobený pro přirozený chrup se na aparát většinou nevejde. Když ho přece jen nasadíte, může tlačit na dráty a zámky, způsobit otlaky a při nárazu se posunout. Pro rovnátka se používají dvě možnosti. První je termoplastický chránič, který si doma namočíte do horké vody a otisknete. Druhá je individuální chránič od ortodontisty, vyrobený na míru podle otisku vaší čelisti s aparátem. Individuální řešení je pohodlnější a poskytuje lepší ochranu, ale obě varianty fungují, pokud je používáte správně.

Nakonec si uvědomte, že žádost o příspěvek musíte podat včas – ideálně ještě před zahájením léčby. Pojišťovna nemůže proplácet zpětně něco, co jste začali bez jejího vědomí. A pokud vám bylo řečeno, že „nemáte nárok”, zkuste se odvolat nebo kontaktovat jinou pobočku. V praxi se stává, že informace na přepážce nejsou vždy aktuální.

Dalším faktorem je spolupráce pacienta. Fixní rovnátka vyžadují pravidelnou návštěvu ortodontisty, obvykle každé 4 až 8 týdnů, kdy se aktivují oblouky. Jestliže návštěvy vynecháváte, pohyb zubů se zpomaluje. Stejně důležité je nošení gumiček (intermaxilárních tahů), které upravují skus. Pokud je nenosíte dle pokynů, výsledek se oddaluje a může dojít i k relapsu.

Nejčastější chyba při sportu? Chránič nenosíte, protože je nepohodlný. Druhá nejčastější? Koupíte univerzální variantu, která se nasazuje na horní zuby, ale při tvrdém nárazu se posune a nechrání spodní aparát – a právě dolní zuby bývají při sportu častěji zraněné. Řešením je – pokud váš sport zahrnuje riziko úderu do brady – oboustranný chránič pokrývající horní i dolní zuby. Pro běh, plavání nebo jízdu na kole bez rizika pádu na obličej stačí jednoduchý horní chránič, ale u kontaktních sportů nešetřete.

První dny po nasazení fixních rovnátek bývají nepříjemné. Tlak oblouku na zuby, otlaky na vnitřní straně tváří a pocit, že se každý pohyb čelistí promítá do bolesti, jsou běžné. Nejde o znamení, že něco není v pořádku, ale o přirozenou reakci organismu na začínající pohyb zubů. Klíčem k zvládnutí je vědět, co přesně pomáhá a čemu se naopak vyhnout, aby se stav nezhoršil.

Pokud je jídlo zatvrdlé, jako třeba karamel nebo žvýkačka, nezkoušejte ho odstraňovat silou. Místo toho si vypláchněte ústa teplou vodou a počkejte, až změkne. Poté jemně přejeďte kartáčkem. U lepkavých zbytků pomáhá také ústní voda s obsahem fluoridu, která rozpouští cukr a zároveň chrání sklovinu. Nikdy nepoužívejte kovové nástroje, špendlíky nebo nehty – tím si jen poškodíte rovnátdka a zuby.

Praktická rada: pokud vám ortodontista doporučí nadstandardní typ rovnátek, zeptejte se, jaká je „základní varianta”, kterou pojišťovna hradí. Mnohdy je rozdíl ve výsledku minimální, ale v ceně značný. A pozor na to, že některé kliniky lákají na výhody bez upozornění, že jde o plně hrazenou službu. Všechno si nechte napsat do ceníku a porovnejte s podmínkami vaší pojišťovny.

Nezapomeňte také na to, že i po ukončení aktivní fáze léčby máte nárok na pojištěnou retenci. Fixní retenční drát nebo snímací retenční dlahu vám pojišťovna hradí, ale pozor – jen v rozsahu stanoveném indikačním seznamem. Pokud si po pár letech necháte vyrobit novou retenční dlahu, protože ta stará se vám ztratila nebo praskla, pojišťovna už to neproplatí. Vždy si proto schovejte doklady o všech úkonech a komunikaci s pojišťovnou, abyste měli jasný přehled, co vám byl uznáno.