Deskové hry jsou klasikou, ale zkuste je ozvláštnit vlastními pravidly. Vymyslete třeba variantu pexesa, kde si místo obrázků pamatujete slova nebo čísla. Můžete také vytvořit vlastní hru na míru – stačí velký papír, kostka a figurky z kinder vajíček. Nakreslete na papír cestu s políčky a napište na ně úkoly, jako „zazpívej písničku” nebo „napodob zvíře”. Tím podpoříte jejich kreativitu a hra bude pokaždé jiná. Nezapomeňte, že i prohry jsou součástí hry – naučte děti, že jde hlavně o zábavu.

U dospívajících od jedenácti let výše přestává být věk hlavním kritériem. Rozhoduje trpělivost, jemná motorika a schopnost číst technické výkresy. Pokud dítě staví modely s tisíci dílků, potřebuje nerušené místo a dostatek času, ale také vědět, že chyba není katastrofa. V tomto věku je lepší dát přednost stavebnicím, které jdou rozebrat a přestavět podle vlastní fantazie, než těm, které jsou čistě dekorativní a po slepení končí na polici.

Pozor také na to, že přídavky na dítě se vztahují na děti do 18 let, případně do 26 let, pokud studují a nemají vlastní příjem. U studentů je nutné doložit potvrzení o studiu, a to vždy k danému akademickému roku. Pokud student přeruší studium nebo začne pracovat na dohodu, je povinen to ohlásit do osmi dnů. Kdo tak neučiní, vystavuje se riziku vrácení přeplatku i pokutě. Rodiče často zapomínají, že při změně příjmů (například nástup do nové práce) se musí změna nahlásit, i když se dávka vyplácí automaticky.

Výběr stavebnice podle věku dítěte není o číslech na krabici, ale o schopnostech, které dítě právě rozvíjí. Dvouleté batole a desetiletý školák potřebují úplně jiný typ hry, jinou velikost dílků i jinou míru složitosti. Pokud koupíte příliš náročnou stavebnici, dítě se rychle vzdá a hračka skončí v koutě. Příliš jednoduchá zase omrzí během pár minut.

Deštivé odpoledne nemusí znamenat nudu u televize. Stačí trocha příprav a doma se promění v místo plné her a zábavy. Klíčem je zapojit děti do plánování a nechat je, ať si vyberou z nabídky aktivit, které zvládnete společně. Nejlepší hry nevyžadují drahé vybavení, ale fantazii a čas, který dětem věnujete. Vyzkoušejte třeba stavbu bunkru z dek a polštářů, který se stane základnou pro celé odpoledne, nebo uspořádejte domácí kinosál s vlastnoručně vyrobenými vstupenkami.

Proč je dobré střídat pohyb a klidové aktivity? Dlouhé sezení u stolu děti unaví, proto zařaďte i pohybové hry. I v malém bytě můžete udělat překážkovou dráhu z polštářů, židlí a provázku. Děti milují, když je dráha obtížná, ale bezpečná. Dalším tipem je tanec s hudbou, kdy každý předvádí pohyb, který ostatní opakují. Když potřebujete na chvíli klid, zkuste tiché hry, jako je schovávání předmětu v místnosti – děti ho hledají a při tom si procvičují postřeh.

Dalším typickým problémem je zaměňování empatie za soucit nebo za přebírání cizích emocí. Ve hře „jak by ses cítil, kdyby…” se děti učí rozlišovat mezi tím, co cítím já, a co cítí ten druhý. Když vám dítě řekne, že by mu bylo smutno, zeptejte se: „A co bys dělal, aby tomu kamarádovi bylo lépe?” Tím podporujete aktivní empatii – tedy schopnost přijít s řešením, ne jen cítit totéž. Tahle dovednost se hodí nejen ve školce, ale i v dospělosti, kdy člověk potřebuje podpořit kolegu nebo partnera, aniž by se sám zhroutil.

Nakonec si vytvořte „deštivý box” plný překvapení, který využijete jen při špatném počasí. Do krabice uložte nápady na aktivity, které jste si předem napsali a zalepili do obálek. Děti si vždy jednu obálku vytáhnou a podle toho si vyberou hru. Také můžete zařadit „tichou hodinu”, kdy každý čte knihu nebo si prohlíží album s fotkami. Cílem je, aby si děti odnesly zážitek, ne jen zabily čas. Jestliže se vám podaří zapojit je do plánování, příště si o deštivé odpoledne samy řeknou.

Na co si dát pozor, když hra přestává být hrou Nejčastější chybou je tlačit na pilu. Když dítě nechce hrát, nenuťte ho. Empatie se nedá vynutit, ale můžete ji nabídnout. Pokud se dítě vzteká a odmítá spolupracovat, dejte mu prostor. Může se stát, že v danou chvíli řeší vlastní emoci, která je pro něj důležitější než fiktivní scénka. Stejně tak pozor na soutěživost. Pokud hru postavíte na tom, kdo uhodne víc emocí, děti se zaměří na výkon, a ne na prožívání. Raději spolupracujte – třeba tak, že dvojice společně vymyslí, jak by danou situaci vyřešila.

Zajistěte nábytek dřív, než na něj miminko vyleze Jakmile dítě umí lézt, začne se také přitahovat do stoje. Každá polička, komoda nebo skříňka se pro něj stává horolezeckou stěnou. Proto každý vyšší kus nábytku, který by se mohl převrhnout, připevněte ke stěně pomocí úchytů a popruhů. To platí dvojnásob pro knihovny, televizní stolky a prádelníky. Nepodceňujte ani těžké vázy nebo květináče na nízkých stolcích. Zajistěte také všechny zásuvky – buď dětskými pojistkami, nebo přesunem nebezpečného obsahu do vyšších míst. Nezapomeňte, že miminko dokáže otevřít i dvířka, takže čisticí prostředky, léky a kosmetiku mějte vždy pod zámkem.