Elektrické kabely jsou pro lezoucí děti doslova magnet. Nejenže je tahají do pusy, ale také se o ně mohou zamotat a převrhnout na sebe spotřebič. Všechny volné kabely svažte do svazků a umístěte do lišt nebo za nábytek. Prodlužovací šňůry úplně odstraňte nebo je zajistěte tak, aby na ně dítě nedosáhlo. Zásuvky, které nepoužíváte, zaslepte ochrannými krytkami. Ty ale nejsou spolehlivé, pokud je máte ve zdi nízko – zkuste alespoň těžký nábytek postavit před ně, nebo použijte zásuvky s dětskou pojistkou.

Důležitý je také přístup k běžné péči v následujících dnech. Dítě s mírnou reakcí může chodit ven, ale vyhněte se velkému fyzickému vypětí, přehřátí a návštěvám kolektivů, kde by mohlo zachytit infekci. V případě, že je dítě neklidné, upřednostněte klidné hry a časté kojení nebo podávání lahvičky. Koupel je povolena, ale místo vpichu nezacelené – pokud se na něm vytvořil malý strup, pouze ho jemně osušte ručníkem. Vyvarujte se také podávání nových potravin, které by mohly zkreslit případnou alergickou reakci.

Základní pomůckou, kterou ocení téměř každý, jsou jednoduché vkládačky s geometrickými tvary. U nich sledujte, zda mají úchyty vhodné pro malé prsty – kulaté kolíčky nebo větší madla usnadní uchopení. Dvouleté děti často zkoušejí vkládat tvary silou, proto volte dřevěné nebo silné plastové varianty, které nepraskají. Nevýhodou bývají vkládačky s mnoha drobnými dílky, které dítě snadno ztratí nebo si je strčí do pusy, proto raději začněte se čtyřmi až šesti tvary a postupně přidávejte.

U dětí do tří let hledejte velké dílky, které nelze spolknout, a spoje, které jdou snadno rozpojit. Ideální jsou kostky, které drží pohromadě vlastní vahou, nebo magnetické prvky s tupými hranami. Pozor na drobné figurky a příslušenství – i když je na krabici uvedeno „od 3 let”, realita je taková, že batole vše strká do úst. Typickou chybou je koupit sadu s malými kolečky nebo osami, která skončí rozházená po bytě a dítě z ní staví jen komíny. Mnohem užitečnější je sada s deseti až dvaceti velkými díly, ze kterých lze postavit věž, most nebo zvíře.

Očkování patří mezi nejdůležitější preventivní opatření v péči o zdraví dítěte, ale i přes jeho přínos se mnoho rodičů obává případných reakcí. Většina nežádoucích účinků je mírná a přechodná, přesto je dobré vědět, jak dítěti ulevit a kdy je nutné vyhledat lékaře. Následující řádky shrnují osvědčené postupy, které vám pomohou zvládnout období po aplikaci vakcíny bez zbytečného stresu.

Pokud hledáte hračku na rozvoj slovní zásoby, vybírejte obrázkové karty nebo pexeso s fotografiemi reálných předmětů. U nich nezáleží na počtu karet, ale na tom, aby motivy byly dobře rozpoznatelné – zvířata, domácí potřeby, ovoce. Dvouleté děti se učí pojmenovávat věci, proto s nimi karty prohlížejte a komentujte, co vidíte. Vyvarujte se karet s příliš abstraktními obrázky nebo s mnoha detaily, které batole nedokáže identifikovat. Důležité je karty pravidelně obměňovat, ale ne všechny najednou – stačí přidat jednu novou kartu a jednu starou odebrat.

Začněte u podlahy. Ideální je koberec s protiskluzovou podložkou, který tlumí pády a poskytuje měkký povrch pro první pokusy o pohyb. Tvrdá podlaha není katastrofa, ale vždy ji doplňte alespoň přednášecími ponožkami s protiskluzovou úpravou. Dbejte na to, aby na podlaze neležely žádné malé předměty – mince, knoflíky, šroubky, korálky. To vše je pro lezoucí dítě lákavé a zároveň nebezpečné kvůli riziku vdechnutí. Zvykněte si na pravidlo: co se vejde do ruličky od toaletního papíru, to musí být mimo dosah.

Při výběru jakékoli didaktické hračky vždy zkontrolujte, zda je vhodná pro věk dvou let – tento údaj najdete na obalu, ale berte ho spíše orientačně. Více než označení rozhoduje vaše znalost toho, co vaše dítě právě zvládá. Pokud si nejste jisti, sledujte, jak si hraje s domácími předměty – hrnce, dřevěné vařečky a látkové kapsy často poskytnou stejně podnětů jako drahé hračky. Stejně důležité je nezahltit dítě příliš mnoha hračkami najednou; ideální je střídat 4–6 aktivit týdně.

Velkou chybou je snažit se vzdor za každou cenu utnout. Mnoho rodičů podlehne pokušení říct: „Dobře, už nekřič, koupím ti to.” Tím ale učí dítě, že vztek je účinný nástroj k dosažení cíle. Příště bude řvát ještě déle a hlasitěji. Stejně tak nefunguje trestání za pláč – batole nepláče naschvál, ale protože nemá vyvinutou schopnost seberegulace. Pokud mu dáte najevo, že jeho emoce jsou špatné, naučí se je potlačovat, což vede k ještě větším výbuchům v pozdějším věku.