Začněte praktickými věcmi. Ověřte si dojezd do práce v obou směrech – ráno i večer. To, co vypadá jako dvacet minut jízdy, může být v zácpě hodina. Zkuste si trasu projet v týdnu, ne o víkendu. Stejně důležité je, jak daleko máte nejbližší obchod, lékárnu nebo zastávku. Když si představíte, že taháte nákup do kopce, pochopíte, proč jsou svažité ulice v Dejvicích pro mnohé noční můrou.

Než začnete plánovat, zjistěte, na co přesně jste alergičtí. Pylová služba uvádí druhy, které jsou v daném období aktivní. Porovnejte je se svými alergeny – stačí si udělat jednoduchou tabulku s měsíci. Když víte, že vaše tráva vrcholí v červnu, budete v tomto měsíci sledovat hodnoty trav. Dalším krokem je kontrola denní doby. U většiny pylů platí, že nejvyšší koncentrace je brzy ráno mezi pátou a desátou hodinou. Večer hladiny obvykle klesají. To ovlivní, kdy si naplánujete venkovní aktivity – běh, nákup nebo práci na zahradě.

Další past se skrývá v dopravní infrastruktuře. Nová výstavba často slibuje moderní bydlení, ale zapomíná na to, že okolní silnice nejsou stavěné na nápor aut. V Letňanech nebo na Černém Mostě tak můžete trávit hodiny v kolonách, i když máte byt pár metrů od metra. Před koupí si proto zjistěte, jestli se v okolí neplánují nějaké uzavírky nebo stavby, které by váš každodenní rytmus mohly narušit.

Na závěr si nechte Kunratický les, který je největším lesním celkem v Praze. Jeho husté porosty nabízejí stín i v létě a jednoduché písčité cesty šetří klouby. Okruh kolem lesa má necelé čtyři kilometry, ale můžete si ho prodloužit odbočkami k rybníku nebo k zámku. Ať už si vyberete kterékoli místo, pamatujte na pití a na to, že příroda má přednost – a když potkáte ostatní běžce, zdravě je pozdravte. Běhání v přírodě je hlavně o radosti, ne o výkonu.

Ať už si vyberete kteroukoli čtvrť, vždy si promluvte s lidmi, kteří tam bydlí déle než rok. Zeptejte se na sousedy, na údržbu domu, na to, jak to funguje o prázdninách. Místní vám řeknou, kde se nakupuje nejlevněji, kde je nejblíž hřiště a kterým místům se raději vyhnout. Jen tak zjistíte, jestli je to pro vás to pravé místo, nebo jestli se raději podíváte dál od centra.

Typickou chybou je spoléhat se na turistické značení určené pro horská kola. Tyto trasy často vedou přes kořeny, kameny a příkré sjezdy, které jsou pro nákladní kolo nepřekonatelné. Místo toho hledejte trasy označené jako „rodinné” nebo „inline”, které bývají širší a mají hladší povrch. Praktické je také kombinovat kolo s vlakem: vyberte si úsek, kde můžete nastoupit do vlaku a zkrátit si cestu zpět do výchozího bodu.

Typickou chybou je spoléhat se pouze na ranní zprávu. Pylová situace se může během dne výrazně změnit – například po poledni, když se oteplí a začne foukat. Proto si ráno i v poledne otevřete aktuální data. Další častý omyl je ignorovat lokální rozdíly. Hlášení pro město nemusí odpovídat situaci na vesnici nebo v blízkosti parku. Pokud máte možnost, sledujte stanici, která je nejblíže místu vašeho bydliště nebo pracoviště.

Při výběru způsobu, jak vozit děti na kole, stojíte před zásadním rozhodnutím: nákladní kolo, nebo přívěs? Každé z těchto řešení má jiné jízdní vlastnosti a hodí se pro jiné typy tras. Nákladní kolo je stabilnější, ale těžší a hůře manévrovatelné v úzkých místech. Přívěs je lehčí a snadno se odpojí, ale zvyšuje celkovou šířku soupravy a hůře se s ním projíždí ostré zatáčky.

Praktický tip: vyrazte mimo hlavní třídy a náměstí. Třeba na Vinohradech, Žižkově nebo v Holešovicích najdete podniky, které žijí z místních. V těchto hospodách se obvykle vaří jen jedno nebo dvě piva, ale pořádně. Pokud uvidíte skupinu lidí, kteří si objednávají „jedno, ale hned”, a výčepní jim nalévá bez ptaní další, jste na správném místě. Nenechte se zmást vzhledem – zašlá omítka a staré židle neznamenají špatné pivo, právě naopak.

Hledat tradiční pražskou hospodu s točeným pivem za rozumnou cenu není dnes tak snadné jako kdysi. Mnoho podniků vsadilo na designové interiéry, řemeslné limonády a předražené „craft” vzorky, zatímco klasické výčepy mizí. Přesto existují místa, kde se pivo točí poctivě, hosté si povídají u dřevěných stolů a účet vás nezruinuje. Klíčem je vědět, kam se dívat a čemu se vyhnout.

Na co se zaměřit, než si objednáte první půllitr Všímejte si, jak vypadá sklo. Správně vymytá sklenice bez mastných flíčků a s pěnou, která drží alespoň dvě minuty, je základ. Pivo by mělo mít teplotu spíš nižší, ale ne ledovou – pokud čepují pivo přímo z ležáckého sudu, poznáte to podle jemné perlivosti a vyvážené chuti. Typickou chybou turistů je objednávat „desítku” a očekávat plnou chuť. V Praze se běžně čepuje výčepní pivo (10°) i ležák (12°), a každé má jiný charakter. Pokud chcete tradici, zeptejte se na točenou „desítku” – bývá levnější a často i lépe ošetřená.