Další chybou, která degraduje chuť, je nevhodné uchovávání po sklizni. I krátké ponechání natě na přímém slunci nebo v igelitovém sáčku zničí většinu aromatických látek. Čerstvě sklizené bylinky vložte do nádoby s vlhkou utěrkou a dejte do lednice, kde vydrží až do zpracování. Ideální je zpracovat je do dvou hodin od sklizně. Pokud sušíte, rozložte je v jedné vrstvě na síťku nebo papír, ne na noviny, a sušte ve stínu při teplotě do 35 stupňů. Silice jsou těkavé, takže příliš teplé sušení je připraví o aroma. Správně usušená bylinka si zachová barvu a vůni, ale při zmáčknutí se musí drolit, nikoli ohýbat.

Zálivka je u meduňky ošemetná. Nesnáší přemokření, kořeny pak rychle zahnívají, ale stejně špatně snáší úplné sucho. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale ne mokrá. Nejlépe to poznáte prstem: strčíte ho do země do hloubky asi dva centimetry, a pokud je substrát suchý, zalijete. V létě při vedrech vydrží meduňka dva tři dny bez vody, ale pokud ji necháte delší dobu na suchu, začne shazovat spodní listy a ztrácet chuť. Častou chybou je zalévat meduňku každý den trochu – to podporuje mělké kořenění a rostlina pak trpí při každém výkyvu počasí.

Skladování sušené meduňky vyžaduje vzduchotěsné nádoby, nejlépe skleněné nebo plechové, a tmavé místo. V plastových sáčcích se rychle vyvětrala a ztrácí chuť. Vydrží vám tak až rok, ale nejlepší je spotřebovat ji do šesti měsíců. Čerstvé listy naopak můžete zamrazit – buď nasekané do ledové vody, nebo celé do sáčku. Takto si uchovají vůni i po několika měsících. Pro přímou spotřebu je ale vždy nejlepší trhat čerstvé, těsně před přípravou.

Bylinky se liší v nárocích na vlhkost. Bazalka a máta mají rády stálou vlhkost, zatímco tymián, rozmarýn nebo oregano potřebují spíše sušší substrát mezi zálivkami. V jednom truhlíku proto pěstujte bylinky s podobnými potřebami. Pokud je smícháte, vždy jedna skupina strádá – přelitá bazalka začne žloutnout, suchý tymián ztrácí aroma.

U jednoletých bylinek, jako je bazalka nebo koriandr, je důležité sklízet dříve, než začnou kvést. Jakmile se objeví poupata, listy hořknou a rostlina se soustředí na semena. Pokud chcete semena, nechte kvést, ale pro listy sklízejte průběžně. U vytrvalých bylinek, jako je tymián nebo šalvěj, neřežte dřevnaté části, ale pouze měkké výhony.

Zásadní je kontrola drenážních otvorů. Pokud jsou ucpané substrátem, voda se v zásobníku neudrží, ale proteče ven. Jednou za měsíc proto truhlík vyprázdněte a otvory propláchněte. A ještě jedna věc – substrát v samozavlažovacím truhlíku má tendenci se utužovat. Každé dva týdny ho mělce nakypřete, abyste podpořili přístup vzduchu ke kořenům. Tím předejdete většině problémů a bylinky se vám odvděčí hustým růstem i plnou chutí.

Když chcete předejít návratu plísně, zkuste povrch zeminy posypat tenkou vrstvou hrubého písku, perlitu nebo drceného keramzitu. Tato vrstva zabrání přímému kontaktu vlhkého substrátu se vzduchem a omezí klíčení spor. Stejně účinné je i pravidelné kypření vrchní vrstvy, které naruší mycelium a podpoří provzdušnění kořenů.

Typickou chybou je nechat zásobník trvale zaplněný až po okraj. To vede k tomu, že substrát je neustále nasycený vodou a kořeny nemají přístup ke kyslíku. Výsledkem je hniloba kořenů, která se projevuje vadnutím listů i přesto, že je půda mokrá. Pokud bylinky vypadají povadle a zemina je mokrá, okamžitě vypusťte přebytečnou vodu a nechte truhlík proschout.

Jedním z nejčastějších chyb je sklízet bylinky podle kalendáře, nikoli podle stavu rostliny. I když je venku začátek července, některé rostliny mohou být kvůli chladnému jaru stále v růstové fázi. Stejně tak se vyvarujte sklizně po přihnojení nebo po postřiku – počkejte minimálně týden, aby se v pletivech neusazovaly nežádoucí látky. Pokud pěstujete bylinky v truhlíku za oknem, mají jiný rytmus než ty venkovní – jejich listy bývají křehčí a obsah vody vyšší, proto je sklízejte o něco dříve ráno a spotřebujte je okamžitě.

Kdy a jak vodu doplňovat Voda se do zásobníku doplňuje výhradně přes plnicí otvor, který je obvykle umístěn na boku nebo v rohu truhlíku. Nikdy nelijte vodu přímo na zeminu mezi bylinkami, protože tím narušíte celý systém. Horní vrstva substrátu se pak udržuje vlhká jen díky kapilárnímu vzlínání, a to je přesně to, co bylinky potřebují.

Klíč k maximální chuti bylinek neleží až v kuchyni, ale začíná na zahradě či louce v okamžiku sklizně. Mnoho pěstitelů sahá po nůžkách až tehdy, když potřebují bylinky do hrnce, a tím přicházejí o podstatnou část jejich aromatického potenciálu. Aby byly lístky plné silic, je nutné je sklízet ve správnou denní dobu, ve správné fázi růstu a správnou technikou. Zásadní rozdíl mezi nevýraznou natí a bylinkou, která provoní celou kuchyni, často dělá pouhých pár hodin.