Nejprve si rozpočet rozdělte na tři hlavní části: materiál, práci a příslušenství. Materiál zahrnuje sádrokartonové desky, nosné profily, spojovací prvky, závěsy a případně izolaci. Práce zahrnuje nejen samotné šroubování, ale i měření, řezání, montáž konstrukce, tmelení, broušení a úklid. Příslušenství, na které se často zapomíná, tvoří lišty, rohové profily, spojovací pásky, tmel, penetrace a v neposlední řadě i doprava materiálu na místo. Pokud vám někdo nabídne pouze cenu za m2 bez specifikace těchto položek, okamžitě se ptejte, co přesně je v ceně zahrnuto.

Samotné lepení má svá specifika. Sádrokarton je citlivý na přetížení lepidlem – pokud ho nanesete příliš mnoho, tapeta se začne vlnit a po zaschnutí se vytvoří trhliny. Lepidlo nanášejte rovnoměrně na tapetu, ne na stěnu, a nechte ho krátce zavadnout (podle pokynů na obalu). Při lepení používejte tlakový váleček a postupujte od středu ke krajům, abyste vytlačili vzduch. Pozor na spoje: u sádrokartonu se doporučuje lepit tapety na sraz, ne s přesahem, protože podklad nemá takovou pevnost, aby snesl dvojitou vrstvu lepidla. Pokud přesto dojde k překrytí, spoj se časem začne odlupovat.

Závěrem si pohlídejte dvě místa, která dělají nejvíc problémů: rohy a prostor kolem oken. Rohy zpevněte kovovým profilem, který zatmelíte do vrstvy — samotná páska v tomto místě nevydrží. U oken a dveří nechte mezi deskou a stavebním otvorem mezeru pět milimetrů a vyplňte ji trvale pružným tmelem. Tím zabráníte přenosu napětí z rámu do sádrokartonu. Výsledkem je rovná stěna, která vydrží bez prasklin i při běžném sedání stavby.

Na co se zaměřit při výpočtu, abyste nepřeplatili Před montáží si spočítejte nejen plochu stropu, ale i délku všech stěn, kde bude podhled napojen. Každý roh a každá hrana znamená další profily, lišty a více tmelu. Důležité je také zvážit, zda budete podhled dělat v jedné rovině nebo s přechody, které vyžadují složitější konstrukci. Každý atypický prvek, jako jsou zaoblené rohy, šikmé plochy nebo výřezy pro světla, zvyšuje cenu a prodlužuje dobu montáže. Pokud nemáte zkušenosti, nechte si od dodavatele vypracovat podrobný položkový rozpočet, kde bude každá položka oceněna zvlášť.

Lepení na terče zvládnete i svépomocí. Na stěnu nejprve vyznačte svislé čáry po padesáti centimetrech a na ně naneste hromádky sádrového lepidla. Desku přitiskněte, srovnejte do roviny a podložte ji dočasnými distančními klipsami. Lepidlo tuhne zhruba půl hodiny, proto si připravte vše předem. Nejčastější chybou bývá příliš řídká směs — ta pak stéká a deska nedrží. Stejně problematické je lepení na starou vápennou omítku, která se drolí; v takovém případě povrch napenetrujte a mechanicky zajistěte.

Druhým častým problémem je opomenutí napenetrování hran. Sádrokartonová deska má savý papír, který z tmelu vysaje vodu. Pokud hrany před tmelením nepřetřete penetračním nátěrem, hmota ztratí vlhkost nerovnoměrně, začne se táhnout a na spoji vzniknou jemné trhlinky. Stejně tak zapomínáte na přelepení spár páskou. Bez ní se spoj chová jako dva samostatné kusy, které se pohybují nezávisle na sobě. Výsledek? Prasklina, která se objeví do týdne. Páska musí být zapuštěná do první vrstvy tmelu, ne nalepená na suchý povrch.

Sádrokartonové desky řežte tak, aby spoje vycházely na střed profilů – to je základ pro pevné a rovné napojení. Desky připevňujte pomocí vrutů do sádrokartonu, vzdálenost mezi vruty by měla být kolem 25 cm, a to v obou směrech. U dveřního otvoru je důležité, aby desky nekončily přesně v rohu otvoru, ale přesahovaly ho alespoň o 10–15 cm. Tím získá roh pevnost a nehrozí, že se časem vylomí. V místě, kde budou připevněny závěsy dveří, je vhodné do profilu předem vložit dřevěný hranol – zlepší to držení vrutů, které jinak v tenkém plechu nedrží dostatečně.

Po upevnění desek přichází na řadu tmelení. Spáry zkoste hranou nože do úhlu čtyřiceti pěti stupňů, vložte výztužnou pásku a zatmelte. Každou vrstvu nechte důkladně zaschnout, urychlení fénem či topením způsobí mikrotrhliny. Problémové jsou hlavně přechody mezi deskami a stávající stěnou, kde se pohyb konstrukce nejvíc projevuje. Tady pomůže pružný akrylátový tmel, který přenese drobné posuny bez praskání.

Před finálním nátěrem je nutné povrch napenetrovat. Vynechání penetrace vede k tomu, že barva vsákne do tmelu nerovnoměrně a na stěně se objeví lesklé fleky, které nejdou zamalovat. Také zkontrolujte, zda jsou všechny spoje a rohy dokonale suché. Pokud máte podezření na vlhkost, přiložte na místo igelitový sáček a přelepte ho páskou. Když se na vnitřní straně sáčku po hodině objeví kondenzát, je povrch ještě vlhký. Počkejte další den.