Druhý typický problém je přecenění vlastních schopností. Začátečníci často míří na cesty, které jsou nad jejich úroveň, a pak bojují s každým chytem. Místo toho, abys zkoušel těžké cesty hned napoprvé, vyber si lehčí variantu a soustřeď se na plynulý pohyb. Důležité je také správně dýchat – zadržování dechu při lezení vede k rychlé únavě a panice. Zkus vědomě vydechovat při každém pohybu a mezi lezeními si dělej krátké pauzy na odpočinek.

Slaňování na ferratách bez klasického jištění lanem je disciplína, která vyžaduje naprostou sebekázeň a technickou vybavenost. Nejde o sport pro začátečníky, ale i zkušení lezci dělají chyby, které končí zraněním. Základním předpokladem je, že každý krok a každý cvak musí být pod kontrolou, protože jediná ztráta pozornosti znamená pád do hloubky.

Při samotném vstupu mějte pádlo v obou rukou, vždy kolmo k proudu. Pokud vstoupíte do proudu příliš rychle, hrozí, že vás voda převrátí. Ideální je vstoupit bokem k proudu, s těžištěm nízko u vody. Nejdříve ponořte jednu nohu, pak druhou a teprve poté se pomalu odtlačte od břehu. Během prvních kroků se nedívejte na pádlo, ale na vodu před sebou – tam, kam chcete doplout. Pokud se vám voda dostane do bot, nevadí, ale dbejte na to, abyste měli pevný postoj – kluzké kameny jsou nejčastější příčinou pádu.

Nakonec se vyhni srovnávání s ostatními na cvičné stěně. Každý má jiné tempo a jiné silové předpoklady. Soustřeď se na vlastní pokrok, ale zároveň respektuj své limity. Nejlepší je začít s někým, kdo ti poradí a opraví chyby hned na začátku. Horolezectví je sport na celý život, takže pokud si na první výstup vybereš cestu přiměřenou své úrovni a naučíš se základní pravidla bezpečnosti, užiješ si ho bez zbytečných karambolů. A to je nakonec to hlavní.

Další častou chybou je špatná komunikace s jističem. Před výstupem si vždy jasně řekněte, jaké povely používáte, a zkontrolujte, jestli vám oběma funguje jištění. Nikdy nezačínej lézt, dokud jistič nepotvrdí, že je připraven. Během lezení dávej pozor na to, abys lano neměl mezi nohama – může se zamotat a znemožnit pád. Pokud lezeš na prvním laně, vždycky si před pohybem zkontroluj pojistku a vyber si správný směr postupu, abys nelezl pod převisem bez možnosti návratu.

Klíčem je nácvik na jednoduchém terénu. Najděte si skálu s mírným sklonem, kde můžete chodit bez jištění, ale s možností chytit se. Stoupejte pomalu, vědomě pokládejte nohy na plochy, kde se vlásečnice dotýkají skály. Sledujte, kde máte těžiště. Častý problém: přílišné předklánění, které strhává váhu na ruce a způsobuje pocit nejistoty. Zkuste se naopak držet vzpřímeně, pánev tlačte ke skále. Tím přenesete váhu na nohy a šetříte energii.

Zapomíná se také na kontrolu opotřebení. Textilní popruhy ferratového setu mají omezenou životnost a poškození nemusí být na první pohled vidět. Před každým použitím zkontrolujte, zda na popruzích nejsou oděrky, přeřezy nebo známky degradace od slunce. Ocelová lana na ferratách bývají ostrá a hrany skal neodpustí. Vyměňte set okamžitě, jen co zaznamenáte jakékoli podezřelé místo – není to otázka ceny, ale vašeho života.

Zásadní je také správné nastavení délky ferratového setu. Při slaňování, kdy jste v kolmém terénu, by měl být set co nejkratší, aby nedocházelo k velkému průvěsu a nekontrolovanému kyvadlovému pohybu. Pokud máte set příliš dlouhý, zvyšujete riziko nárazu do stěny při pádu. Naopak příliš krátký set vám znemožní pohodlný pohyb. Ideální délku si nastavte podle šířky ramen a typu terénu – vždy ji ale přizpůsobte konkrétnímu úseku.

Posledním bodem, který zmíním, je nedostatečná komunikace s parťákem. Horolezectví je týmová činnost, ale začátečníci často neumí přesně popsat, co se děje, nebo nereagují na pokyny. Před výstupem si domluvte základní signály – co znamená „volno”, „jištěno” nebo „povol”. Během lezení pravidelně kontrolujte, zda parťák rozumí, co potřebujete. Tím předejdete nedorozuměním, která mohou vést k nebezpečným situacím.

Pokud se bojíte, začněte na krátkých úsecích s jistícím lanem, ale bez technických převisek. Naučte se ovládat karabiny, ale nezaměřujte se na to až příliš. Soustřeďte se na nohy. Vnímejte, jak se chodidla přizpůsobují povrchu. Když cítíte, že se smekají, přeneste váhu na patu nebo špičku, co je stabilnější. Vždy mějte jednu ruku na laně, ale nezatíženou. To vám dá pocit jistoty bez křeče.

Jak poznat, že je cepín vhodný pro krátké držení? Klíčový je tzv. agresivní úhel čepele. U technických modelů bývá čepel zahnutá pod úhlem 60–75 stupňů, což umožňuje efektivní záseky při strmém lezení. U túrových cepínů je úhel menší, takže se špička odráží od ledu. Při krátkém držení držíte cepín za hlavici nebo za spodní část rukojeti, takže potřebujete tvar, který dovolí obojí. Všímejte si, zda má rukojeť ergonomické prohnutí – rovná násada se při strmém lezení špatně drží a unaví zápěstí.