Tmelení sádrokartonu vypadá jako čistá práce, ale opak je pravdou. Při broušení a míchání tmelu se do vzduchu uvolňuje jemný prach, který obsahuje sádru a další příměsi. Pokud si myslíte, že stačí obyčejná rouška nebo šátek, připravte se na týdny kašle a podrážděné oči. Prach ze sádrokartonu má navíc tendenci ulpívat na všech površích v místnosti, takže bez správné ochrany ohrozíte nejen sebe, ale i zařízení bytu.

Jak na přechod bez schodu a s minimálním broušením Klíčem je vytvoření pozvolného klínu. Začněte stěrku nanášet na rovné stěně v nulové tloušťce a postupně ji zvyšujte směrem k rohu. Tím vznikne sklon přibližně 1:10, který je vizuálně neznatelný a nezpůsobí problémy při pokládce dlažby ani při lepení tapet. Pro přesné vedení použijte hliníkovou lať, kterou přiložíte na rovnou část a táhnete směrem k rohu. Nezapomeňte, že roh musí zůstat ostrý nebo mírně zaoblený podle původního profilu – přílišné zabroušení změní tvar rohu.

Častou chybou je snaha vyřešit přechod pomocí montážní pěny nebo velkého množství sádry. Pěna není nosná a po zatížení se vytlačí, sádra zasychá rychle a špatně se brousí. Další chybou je přechod na poslední chvíli, až po nalepení dlažby. V tu chvíli už je schod patrný a musíte ho řešit obkladem, což je mnohem pracnější. Důležité je také počkat na úplné vyschnutí podkladu – pokud je vlhký, stěrka nepřilne a později se oddělí.

Hydroizolační stěrku nanášejte vždy ve dvou vrstvách, které na sebe navzájem kolmé. První vrstvu nechte zaschnout podle pokynů výrobce, obvykle to trvá čtyři až osm hodin. Druhou vrstvu nevynechávejte, jediná tenká vrstva je nejčastější chybou, která vede k prasklinám při sedání konstrukce. V rozích a na hranách stěn použijte těsnicí pásku, kterou zatlačíte ještě do vlhké stěrky.

Základní položkou rozpočtu je rošt. U kovové konstrukce počítáte s vodicími profily UD po obvodu a nosnými profily CD ve vzdálenosti 40 až 60 centimetrů. Dřevěné hranoly jsou levnější na pořízení, ale vyžadují přesné řezání a hůře se vyrovnávají. Při výpočtu materiálu nezapomeňte na spojovací prvky – vrut do sádrokartonu, kotevní hmoždinky a případně akustické pásky pod profily. Tyto drobnosti tvoří v součtu překvapivě velkou část nákladů, často desetinu celkové ceny materiálu.

Čtvrtá cesta je chemická – flexibilní stěrka a pružné pásky. Na trhu jsou tmely, které zůstávají po zatvrdnutí elastické, takže absorbují pohyb podhledu. Používají se na spoje u stěn a mezi deskami. Naneste dvě tenké vrstvy, každou nechte vytvrdnout podle pokynů výrobce, a mezivrstvu přebruste hrubším zrnem. Na trhliny, které se stále vracejí, použijte pružnou těsnicí pásku ve tvaru „L” do rohů – nalepí se do vnitřního rohu, zatmelí se a přebrousí. Tato metoda je ale pouze prevence proti mikrotrhlinám, ne řešení statického problému.

Základním předpokladem je srovnání podkladu v šířce alespoň 30 cm od rohu na obě strany. Pokud je rozdíl větší než 5 mm, nevyplňujte ho jednou tlustou vrstvou stěrky – ta popraská a po zaschnutí se propadne. Místo toho použijte dva kroky. Nejdřív naneste jádrovou stěrku s hrubým plnivem a nechte ji řádně vytvrdnout. Teprve poté naneste finální tenkovrstvou stěrku, která vytvoří hladký přechod. Dbejte na to, aby každá vrstva nepřesáhla tloušťku doporučenou výrobcem – obvykle 3–5 mm.

Po vytvrdnutí zkuste povrch jemně navlhčit. Voda by se měla srážet do kapek a nestékat do spár. Pokud voda vsakuje, naneste další vrstvu. Teprve poté můžete lepit obklady nebo nanášet finální stěrku. Dbejte na to, aby hydroizolace sahala alespoň dvacet centimetrů nad úroveň budoucího sprchového koutu a v okolí vany až k okraji. U podlahy ji vyveďte i na stěnu, obvykle do výšky deseti až patnácti centimetrů.

Další často opomíjenou pomůckou je pokrývka hlavy a pracovní oděv. Prach se usazuje ve vlasech a na oblečení, které pak nosíte do jiných místností. Pořiďte si lehkou čepici nebo šátek na hlavu a kombinézu či oděv s dlouhým rukávem, který po práci necháte v dílně. Pokud pracujete venku, chraňte se před sluncem a větrem, ale vždy s ohledem na to, aby oděv neomezoval pohyb. Prach ze sádrokartonu je agresivní na sliznice, a proto nepodceňujte ani ochranu krku – šála nebo vysoký límec pomůže.

Zaoblené rohy, typické pro starší zástavbu nebo některé moderní interiéry, představují při rekonstrukci výzvu. Pokud na ně navazujete rovnou stěnu, často vzniká nevzhledný schod, který kazí dojem a komplikuje třeba pokládku podlahy. Řešení existuje a spočívá v přípravě podkladu, nikoli v improvizaci s velkými vrstvami stěrky. Nejprve si ověřte, jaký je skutečný rozdíl mezi povrchem rohu a rovnou stěnou – stačí k tomu rovná latě a vodováha.