Dalším praktickým krokem je sjednocení rámů obrazů a zrcadel. Většina domácností má směsici zlatých, černých a hnědých rámů, což působí neklidně. Vyberte si jeden typ rámu (například černý tenký nebo přírodní dřevěný) a vyměňte je za jednotné. Nemusíte kupovat nové – stačí přelakovat ty staré. Stejně tak sjednoťte úložné krabice a koše: místo papírových, plastových a látkových směsí použijte jeden druh, nejlépe přírodní proutí nebo lněné plátno.

Na co si dát pozor, aby se z levného nestal drahý odpad Nejčastější chyba je koupit levný nábytek podle fotek. Na nich vypadá vše hezky, ale realita je jiná. Vždy proto požadujte osobní prohlídku. Otočte kus a podívejte se, jestli jsou vidět spoje, zda se dvířka nekroutí a zda šuplíky jezdí hladce. Pokud kupujete starší nábytek, zkontrolujte, jestli nemá červotoče. Malé dírky a piliny pod nábytkem jsou varovný signál. Takový kus můžete zachránit, ale jen pokud je poškození lokální a ošetříte je speciálním přípravkem.

Nejdřív si ujasněte, co znamená „levný” a co „kvalitní”. Levný nábytek nemusí být nutně špatný, ale musíte vědět, kde hledat a na co se zaměřit. Základní pravidlo: nechte být věci z dřevotřísky s papírovou fólií, které se prodávají v plochých krabicích. Místo toho hledejte kusy z masivu, byť starší a s patinou. Nejlepší poměr ceny a výdrže najdete v bazaru, na inzerátech nebo při vyklízení bytů. Nevadí, že skříň má škrábance – pokud je z masivu, snadno ji obrousíte a natřete. Takový kus vám vydrží dalších dvacet let.

Vysoké stropy nabízejí i možnost vytvořit mezipatro, ale jen pokud je strop opravdu vysoký – minimálně kolem čtyř metrů. Mezipatro ale není jen o konstrukci, ale i o bezpečnosti a přístupu. Schody zaberou místo, které v malém bytě nemusí být k dispozici. Častým kompromisem je vyvýšená plošina v rohu místnosti, která slouží jako relaxační koutek s matrací a polštáři. Jen pozor na to, aby pod ní byl dostatečný prostor pro stání, jinak se místo útulného koutku stane nepoužitelným výklenkem.

Když každá místnost v bytě slouží jinému účelu a má vlastní styl, výsledek často působí roztříštěně. Obývací pokoj laděný do skandinávské elegance, kuchyně v industriálním duchu a ložnice s venkovskými prvky – každý prostor sám o sobě může vypadat dobře, ale celek pak působí jako nesourodá mozaika. Nejde o to všechny místnosti sjednotit do jednoho sterilního stylu, ale najít společnou řeč, která podpoří funkci každé místnosti a přitom zachová plynulý přechod mezi nimi.

Další past je výběr podle povrchové úpravy. Vyhněte se nábytku s hladkou lesklou fólií – ta se snadno poškrábe a nelze ji opravit. Mnohem lepší je olejovaný nebo voskovaný povrch, který můžete kdykoli obnovit. A pokud kupujete čalouněný nábytek, dejte přednost látkám s hustou vazbou, které se dají sundat a vyprat. Koženka je sice levná, ale po pár letech praská a nedá se opravit. Kvalitní textil nebo přírodní kůže sice stojí víc, ale při správné údržbě vám službu vrátí.

Na co se zaměřit, abyste nekoupili křapáč Materiál je další věc, kterou nesmíte podcenit. Třísková deska s laminací je běžná, ale její kvalita se liší. Podívejte se na hrany – pokud jsou nalepené jen slabou páskou, která se odlupuje, nábytek brzy ztratí tvar. Lepší je, když jsou hrany speciálně tvarované nebo mají silnější ochrannou vrstvu. Vyhněte se také nábytku, který má na povrchu viditelné stopy po vlhkosti nebo nerovnosti v laku. To prozrazuje, že se s materiálem špatně zacházelo.

Začněte barevnou paletou. Zvolte tři až čtyři neutrální barvy (bílá, šedá, písková, tmavě hnědá), které se budou opakovat v každé místnosti – alespoň na jedné ploše, třeba na rámech oken, dveřích nebo podlahových lištách. K nim přidejte jednu výraznou barvu, kterou budete střídat v doplňcích. V kuchyni může být červená na textiliích, v ložnici modrá na povlečení, ale vždy v podobných odstínech. Tím vznikne vizuální spojnice, aniž byste museli měnit nábytek.

Jak využít stávající nábytek a doplňky ve prospěch celku Než cokoli vyhodíte, zkuste si každý kus nábytku představit v jiné místnosti nebo s jiným doplňkem. Komoda z ložnice může fungovat jako příborník v jídelně, stará židle po babičce zase jako noční stolek. Stačí ji přebrousit a natřít stejnou barvou, jakou máte na rámech oken nebo na jiném nábytku. Stejně tak fungují textilie: povlečení, závěsy a polštáře. Pokud mají všechny pokoje alespoň jednu společnou textilní barvu nebo vzor, místnosti na sebe navazují i bez drahých koberců.

Málokterý prostor působí tak vzdušně jako malý byt s vysokými stropy. Jenže přesně tady vzniká i nejčastější problém: místnost připomíná studnu, ve které se ztrácí veškerý nábytek a člověk se v ní cítí jako v čekárně. Nejde o to stropy snižovat, ale naučit se s nimi pracovat tak, aby byt působil útulně a zároveň zachoval svůj velkorysý rozměr.