Nejprve zkontrolujte střechu a stěny. Ideální je dřevěný obklad, který přirozeně dýchá, ale i ten potřebuje vzduchovou mezeru. Pokud máte plechovou střechu, musíte ji zevnitř opatřit deskami a mezi ně a plech vložit tepelnou izolaci. Jako izolant se osvědčuje ovčí vlna, která dobře absorbuje vlhkost, nebo obyčejný polystyren, ale ten musí být chráněný proti hlodavcům. Vyhněte se skelné vatě bez zábrany – když ji slepice zobe, ucpává jim trávicí trakt.

Zima je pro chovatele drůbeže zkouškou. Kurník se kvůli mrazu často těsně uzavře, čímž se uvnitř rychle zvyšuje vlhkost. Právě ta je hlavním spouštěčem plísní, respiračních nemocí a nepříjemného zápachu. Suchý vzduch přitom slepicím nevadí tolik jako průvan, kterého se většina chovatelů obává. Klíčem je najít rovnováhu mezi přísunem čerstvého vzduchu a udržením tepla.

Druhá nejčastější chyba je podcenění větrání. Zcela utěsněný kurník sice udrží teplo, ale za cenu kondenzace. Vlhká podestýlka a zapáchající vzduch způsobí, že se slepicím začnou zanítit dýchací cesty. Vybudujte proto malý větrací otvor u stropu, který bude umístěný mimo průvan. Můžete ho zakrýt mřížkou a v zimě ho částečně ucpávat. Při teplotách kolem nuly by měl být průduch otevřený jen na pár centimetrů, ale není dobré ho zavírat úplně.

Dalším bodem je zimní krmení. V zimě slepice potřebují více energie, aby se zahřály. Přidejte do krmné dávky kukuřici, ovesné vločky nebo vařené brambory, ale pozor na přebytky – bílkoviny navíc vedou k obezitě a snižují snůšku. Někdy pomůže teplá voda, kterou nahradíte studenou, ale jen pokud ji vyměníte dřív, než zmrzne. Nezapomeňte, že voda musí být vždy přístupná, jinak slepice přestanou pít a začnou ztrácet kondici.

Změňte pořadí úkonů a dejte slepicím práci Místo abyste šli rovnou k hnízdům, zkuste nejprve nasypat zrní do výběhu nebo rozházet pamlsky po podestýlce. Slepice se zaměří na potravu a přestanou vnímat vaši ruku jako hrozbu. Tím získáte čas na sběr vajec, aniž byste rušili snášku. Stejně účinné je umístit do kurníku několik umělých vajec – slepice je uvidí, uklidní se a přestanou kdákat, protože mají pocit, že je hnízdo v pořádku.

Po ošetření povrchů přichází na řadu prevence. Než nasypete novou podestýlku, položte na podlahu vrstvu vápna nebo dřevěného popela. Tím vytvoříte zásaditou bariéru, která zabrání rozvoji plísní a bakterií. Jako podestýlku použijte směs hoblin a slámy – dobře saje vlhkost a snadno se vyměňuje. Vyhněte se pilinám z jehličnanů, které mohou dráždit dýchací cesty slepic.

Začněte tím, že z kurníku odstraníte všechen trus, zbytky podestýlky, peří a zbytky krmiva. Použijte škrabku, koště a lopatu. Hlídejte si, abyste nepoškodili podlahu – zejména pokud je dřevěná. Po vyhrnutí nechte prostor otevřený, aby mohl vyschnout. Teprve pak se pusťte do mytí. Teplá voda s octem nebo jedlou sodou pomůže odstranit první vrstvu nečistot. Vyhněte se agresivním chemikáliím, které by mohly zanechat rezidua na površích, kde se slepice pohybují.

Jak se zbavit zápachu, který se vsákl do dřeva a podlahy Zápach ve dřevě je zákeřný – obyčejné mytí nestačí. Po vyčištění a oschnutí nasypte na podlahu tenkou vrstvu jedlé sody a nechte ji působit přes noc. Soda neutralizuje kyselé složky zápachu a vysaje vlhkost. Druhý den ji vysajte nebo zameťte. Pokud je dřevo silně nasáklé, opakujte postup dvakrát. Na stěny můžete použít slabý roztok vody s kouskem mýdla a octem. Pozor na kovové části – ocet by je mohl zkorodovat.

Pokud tyto kroky dodržíte, nemusíte se bát kurník temperovat elektřinou nebo kamny. Stačí jen pořádně utěsnit, zajistit větrání a podestlat. Slepice si samy vytvoří vlastní teplo, které si udrží vyhřátým peřím. Ušetříte za topení, a přitom se nemusíte obávat, že vám ptáci zmrznou. Klíčem je sucho a absence průvanu, ne vyhřátý vzduch.

Klíčové je, abyste při vstupu do kurníku mluvili tichým, klidným hlasem. Slepice reagují na tón, ne na obsah. Řekněte něco jako „jdu jen pro vajíčka” a opakujte stejnou frázi pokaždé. Tím vytvoříte předvídatelný signál, který ptáci spojí s bezpečím. Vyhněte se prudkým pohybům, rychlému otevírání dveří nebo náhlému světlu – to vyvolává poplach a kdákání se stupňuje.

Poslech a třesení odhalí víc, než si myslíte Další rychlou zkouškou je třesení vejcem u ucha. Čerstvé vejce je zcela naplněné a při zatřesení nevydává žádný zvuk. Pokud cítíte, jak se obsah uvnitř volně pohybuje a slyšíte plesknutí, je vejce starší a jeho bílek už ztratil na hustotě. Tento test ale není tak spolehlivý jako vodní zkouška, protože některá vejce mohou být řídká i v případě, že jsou ještě v pořádku.