Nejefektivnějším řešením je řízené větrání pomocí malého otvoru u stropu. Vytvořte větrací štěrbinu na protilehlé straně od hřadu, ideálně pod střechou, kde se hromadí nejteplejší a nejvlhčí vzduch. Šířka otvoru by měla být úměrná velikosti kurníku – pro běžný kurník pro pět až deset slepic postačí štěrbina o šířce pěti až deseti centimetrů. Důležité je, aby vzduch proudil nad úrovní hlav ptáků, ne přímo na ně. Tím vzniká přirozený tah, který odvádí vlhkost ven, aniž by způsoboval průvan v úrovni hřadu. Pokud máte možnost, umístěte do štěrbiny klapku, kterou lze přivírat při silném mrazu, ale nikdy ji nezavírejte úplně.

Nakonec si uvědomte, že slepice snášejí chlad lépe než vlhko a průvan. Teplota kolem pěti stupňů Celsia jim nevadí, pokud je sucho a bezvětrno. Pokud tedy váháte, zda větrat, raději otevřete větrací otvor více než méně. Pozor ale na prudké změny teploty – pokud je venku silný mráz a vy otevřete dveře dokořán, způsobíte teplotní šok, který je pro ptáky stejně nebezpečný jako plíseň. Větrejte proto postupně, nejlépe pomocí klapek, a sledujte chování slepic. Pokud se choulí k sobě a mají načepýřené peří, je jim zima – přidejte podestýlku a omezte průvan. Naopak pokud těžce dýchají nebo mají otevřené zobáky, je v kurníku příliš teplo a vlhko – zvyšte větrání. Tímto způsobem dosáhnete zdravého prostředí bez plísní a nemocí, a vaše slepice vám poděkují snáškou i v nejchladnějších měsících.

Další častý problém je přehlížení parazitů, protože na tmavém peří se roztoči a všenky hůře hledají. Pravidelně jednou za měsíc prohlédněte slepici pod křídly a kolem kloaky, kde se paraziti zdržují nejčastěji. Pokud najdete nažloutlé vajíčka nebo pohybující se tečky, je třeba zasáhnout – buď použijte přírodní postřik z neemu, nebo vydezinfikujte kurník a vybavení.

Z hlediska snášky jsou černé slepice průměrné – australka snese asi 250 vajec ročně, španělka o něco méně, ale s výrazně většími a pevnějšími skořápkami. Pokud jde o maso, černá plemena nejsou typicky chována na porážku, ale pokud chcete kombinovat nosnice a maso, vyberte si těžší australku. U všech černých plemen platí, že jsou odolná proti nemocem, ale jen tehdy, když jim dopřejete dostatek pohybu a pestrou stravu. Tmavé peří samo o sobě není zárukou ničeho – je to jen vizitka toho, jak dobře se o slepici staráte.

U černých slepic se také vyplatí sledovat stav peří v období pelichání. Tmavé peří je náchylnější k lámání, takže pokud slepice nedostávají dostatek bílkovin, může se nové peří zbarvit do hněda nebo zůstat krátké. Přidejte do krmení tvaroh, vařené vejce nebo speciální granule s vyšším obsahem bílkovin. Po vylihnutí nového peří se jeho barva obvykle srovná, ale pokud nedostatek bílkovin přetrvává, může to ovlivnit i snášku.

Výběh: bezpečnost především Výběh je srdcem celého systému. Slepice potřebují denně pohyb, škrábání a zobání. Proto výběh nepodceňujte. Plot by měl být zapuštěný alespoň 30 centimetrů do země, aby zabránil podhrabávání predátory. Použijte pletivo s úzkými oky, nejlépe s průměrem menším než 2,5 centimetru, aby se dovnitř nedostaly lasičky nebo kuny. Vršek výběhu zakryjte sítí nebo pletivem – nejen proti dravcům, ale také proti holubům, kteří přenášejí nemoci. Pokud máte možnost, umístěte výběh pod stromy nebo k plotu, kde slepice najdou přirozený stín a úkryt. Dbejte na to, aby byl výběh dobře odvodněný – stojatá voda přitahuje parazity a bakteriální infekce.

Na závěr jedno praktické doporučení: vždy začněte s jedním plemenem a s menším počtem kusů, ideálně třemi až pěti. Pozorujte, jak se jim daří, a teprve pak případně rozšiřte o další. Častým omylem je koupit hned deset různých plemen, která mají odlišné nároky na krmení, světelný režim a teplotu. Takový mix vám přinese jen chaos a vyšší náklady na veterinární péči. S rozmyslem zvolené plemeno vám naopak udělá radost na dlouhá léta.

Při stavbě výběhu myslete i na jeho mobilitu. Pokud máte dostatek prostoru, rozdělte plochu na dvě části a střídejte je. Slepice tak mají vždy čerstvou zelenou plochu a vy se vyhnete přemnožení parazitů v půdě. Pokud to není možné, alespoň pravidelně přesouvejte krmítka a napáječky, abyste minimalizovali sešlapání. Dalším praktickým tipem je vytvořit ve výběhu několik „koupacích jam” – vyhloubené prohlubně naplněné pískem a dřevěným popelem. Slepice se v nich budou čistit, což přirozeně omezí výskyt roztočů a vší. Nezapomeňte na ochranu proti dešti: část výběhu by měla být zastřešená, aby slepice měly suché místo i při nepříznivém počasí.