Typickou chybou je také přidávat vápno do hnízd s vejci. Pokud s ním slepice přijdou do kontaktu, vápno může poleptat jejich běháky, a vejce se pak znečistí bílým povlakem, který se špatně smývá. Mnohem lepší je dát do hnízd jen čistou slámu a vápno ponechat na podlaze, kde má skutečný efekt. Pokud chcete zabránit zápachu v letních měsících, zkuste místo vápna použít diatomitovou zeminu, která vysušuje a zároveň působí proti hmyzu – ale pozor, ta se nesmí prášit, takže ji zapracujte do spodní vrstvy.

Dalším praktickým krokem je naučit děti rozpoznávat náladu slepic. Například načepýřené peří, syčení nebo rychlé běhání znamená, že je slepice vystresovaná a chce mít klid. Zasahování do takové situace může vést k poškrábání nebo klovnutí. Vysvětlete dětem, že je lepší počkat, až se slepice uklidní, a teprve potom se k ní přiblížit. Také je dobré mít v kurníku nebo výběhu úkryt, kam se slepice může uchýlit, když chce být sama. Tím se předchází konfliktům a děti se učí respektovat potřeby zvířat.

Častou chybou začínajících chovatelů je, že kdákání považují za hluk a zbytečně ho potlačují izolací slepice. To je kontraproduktivní, protože před-snáškové kdákání pomáhá ostatním slepicím orientovat se v prostoru a snižuje konflikty o hnízdo. Místo toho se zaměřte na to, abyste měli dostatek hnízd – alespoň jedno na čtyři slepice – a aby byla umístěna v tmavším a klidném koutě kurníku. Tím přirozeně omezíte stres a kdákání se stane méně intenzivní.

Někdy je na vině stres. Přemisťování hejna, nový kohout, hluk nebo příliš husté obsazení hnízd vede k tomu, že slepice snáší nepravidelně a skořápka se tvoří hůře. V takovém případě pomůže zklidnit prostředí – omezit rušivé podněty, zajistit dostatek hnízd a klid. Také věk hraje roli: starší nosnice mívají přirozeně slabší skořápky, a i když zlepšíte vše výše uvedené, může být problém jen přirozeným důsledkem stárnutí.

Základem je použít pouze vápno hašené, tedy hydroxid vápenatý, který je stabilní a bezpečný, nebo vápno mleté (uhličitan vápenatý), které funguje spíše jako absorpční přísada. Čerstvě hašené vápno (oxid vápenatý) nechte na bílení zdí, ne na podlahu. Pokud chcete vápno přidat do podestýlky, smíchejte ho s pilinami, hoblinami nebo slámou v poměru asi jeden díl vápna na deset dílů suchého materiálu. Nikdy ho nesypejte v silné vrstvě přímo na zem, protože slepice ho rozhrabou a vdechují prach.

Základní konstrukce je jednodušší, než se zdá. Použijte smrkové hranoly, OSB desky a pozinkované vruty. Podlaha musí být zvednutá alespoň dvacet centimetrů nad zemí, jinak vám ji prohryžou hlodavci. Střechu dělejte sedlovou nebo pultovou s dostatečným spádem – rovná střecha drží vodu a začne brzy zatékat. Větrací otvor umístěte v horní části stěny, ale ne přímo nad hřady, aby slepice nebyly v průvanu. Typická chyba začátečníků: kurník je tak utěsněný, že v něm v zimě kondenzuje voda a peří je neustále mokré.

Nejoblíbenější volbou je masivní dřevo, nejčastěji smrk nebo borovice. Má dobré izolační vlastnosti a při správném ošetření vydrží dlouho. Nezapomeňte ale na to, že musí být impregnované, a to nejlépe nátěrem určeným pro venkovní použití. Pozor na to, aby nátěr nebyl toxický pro zvířata, proto vybírejte přípravky s označením vhodné pro chovy. Ideální je dřevo na pero a drážku – lépe těsní a neprofukuje. Pokud použijete obyčejné hranoly, spoje překryjte lištami.

Kdákání slepic patří k běžnému kurníkovému ruchu, ale když se změní jeho intenzita nebo rytmus, vyplatí se zbystřit. Slepice totiž tímto hlasovým projevem signalizuje nejen svou aktuální aktivitu, ale i blížící se snůšku nebo její dokončení. Poznat rozdíl mezi před-snáškovým a po-snáškovým kdákáním vám pomůže lépe naplánovat sběr vajec i kontrolu zdraví hejna.

Důležité je nesoustředit se jen na plemeno, ale také na věk a způsob chovu. Kuřice odchované v kontaktu s lidmi bývají k dětem vstřícnější než slepice z velkochovu. Pokud berete dospělé slepice, zjistěte si, jak byly zvyklé na manipulaci. Ptáci, kteří nejsou zvyklí na ruce, mohou v stresu klovat nebo škrábat. Ideální je začít s kuřaty, která si na děti zvyknou od malička.

OSB desky jsou levnější a rychlejší variantou. Mají ale jeden zásadní problém – vlhkost. Při styku s podlahou nebo při kondenzaci vody nabobtnají a ztratí pevnost. Pokud se pro ně rozhodnete, musíte je důkladně ošetřit nátěrem na dřevo, a to ze všech stran, včetně hran. Vhodné jsou spíš na suché části kurníku, jako jsou sezení nebo půda, ale ne na místa, kde přijde voda. Podlaha z OSB nevydrží ani běžnou zátěž od podestýlky, proto ji raději překryjte PVC fólií nebo jinou ochranou.