Nejspolehlivější obranou je prevence. Před výstupem si vždy zkontrolujte předpověď počasí a věnujte pozornost vývoji oblačnosti. Pokud vidíte, že se rychle tvoří kumulonimby, otočte se včas. Naplánujte si trasu tak, abyste měli vždy únikovou variantu do údolí nebo k horskému útulku. Nezapomeňte, že bouřky v horách přicházejí často odpoledne, proto vyrážejte brzy ráno a plánujte sestup nejpozději kolem poledne. A pokud už jste venku a něco se nedaří, je lepší se vrátit, než riskovat – hory tu budou i příště.
Než vyrazíte na túru, stojí za to pochopit, že české turistické značení není náhodné. Klub českých turistů používá systém, který vás bezpečně provede i tam, kde mobil nemá signál. Základním prvkem je pásová značka – tři vodorovné pruhy, kde prostřední má barvu trasy. Červená, modrá, zelená nebo žlutá určuje směr, ale jen tehdy, když víte, jak ji správně číst.
Když stojíte před regálem s outdoorovým oblečením, membránová bunda vypadá jako jasná volba. Ale po prvním dešti zjistíte, že se buď potíte, nebo vám voda stále teče pod límec. Problém většinou není v tom, že by membrána nefungovala, ale v tom, že jste vybrali špatný typ pro svůj pohyb a počasí. Než sáhnete po první barevné bundě, zkuste si odpovědět na tři otázky: jak dlouho budete venku, jak intenzivně se budete hýbat a jestli potřebujete bundu na celoroční nošení, nebo jen na přeháňky.
Zaměřte se na hmotnost a rozložení váhy. Těžká čelovka na čele způsobuje při delším nošení bolest hlavy a posunuje se při běhu. Ideální je hmotnost do sto padesáti gramů, ale pokud túra zahrnuje i noční běh, sáhněte po lehčím modelu s baterií vzadu na hlavě. Vyzkoušejte, zda pásek dobře sedí a neškrtí, a to i s čepicí nebo přilbou. Čelovka by měla držet na místě i při potřísnění potem. Pro noční pohyb v místech s možností mlhy nebo deště je nutná alespoň základní voděodolnost – hledejte stupeň krytí IPX4 a vyšší.
Pokud si nejste jistí, zda potřebujete membránovou bundu vůbec, zvažte, kolik dní v roce skutečně prší. Pro běžné nošení ve městě postačí nepromokavá bunda bez membrány, která vás ochrání před deštěm, ale nepotíte se v ní při chůzi na zastávku. Naopak pro celodenní pohyb v horách je membránová bunda nenahraditelná. Ideální je mít obě – jednu lehkou na běžné nošení a jednu technickou na výlety. Ale pokud si vybíráte jen jednu, zvolte tu s vyšší prodyšností a podle toho přizpůsobte pohyb. Vyhnete se tak zklamání a utracené peníze nebudou litovat.
Základní dělení je mezi dvou- a třívrstvými membránami. Dvouvrstvá bunda má membránu volně uvnitř, často chráněnou podšívkou. Je měkčí, skladnější a levnější – hodí se na běžné procházky, do města nebo na kratší túry, kde nečekáte extrémní podmínky. Třívrstvá konstrukce přilepuje membránu k vnějšímu materiálu i k vnitřní ochranné vrstvě. Výsledek je tužší, odolnější a hlavně prodyšnější při větší zátěži. Pokud plánujete celodenní výstupy, běhání v dešti nebo nošení těžkého batohu, třívrstvá bunda je správná volba. Nevýhodou je vyšší cena a menší komfort při nošení na triko.
Kromě pásových značek existují i takzvané tabulky s názvy cílů, které jsou umístěné na rozcestích. Tyto tabulky nejsou součástí značení tras, ale slouží jako informace o vzdálenostech a směrech. Nezaměňujte je s orientačními tabulemi naučných stezek – ty mají vlastní systém, který se řídí čísly a logem. Pokud na tabulce vidíte pouze název a kilometrový údaj, jedná se o turistickou informaci KČT, která vám pomůže, pokud chcete změnit plán. Pozor na to, že tabulky se mohou lišit podle regionu, takže ne všechny vypadají stejně.
Když vstoupíte do chráněné oblasti, můžete narazit na značení, které je tištěné na dřevěných deskách nebo kamenech – to je stále oficiální, jen přizpůsobené prostředí. Neberte ale jako značení jakékoli barevné skvrny na kůře, které vytvořili turisté před vámi. Neoficiální nátěry jsou často výraznější, ale vedou do ztracena. Ověřte si barvu: oficiální značka má vždy bílý podklad, takže pokud vidíte jen barevný pruh bez bílé, nejedná se o KČT. Stejně tak si dejte pozor na staré značky, které vybledly – pokud jsou sotva viditelné, raději se vraťte na poslední jistý bod.
Základní chybou bývá nosit léky v původních krabičkách. Papír a letáky dělají objem i hmotnost bez užitku. Z každého balení si nechte jen blistr s potřebným počtem tablet. U léků, které berete pravidelně, si ale nechte příbalový leták nebo si ho vyfotografujte do telefonu. U volně prodejných léků pro akutní použití stačí nápis na blistru. Léky pak umístěte do malého uzavíratelného sáčku, kde je oddělíte podle účelu – třeba analgetika, střevní potíže, alergie.
- ID: 386163
Be the first to review “6 chyb, kterých se při výběru turistických holí vyvarovat”
Reviews
There are no reviews yet.