Začněte ranní oblohou. Pokud se při východu slunce objeví na západě nebo severozápadě vysoko položené řasy (cirrus) s charakteristickými háčky na koncích, nevěstí to nic dobrého. Tyto mraky totiž přicházejí až 600–800 km před teplou frontou. Během následujících 12–24 hodin se oblačnost postupně zesílí, vítr se otočí na jihozápad a začne mrholit. Čím rychleji se řasy zahustí do vrstvy altostratu, tím dříve přijde srážkové pásmo. Pokud se naopak ráno táhnou jen nízké mlhy, které do deváté hodiny zmizí, bývá den většinou stabilní.
Když se ocitnete v hlubokém lese bez cest, prvním úkolem není najít sever, ale zastavit a zhodnotit situaci. Zastavte se dřív, než vás pohltí pocit nejistoty. Zkuste si vzpomenout, kudy jste šli naposledy, a jak dlouho jste šli od posledního známého bodu. Pokud máte mapu, položte ji na zem a otočte tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečné severu podle kompasu nebo slunce. Pokud nemáte kompas, použijte hodinky: ve 14:00 ukazují na jih, pokud je slunce vidět. Ale i bez hodinek lze určit směr podle stínu tyče – zapíchněte ji do země, označte konec stínu, počkejte 15 minut a spojte dva body; první ukazuje západ.
Dalším praktickým tipem je neustále si všímat přírodních orientačních bodů, které nejsou v mapě zakreslené, ale jsou jednoznačné: osamělý starý dub, zbytek zříceniny, posed, velký kámen s křovím. Tyto body si zapamatovávejte nebo si je zakreslujte do mapy s poznámkou – pomohou vám při návratu nebo při hledání správné trasy, když zabloudíte. Když zjistíte, že jste mimo plánovaný směr, nepokračujte dál v naději, že narazíte na cestu. Zastavte se, zorientujte mapu podle terénu (ne naopak), najděte si alespoň dva výrazné body, které poznáte, a podle nich si určete svou polohu. Pokud nemůžete najít žádný bod, vraťte se po vlastních stopách až na místo, kde jste si orientací byli jistí.
Co vám prozradí mech, svahy a vodní toky? Mech na stromech není spolehlivý ukazatel severu, protože roste i na jihu, pokud je vlhko. Důležitější je sledovat sklon terénu: voda teče dolů, takže najdete-li potok, jděte po jeho proudu – dříve nebo později dojdete k řece, údolí, silnici nebo lidskému obydlí. Pozor ale na to, že v hlubokém lese může potok meandrovat a vést vás do bažin. Vždy si všímejte, zda se terén svažuje jedním směrem konzistentně; pokud se začnete pohybovat proti proudu, stoupáte do kopce a riskujete vyčerpání.
Noční túra bez měsíčního svitu může být náročnější, než se zdá. Tma je úplná, terén se mění v nečitelné kontury a orientace vyžaduje jiné dovednosti než za dne. Přesto se jedná o zážitek, který stojí za to – pokud víte, jak na to. Klíčem je důkladná příprava a respekt k tomu, že se pohybujete v prostředí, kde nevidíte ani na vlastní nohy.
Husté sněžení není důvodem k panice, ale k disciplíně. Zkuste si vždy před túrou projít možné únikové cesty a pamatujte, že nejcennější je schopnost přijmout změnu plánu. Když se podmínky zhorší, otočte se a vraťte se po vlastních stopách, dokud jsou ještě vidět. Pokud to není možné, zastavte se, přemýšlejte a využijte mapu. Tento postup vám dá naději, že se z bílé tmy vrátíte domů, i když budete muset počkat do rána.
Při pohybu v hustém sněžení si každých padesát až sto metrů ověřujte azimut a vzdálenost. Krokujte si čas a počítejte, kolik metrů jste ušli – průměrná rychlost v těžkém terénu je 2–3 km/h, ale ve sněhu může klesnout i na polovinu. Pokud narazíte na jakýkoli výrazný bod, ať už je to osamělý strom, kámen nebo skalní výčnělek, poznamenejte si ho do mapy. Tyto body vám umožní vracet se k nim jako k pojistce, pokud byste museli znovu zastavit. Důležité je také sledovat vlastní stopy, ale pozor – při silném větru a sněžení je vítr rychle zavěje. Spoléhat na ně je riskantní.
Když se mraky začnou „vařit” – pozor na bouřky Během dopoledne sledujte, jak se vyvíjejí kupovité mraky (cumulus). Pokud kolem jedenácté hodiny začnou mohutnět do výšky a jejich vrcholky se podobají květáku či věži, je to varování. Horská bouřka dokáže udeřit během půl hodiny od chvíle, kdy se objeví první kovadlina (rozplývající se vrchol ve tvaru kovadliny). V tu chvíli nemáte co dělat na hřebeni, v sedle ani pod osamělým stromem. Sestupte minimálně 100 výškových metrů do údolí a počkejte, až bouřka přejde. Typickou chybou je spoléhat na to, že „to přejde bokem” – v horském terénu se bouřky často stáčejí podél údolí a mění směr.
Dalším praktickým ukazatelem je změna výšky oblačnosti. Pokud ráno létají mraky vysoko a odpoledne jich přibývá směrem k zemi, znamená to, že se vzduch ochlazuje nebo se zvyšuje vlhkost. Nízká, tmavá a rovnoměrná vrstva (nimbostratus) bez jakýchkoliv trhlin přináší vytrvalý déšť, který v horách dokáže trvat i dva dny. Pokud se naopak mezi nízkými mraky objeví jasné okno a slunce, počítejte s tím, že se během hodiny zatáhne znovu – takové „okno” bývá jen dočasné.
- ID: 386317
Be the first to review “Když se cesty ztratí: jak číst hluboký les bez turistického značení”
Reviews
There are no reviews yet.