Vzdušná vlhkost je pro pokojové rostliny často důležitější než frekvence zálivky. Většina běžně pěstovaných druhů pochází z tropických nebo subtropických oblastí, kde se relativní vlhkost pohybuje mezi 60 a 80 procenty. V českých bytech se během topné sezóny drží spíše mezi 30 a 40 procenty, což je pro mnohé rostliny stresující. Následkem bývají hnědé špičky listů, opadávání poupat, zpomalený růst nebo napadení škůdci, kteří mají v suchém prostředí ideální podmínky.
Tlusté listy u sukulentů, toulců, echeverií nebo voskovek nejsou jen ozdoba. Fungují jako zásobník vody, a proto rostlina snese delší sucho než většina ostatních pokojovek. Zalévat je stejně často jako fíkus nebo kapradinu znamená spolehlivou cestu k hnilobě kořenů. Odhad správné zálivky stojí hlavně na pozorování substrátu a listů, ne na kalendáři.
Nejčastější chyba je příliš silná koncentrace. Domácí hnojivo není čaj, který se dá pít po litrech. Když rostlině dáte příliš mnoho, začnou jí hnědnout špičky listů a kořeny mohou uhnít. Další chybou je hnojení v zimě, kdy rostliny odpočívají. V tomto období stačí zálivka čistou vodou, výjimkou jsou druhy, které kvetou právě v zimě. Pozor také na čerstvě přesazené rostliny: první měsíc nehnojte vůbec, protože substrát už živiny obsahuje.
Nejčastější chyba při přesazování rostlin není špatná zemina ani zálivka. Je to velikost květináče. Lidé si myslí, že čím větší prostor, tím lépe. Opak je pravdou. Příliš velký květináč dokáže rostlinu spolehlivě utlumit, protože kořeny sedí v mokré půdě, kterou ještě nestačily prorůst. Voda se v ní drží, kořeny nemají kyslík a začnou uhnívat. Rostlina pak vypadá, jako by ji někdo polil vroucí vodou – žloutne, opadává a přestává růst.
Vyplatí se také hlídat kvalitu vody. Tvrdá voda s vodním kamenem ucpává knoty a kapilární vložky. Ideálně používejte vodu odstátou nebo dešťovou. Jednou za sezónu systém vypláchněte a vložku vyměňte, pokud je zanesená. U levnějších květináčů se často stává, že plastový zásobník praskne při přelití nebo na mrazu. Pokud květináč necháváte venku přes zimu, vylijte vodu a uložte ho do bezmrazého prostoru.
Jak zalévat, aby poupata neopada
Kdy má smysl pořídit samozavlažovací květináč Největší výhodu oceníte tam, kde se o rostliny nemůže někdo pravidelně starat. Květináč vydrží bez doplnění vody několik dní až týdnů podle velikosti zásobníku, druhu rostliny a počasí. Hodí se na balkon, do kanceláře nebo na chalupu, kde jste jen o víkendu. Naopak pro kaktusy, sukulenty a rostliny, které nesnáší trvale vlhký substrát, je samozavlažovací systém spíš na škodu. Stejně tak pro bylinky v malém květináči, kde je zásobník příliš mělký a voda se rychle vypaří.
Nejčastější chybou je naplnit zásobník vodou a pak už jen dolévat. Jenže bez prvotního zalití shora rostlina nepřijme vodu vůbec. Další chyba je nechat zásobník měsíc přeplněný. Kořeny ve trvale mokrém prostředí začnou hnít a rostlina uhyne. Hladinu vody kontrolujte jednou týdně, u menších nádob i častěji. V zimě, kdy rostliny odpočívají, dolévejte méně a zásobník nechte občas zcela vyschnout.
Samozavlažovací květináč tedy není univerzální řešení, ale pro konkrétní situace je to praktická pomůcka. Funguje spolehlivě jen tehdy, když pochopíte jeho princip a přizpůsobíte mu substrát, zálivku i výběr rostlin. Kdo čeká, že se o rostliny nebude muset starat vůbec, bude zklamaný. Kdo naopak potřebuje prodloužit interval mezi zálivkami a má vhodnou rostlinu, tomu se investice vrátí v podobě zdravějších a vitálnějších květin.
Před nasazením rostliny zkontrolujte, zda knot nebo vložka sahá až ke dnu zásobníku. Pokud je příliš krátká, voda se do půdy nedostane. Substrát musí být savý a nesmí obsahovat příliš mnoho písku nebo keramzitu, jinak kapilární tah nefunguje. Na dno květináče nedávejte klasickou drenáž z oblázků, ta by přerušila kontakt s vodou. Místo toho použijte přímo určený savý substrát nebo směs rašeliny s kompostem.
Samozavlažovací květináč není žádná magie, ale jednoduchá fyzika. Uvnitř nádoby je zásobník na vodu, oddělený od substrátu. Voda se do půdy dostává přes knot nebo kapilární vložku, případně přes porézní stěnu. Rostlina si bere jen tolik vláhy, kolik potřebuje, a hladina v zásobníku klesá podle odparu a příjmu kořenů. Jakmile substrát vyschne, kapilární tah přestane fungovat a voda zůstane v zásobníku. Proto je nutné zalévat shora i u samozavlažovacích květináčů, dokud se systém nerozjede.
- ID: 399488
Be the first to review “Květináč o dva centimetry větší, který zpomalí růst”
Reviews
There are no reviews yet.