Ukládejte věci do uzavřených boxů s víkem nebo do látkových vaků se zipem. Ochráníte je před prachem a částečně i před vlhkostí. Plastové boxy jsou praktické, ale musí mít kolečka nebo alespoň madla, jinak je dítě nevytáhne. Látkové organizéry jsou lehčí a bezpečnější, ale časem se mohou prodřít. Na dno každého boxu napište fixem, co v něm je. Dítě tak nemusí všechno vysypat, aby našlo jednu konkrétní věc. Pokud je boxů více, barevně je odlište podle kategorií – modrý na oblečení, červený na hračky, zelený na sport.
Základem je výška. Police nebo skříňka musí být v dosahu dítěte, ne rodiče. Pokud musíte pokaždé vstávat a něco podávat, dítě přestane tvořit a začne se ptát. Otevřené přihrádky nebo průhledné boxy bez víček fungují lépe než zavřené dveře. Dítě vidí, co má, a samo si bere. Víčka a zásuvky s těžkým posuvem jsou pro menší děti často nepřekonatelná překážka.
Konstrukce rozhoduje o tom, jak dlouho bude lůžko bezpečné. Masivní dřevo vydrží roky, ale je těžké a při stěhování nepraktické. Kov s tenkostěnnými profily vypadá subtilně, ale u levných verzí se časem rozviklá. Vždy zkontrolujte nosnost udávanou výrobcem a to, zda je součástí bočnice nebo zábradlí u horního lůžka. Chybí-li zábradlí, dokupovat se dá jen obtížně a improvizace je nebezpečná.
Zavřené krabice vypadají na fotkách uklizeně, ale v praxi selhávají. Dítě musí pokaždé odklopit víko, a pokud je krabice plná, stejně nevidí, co v ní je. Otevřené kelímky, plastové misky nebo nízké přihrádky v šuplíku fungují lépe: pastelky se dají postavit svisle, štětce se neohýbají a dítě vidí na první pohled, co mu chybí. U vodovek se osvědčuje oddělit pevné barvy od kelímku na vodu, jinak se všechno rozmočí.
Poslední věc, kterou je dobré si ujasnit: pokoj teenagera není vizitka rodičů. Je to jeho prostor a bude vypadat jinak, než byste si představovali. Dohodněte si jen minimum pravidel – žádné jídlo na posteli, jednou za týden úklid, nic, co by mohlo způsobit požár. Zbytek nechte na něm. Pokud se do pokoje vejde postel, stůl, místo na oblečení a místo na jeho věci, udělali jste maximum. Zbytek je na teenagerovi a na čase.
Nepřecházejte na stání ze dne na den. Nejprve zkuste jeden předmět denně vsedě a jeden ve stoje. Dítě si samo řekne, co mu vyhovuje. Typická chyba je nutit ho stát celou dobu, dokud nedokončí všechny úkoly. To vede k únavě a nechuti. Mnohem lepší je střídat polohy: pět minut stát, pak si sednout, pak třeba kleknout na židli. Pomáhá i přesýpací hodiny nebo minutka, aby dítě vědělo, že po krátkém úseku přijde změna. Pokud jde o psaní, dejte pozor na sklon sešitu. Ve stoje má dítě tendenci ho mít výš, než je zvyklé, a pak píše křečovitě. Podložka by měla být v úhlu asi patnáct stupňů, aby na ni dobře vidělo.
- ID: 412494
Be the first to review “Poslední věc, kterou je dobré si ujasnit: pokoj teenagera není vizitka rodičů. Je to jeho prostor a bude vypadat jinak, než byste si představovali. Dohodněte si jen minimum pravidel – žádné jídlo na posteli, jednou za týden úklid, nic, co by mohlo způsobit požár. Zbytek nechte na něm. Pokud se do pokoje vejde postel, stůl, místo na oblečení a místo na jeho věci, udělali jste maximum. Zbytek je na teenagerovi a na čase.”
Reviews
There are no reviews yet.