Nejčastější chyba je utahování šroubů přes látku. Tím se látka přiskřípne a při každém pohybu se trhá. Další chybou je nechat závěs viset na jednom šroubu, který se časem ohne a hrana tlačí do potahu. Někteří lidé řeší otěr mazáním, což je špatně – olej látku nasákne a zanechá skvrnu. Jiní podkládají látku papírem, ten se ale rozpadne a vznikne ještě větší oděr. Pokud už je lak odřený, přestane být povrch hladký a tření se zrychlí. V takovém případě je nutné místo nejdřív zabrousit a přelakovat, jinak se problém vrátí.
Dalším zabijákem je skákání na gauči a usedání na kraj. Když si sedneš na roh rozložené plochy, páka na kloub působí mnohonásobně větší silou, než na jakou byl spoj dimenzovaný. U novějších gaučů to poznáš podle vrzání, které se postupně objevuje. Pokud začne vrzat, dotáhni šrouby a zkontroluj, jestli se lamely neprohýbají. Promaštění kloubů vazelínou nebo silikonovým sprejem odstraní suchý zvuk, ale opotřebený kov už nezachrání.
Než začnete cokoli vybírat, určete, odkud bude světlo přicházet. Stoupněte si s látkou k oknu nebo k lampě a otáčejte ji po malých krocích. Sledujte, v jaké poloze se odlesk láme a kde mizí. U světlých odstínů hledejte místo, kde se ztrácí hranice mezi látkou a pozadím. U tmavých sledujte, jestli se na povrchu netvoří ostrý „kovový” proužek. Právě ten bývá častým důvodem, proč tmavá látka působí rušivě i tam, kde by měla být neutrální.
Nakonec si zapamatujte jedno pravidlo: chlupy nejsou problém povrchu, ale spár. Kdo vyřeší záhyby a lem, ten vyhraje. Kdo jen přejíždí válečkem po sedáku, ten bude bojovat pořád dokola.
U světlých látek dávejte pozor na průsvitnost. Tenká světlá tkanina propouští světlo skrz sebe, a tím vytváří druhotný odlesk na spodní straně. Řešením je podsádka v podobném odstínu, ne v kontrastním. Tmavá podsádka pod světlou látkou vytvoří šedý nádech a odlesk znečistí. U tmavých látek naopak nepomáhá podsádka světlá, protože prosvítá a vytváří mléčný opar. Zvolte podsádku o jeden stupeň tmavší, než je vrchní látka, a odlesk se zklidní.
Nejčastější chyba při ukládání přikrývek a polštářů nesouvisí s místem, ale s okamžikem uložení. Pokud textilii složíte a zastrčíte do skříně dřív, než úplně vychladne a vyschne, vlhkost z povrchu i z jádra zůstane uzavřená uvnitř. Stačí pár dní a v rohu skříně se objeví zatuchlý pach, na povlaku šedé skvrny a v horším případě plíseň. Pravidlo je jednoduché: přes noc přikrývku rozložte přes dvě židle, nechte ji provětrat alespoň dvanáct hodin a teprve potom složte. U polštářů platí totéž, jen je potřeba je občas protřepat, aby se vlhkost nedržela uprostřed výplně.
Rozhodující bývá i vzdálenost pozorovatele a úhel pohledu. Zblízka vnímáte strukturu, zdálky převládá celkový jas. Proto se látka, která se vám líbí u okna, může jevit úplně jinak na druhé straně místnosti. Než se rozhodnete, projděte s vzorkem celý prostor a podívejte se na něj z míst, odkud se na něj bude skutečně hledět. Světlá varianta obvykle sjednotí prostor, ale může ztratit hloubku. Tmavá varianta dodá kontrast, ovšem při špatném světle vytvoří ostré přechody. Praktické pravidlo zní: při měkkém rozptýleném světle volte tmavší odstíny, při tvrdém přímém světle sáhněte po světlejší a matnější variantě.
Latkový potah na sedačce nebo židli vydrží roky, pokud se lak neodírá o závěs. Jenže právě tam vzniká nejčastější poškození: pás látky, který se při každém usednutí tře o kovový závěs, se prodře a odře i lak na rámu. Nejde přitom o vadu materiálu, ale o mechanický otěr, kterému se dá předejít ještě předtím, než se objeví první bílý proužek na laku.
Prvním krokem je zjistit, kde přesně se látka dotýká kovu. Projeďte rukou po vnitřní straně závěsu a po hraně rámu. Místa, kde látka klouže po kovu, jsou ta riziková. Zkontrolujte také, zda závěs není ohnutý nebo zda některý šroub nevyčnívá. Často stačí povolit šroub, podsadit podložku a hrana se posune mimo látku. Pokud to konstrukce nedovolí, přistupte k izolaci.
Vlas a směr tkaní bývají podceňovanou příčinou rušivých odlesků. Když díly střihnete ve stejném směru, odlesk je stejnorodý. Když je otočíte proti sobě, na švu vznikne zlom, který je vidět i u matných materiálů. Před stříháním si látku položte a označte si směr, kterým se leskne nejvíc. Stejný směr dodržíte u všech dílů. Pokud látka mění odstín podle úhlu, je lepší volit méně lesklou úpravu, případně zvolit jemně strukturovaný povrch, který odlesk rozptýlí.
Jako izolace funguje cokoli, co oddělí látku od kovu a zároveň se neprodře. Osvědčená je filcová podložka nalepená na vnitřní stranu závěsu v místě dotyku. Filc tlumí tlak i pohyb a je měkký, takže lak neodírá. Alternativou je samolepicí páska z mikropěny nebo kousek koženky. Důležité je, aby izolace přesahovala hranu závěsu alespoň o dva centimetry na každou stranu. Když ji nalepíte jen na hranu, po čase se ohne a začne látku dřít sama.
- ID: 419761
Be the first to review “Proč se světlá a tmavá látka na sedačce špiní jinak a co s tím”
Reviews
There are no reviews yet.