Střecha není jen krytina. Skladba má několik vrstev: krytinu, latě, pojistnou hydroizolaci, tepelnou izolaci a parozábranu. Tepelné odpory jednotlivých vrstev se sčítají, takže i tenká krytina s vysokým R ovlivní celek jen částečně, pokud je izolace pod ní slabá. Naopak kvalitní izolace dokáže slabší krytinu do značné míry vykompenzovat. Udělejte si tabulku: pro každou vrstvu zapište tloušťku, lambdu a vypočtené R. Součet pak porovnejte s požadavkem normy pro váš typ budovy.
Samonivelační stěrka se nanáší na podklad, který musí být suchý, soudržný a zbavený nečistot. Vlhkost je nejčastější důvod, proč se stěrka nepovede – ať už jde o vodu z podlahového vytápění, zbytkovou vlhkost po lití betonu, nebo o kapilární vlhkost stoupající z podloží. Pokud ji podceníte, stěrka se může odloupnout, zbobtnat, popraskat nebo zůstat měkká i po vytvrdnutí. Rozhodující není jen to, zda je povrch na dotek suchý, ale jaká je vlhkost uvnitř konstrukce.
Pozor také na výškové napojení na podlahu v interiéru. Práh by měl být o několik milimetrů výš než hotová podlaha, aby se dal dobře přecházet a zároveň tvořil bariéru proti vodě. Pokud se práh osadí do roviny s podlahou, voda při dešti snadno přeteče na vnitřní stranu. Naopak příliš velký schod znamená riziko zakopnutí. Vyvážený rozdíl se hledá podle tloušťky podlahy a typu dveří.
Třetí příčinou je nedostatečná údržba. Spáry v koupelně by se měly pravidelně otírat, ne je jen opláchnout. Po každém sprchování stačí stáhnout vodu stěrkou a nechat koupelnu vyvětrat. V kuchyni zase tuk a olej usazený ve spárách postupně tmavne a lepí se na něj prach. Prevence je jednoduchá: jednou týdně přejet spáry hadříkem s teplou vodou a neutrálním prostředkem. Jednou za měsíc pak použít jemný kartáček na zubní sklovinu – ne drátěnku.
Utěsnění spáry a správěné odkapáván
Samonivelační stěrka není kouzelný prostředek, který srovná každý povrch. Je to materiál s řízenou tekutostí, který se po rozmíchání a nalití sám rozlije do roviny podle gravitace. Funguje tam, kde je podklad pevný, čistý a hlavně vodorovný. Pokud podklad není vodorovný, stěrka se rozlije podle něj – kopíruje jeho sklon, ne že by ho odstranila. To je první věc, kterou lidé při rekonstrukci pochopí pozdě.
Než začnete míchat stěrku, změřte vlhkost podkladu. Orientačně se používají vlhkoměry – buď kapacitní, které měří vlhkost v povrchové vrstvě, nebo destruktivní, jako je karbidová metoda. Pro cementové podklady se obecně uvádí maximální zbytková vlhkost kolem 2 % hmotnosti u karbidové metody, u anhydritových podkladů je to výrazně méně, často pod 0,5 %. Hodnoty se ale mohou lišit podle konkrétního výrobce stěrky, proto se vždy řiďte technickým listem produktu. Měření provádějte na více místech a v různých hloubkách, protože vlhkost nebývá v podkladu rozložena rovnoměrně.
Kdy je podklad skutečně suchý a co dělat, když není Pokud měření ukáže vyšší vlhkost, než je přípustné, stěrku nanést nelze. Řešením není silnější vrstva ani rychleschnoucí přísada. Nejprve je nutné zjistit příčinu. U nového betonu jde o přirozené vysychání, které trvá týdny až měsíce v závislosti na tloušťce a podmínkách. U starších podlah může vlhkost stoupat z podloží, což se řeší hydroizolační vrstvou nebo speciálním sanačním systémem. V některých případech pomůže odvlhčovač, větrání a zvýšení teploty, jindy je nutný zásah do skladby podlahy. Nikdy nepřekrývejte vlhký podklad jen proto, že spěcháte – vlhkost si cestu najde a stěrku postupně zničí.
Po nanesení stěrky dodržujte dobu zrání uvedenou výrobcem. Teplota a vlhkost vzduchu v místnosti ovlivňují, jak rychle stěrka tvrdne. V chladu a vlhku to trvá déle, v horku a suchu může naopak praskat. Nepokládejte finální podlahovou krytinu dříve, než je stěrka plně vytvrzená a zbroušená. Pokud se i přes veškerou péči objeví bubliny, odloupnutá místa nebo praskliny, většinou jde o následek vlhkosti v podkladu nebo nedostatečné přípravy. V takovém případě je nutné postižená místa odstranit, zjistit příčinu a postup opakovat – oprava „naoko” přes novou vrstvu nemá smysl.
Mezi typické chyby patří měření vlhkosti pouze na povrchu, ignorování okrajů místností a rohů, kde bývá vlhkosti více, a spoléhání na to, že „to už vyschlo”. Další častou chybou je nanášení stěrky na podklad, který je sice suchý, ale má prach, zbytky olejů nebo starých nátěrů. Ty brání přilnutí a vlhkost pak může zůstat uzavřená pod vrstvou. Před aplikací proto podklad důkladně vysajte, případně přebruste a znovu zbavte prachu. Penetraci volte podle savosti podkladu – příliš savý povrch je třeba uzavřít, aby stěrka neztuhla příliš rychle a neztratila pevnost.
- ID: 419784
Be the first to review “Vlhkost v podkladu zničí i tu nejlepší stěrku”
Reviews
There are no reviews yet.