Jídlo a pití řešte i při sestupu. Po výstupu má většina lidí dojem, že už mají hotovo, a přestanou doplňovat energii. Přitom sestup spotřebovává svaly jinak a déle – bez jídla přichází třes nohou a ztráta soustředění přesně ve chvíli, kdy ji potřebujete nejvíc. Naplánujte si krátkou pauzu před technickým sestupem, ne až po něm. A pokud máte možnost, rozdělte sestup na dvě části s odpočinkem v místě, kde se dá bezpečně sednout.
Prohlédněte si předem profil trasy a najděte místa, kde sestup nebude jen „dolů”, ale skutečně technický úsek. Suťová pole, mokré kořeny, bláto po dešti, plotny se štěrkem – to všechno se v sestupu chová jinak než při výstupu. Zjistěte si, jestli se dá obtížné místo obejít delší, ale bezpečnější cestou. Často to znamená přidat kilometry, ale ušetřit kolena i riziko pádu.
Podvozek a stabilita se poznají podle rozchodu kol. Čím širší kola a delší základna, tím menší riziko převrácení. Vyzkoušejte, jak kočárek reaguje, když na rukojeť pověsíte tašku s nákupem. Pokud se přední kola nadzvednou, je kočárek nestabilní a při sebemenším nárazu se převrhne. Zavěšování těžkých tašek na rukojeť je vůbec nejčastější chyba, která vede k úrazům. Nákup patří do úložného prostoru dole, ne na rukojeť.
Po prvním tréninku budete mít puchýře a bolavé předloktí. To je v pořádku. Nechte tělo dva dny odpočívat, protáhněte prsty a zápěstí. Nepřetěžujte úchop na malých chytech, dokud nemáte silnější šlachy. Pokud vás něco bolí ostře, přestaňte a řekněte to instruktorovi. Cílem prvních návštěv není výkon, ale naučit se základní pohyb a důvěru v tělo. Když vydržíte chodit pravidelně jednou až dvakrát týdně, za měsíc zjistíte, že vám zmizel strach i zbytečné napětí v rukou.
Zvuk a soukromí vyřešíte levně: těžký závěs nebo plstěný panel na stěně pohlcuje ozvěnu a zároveň zakryje kabely. Rostlina v úzké váze nepatří na desku, kde zabírá místo; dejte ji na horní polici nebo na zem. Ať už zvolíte cokoli, držte se pravidla, že každá věc má své místo ve svislém směru. Jakmile začnete skládat jedno na druhé, získáte pracovní kout, který se vejde i do pár metrů čtverečních.
Nejčastější chyba začátečníků je lezení rukama. Ruce se unaví během pár metrů a pak už není síla. Zkuste vědomě stoupat nohama a rukama se jen přidržovat. Když se chytíte chytu, natáhněte ruku v lokti, ne ji mějte pokrčenou u těla. Další častá chyba je dívání se pod sebe. Místo toho si před každým pohybem najděte očima další dva chyty a teprve pak se pohnout. Ze začátku to bude pomalé, ale zrychlíte přirozeně.
Druhá hra je sbírka. Zadejte jednu konkrétní věc, třeba deset různých listů nebo pět kamenů, které se vejdou do dlaně. Děti běhají po okolí a nosí úlovky. Pak si sedněte na pařez a nechte je rozdělit sbírku podle barvy, tvaru nebo velikosti. Pravidlo si určí samy. Vy jenom posloucháte. U této hry hrozí, že dítě začne sbírat všechno, co vidí, a za chvíli má plné ruce jehličí a pláče, že to nejde odnést. Řekněte předem, kolik kusů má přinést.
Co si vzít a co nechat doma Do batohu stačí málo: pití, malý ručník, případně magnézium v pytlíku. Magnézium na první lekci není povinné, ale pokud se vám potí ruce, výrazně pomůže. Nepotřebujete vlastní úvazek ani expresky, pokud jdete na úvodní kurz nebo na bouldering. Na lanech vás stejně pustí jen s instruktorem nebo po zkoušce. Rozhodně si neberte žádné „zaručené” pomůcky z internetu, které slibují lepší úchop. První měsíc vám nejvíc pomůže hlava a nohy, ne vybavení.
Ze všeho nejdřív si půjčte lezecké boty přímo v hale. Vaše běžné tenisky mají měkkou podrážku, špatně drží na stupu a hlavně vás nenaučí stát špičkou. Půjčené boty nemusí sedět dokonale, ale musí být těsné tak, aby se v nich prsty neklouzaly dopředu. Ponožky si nechte doma, v lezeckých botách se nosí naboso. Oblečení volte pružné, takové, ve kterém se dostanete nohou vysoko nad bok. Džíny a volné mikiny jsou špatná volba, ne kvůli stylu, ale kvůli pohybu.
Odradit vás může srovnávání s ostatními. Někdo přeleze těžší cestu hned, jiný potřebuje deset pokusů. To nic neznamená. Stejně tak vás nemá odradit pád. Na umělé stěně se padá na žíněnku nebo do jištění, které drží. Pokud se bojíte výšky, začněte na boulderingu, kde je stěna nízká a dopad měkký. Až se budete cítit jistě, zkuste lano s instruktorem. Nikdy nelezejte na laně bez jištění nebo bez znalosti uzlu, i kdyby to vypadalo jednoduše.
První návštěva umělé stěny obvykle nevypadá jako v televizi. Místo hladkého přelezu narazíte na vlastní ruce, které se nechtějí pustit chytu, nohy kloužou a hlava řeší, jestli se dá spadnout. To je normální. Umělá stěna je bezpečné místo právě proto, že padat se na ní učí. Jde jen o to přijít s rozumnou výbavou a vědět, čeho si všímat.
- ID: 426047
Be the first to review “Jídlo a pití řešte i při sestupu. Po výstupu má většina lidí dojem, že už mají hotovo, a přestanou doplňovat energii. Přitom sestup spotřebovává svaly jinak a déle – bez jídla přichází třes nohou a ztráta soustředění přesně ve chvíli, kdy ji potřebujete nejvíc. Naplánujte si krátkou pauzu před technickým sestupem, ne až po něm. A pokud máte možnost, rozdělte sestup na dvě části s odpočinkem v místě, kde se dá bezpečně sednout.”
Reviews
There are no reviews yet.