Základem je zvolit zdroj s vhodným vyzařovacím úhlem. Pro čtení nebo práci u stolu potřebujete spíše směrové světlo, které osvětlí plochu, ale neoslní. Naopak pro celkové osvětlení místnosti je vhodnější široký úhel. Pokud použijete příliš úzký paprsek v otevřeném svítidle, vzniká ostrý kontrast a nepříjemné oslnění. Naopak příliš široký zdroj v lustru bez krytu vytváří rozptýlené světlo do všech stran, což může být také rušivé.
Teplota světla se udává v kelvinech a určuje, jak bílé světlo vnímáme. Teplé světlo kolem 2700 K má jantarový nádech, neutrální kolem 4000 K je téměř bezbarvé a studené světlo nad 5000 K tíhne k modrému tónu. Textil tuto teplotu nejen odráží, ale také pohlcuje a míchá s vlastní barvou. Stejný povlak na sedačce tak může vypadat krémově, šedě nebo dozelena podle toho, jaké světlo na něj svítí.
Volba zdroje světla do lampy a správného krytu proti oslnění patří k nejčastějším důvodům, proč je osvětlení v interiéru nepříjemné. Mnoho lidí řeší pouze watty a teplotu chromatičnosti, ale zapomíná, že světlo vycházející přímo do očí nebo špatně nasměrované vytváří odlesky a únavu. Přitom stačí dodržet několik zásad a výsledek je znatelně lepší.
U fotografování a natáčení platí, že odlesk lze potlačit polarizačním filtrem na objektivu. Filtr se otáčí, dokud odlesk nezmizí. Nefunguje to ale univerzálně – u některých úhlů a materiálů odlesk zůstane. Další možností je změnit úhel záběru, ne jen světlo. Stačí fotografovat z výšky nebo z boku, ne přímo proti desce. Častá chyba je fotit kolmo na desku, kdy se odlesk zdroje objeví přesně uprostřed záběru.
Typickou chybou je ponechat holou žárovku v lampě, která je určena pro kryt. Výrobce obvykle počítá s tím, že kryt usměrní světlo a ochrání oči. Bez něj může být i slabý zdroj nepříjemný. Další častou chybou je záměna krytu z jiného svítidla – průměr a uchycení nemusí sedět, ale hlavně se změní vyzařovací charakteristika. Vždy je lepší použít originální nebo přesně specifikovaný kryt.
Při výměně zdroje dbejte na to, aby jeho světelný tok odpovídal konstrukci svítidla. Příliš silný zdroj v malém krytu se přehřívá a může poškodit kryt i objímku. Zároveň platí, že čím vyšší je teplota chromatičnosti, tím ostřejší světlo vnímáme – u krytů s vysokým leskem to vede k nepříjemným odleskům. Pro obytné prostory se osvědčují teploty kolem 2700–3000 K, které jsou měkčí a oslnění méně pravděpodobné.
U starších nebo levnějších panelů se vyplatí zkontrolovat, zda na obrazovce není ochranná fólie, kterou jste zapomněli odstranit. Bývá lesklá a odlesky výrazně zesiluje. Stejně tak prach a mastné šmouhy od prstů fungují jako zrcátka. Obrazovku čistěte měkkým hadříkem z mikrovlákna, ideálně jen lehce navlhčeným. Nepoužívejte papírové utěrky ani agresivní čisticí prostředky, které mohou povrch poškrábat nebo narušit antireflexní vrstvu.
Nezapomínejte ani na stínítka a kryty svítidel. Tmavé stínítko pohltí část světla a posune jeho teplotu, zatímco bílé ji udrží. Pokud měníte žárovku za jinou teplotu, projděte pokoj a zkontrolujte, jak nové světlo dopadá na jednotlivé látky. Někdy stačí vyměnit jednu žárovku a celý prostor vypadá jinak. Barvu textilu nakonec neurčuje jen jeho pigment, ale i světlo, které na něj dopadá.
V praxi se osvědčily dvě až tři scény. První je večerní: teplá bílá, nízká intenzita, světlo míří na stěnu nebo na podlahu, nikdy přímo do očí. Druhá je úklidová: studená bílá, plná intenzita, ideálně z více zdrojů, aby nevznikaly ostré stíny za nábytkem. Třetí scéna, kterou lidé často přidávají zbytečně, je „přechodová” — něco mezi tím. Ta většinou skončí nepoužívaná, protože jakmile jednou víte, co potřebujete, sáhnete rovnou po jedné z krajních poloh. Další scény, jako „čtení”, „relax” nebo „film”, jsou už jen variacemi večerní scény a nemá smysl je držet odděleně, pokud k tomu není technický důvod.
Praktický postup je jednoduchý: vezměte si domů vzorky látek a vyzkoušejte je přímo v místnosti za běžného večerního osvětlení. Vzorky položte na místo, kde bude textil viset nebo ležet, a pozorujte je z různých úhlů. Přirozené denní světlo se v průběhu dne mění, proto test provádějte večer, kdy svítíte stejně jako obvykle. Pokud látka vedle sebe vypadá jinak než v obchodě, není to vada materiálu, ale rozdíl v teplotě světla.
Základní pravidlo zní: zdroj světla patří na tu stranu, odkud píšete. Pro praváka to znamená vlevo, pro leváka vpravo, oba mírně šikmo dopředu. Nikdy ne přímo proti očím a nikdy za monitor. Pokud sedíte zády k oknu, obrazovka se chová jako zrcadlo a vy máte nutkání se naklánět dopředu. Rameno se zvedne, loket ztratí oporu a zápěstí se ohne do strany. Právě tento ohyb, zvaný ulnární deviace, nejvíc škodí šlachám.
- ID: 428334
Be the first to review “Příliš jasná žárovka a kryt, který oslňuje místo aby chránil”
-
Rua Coronel Francisco Julio Alfieri 1031
Reviews
There are no reviews yet.