V zimě se vyhněte hnojivům s vysokým obsahem dusíku, která podporují tvorbu měkkých, vodnatých listů. Ty v chladu snadno napadne plíseň a rostlina se zbytečně vyčerpá. Vhodnější jsou hnojiva s vyváženým poměrem živin nebo s důrazem na draslík a fosfor, které zpevňují pletiva. Ideální formou je kapalné hnojivo naředěné na poloviční koncentraci oproti letnímu dávkování, případně organické hnojivo v malém množství. Nikdy nehnojte do suchého substrátu – nejprve zalijte čistou vodou, teprve pak přidejte roztok, aby nedošlo k popálení kořenů.
Kvalita semínek bylinek se neprojeví v okamžiku nákupu, ale až za dva až tři týdny, kdy místo zelených klíčků zůstane v misce jen vlhká hlína. Většina zklamání přitom nevzniká kvůli pěstiteli, ale kvůli tomu, jak byla semena skladována předtím, než se dostala do ruky. Semeno je živý organismus v klidovém stavu a každý týden ve špatných podmínkách mu ubírá na síle.
Bohaté kvetení podpoříte i tvarem keře. Levandule má tendenci se rozklesávat a uprostřed vyholovat. Pravidelným řezem dvakrát ročně – na jaře a po odkvětu – si udržíte kompaktní tvar, který uvnitř neztrácí listy. Starší, příliš vyholené rostliny už většinou nejdou zachránit. Pokud keř po několika letech přestane kvést, je lepší ho na jaře zmladit hlubším řezem do zeleného dřeva, i když to znamená obětovat jednu sezónu květů. Trpělivost se vyplatí.
První věc, kterou je potřeba si ujasnit, je rozdíl mezi jarním a letním řezem. Jarní řez probíhá v březnu nebo začátkem dubna, kdy už nehrozí silné mrazy, ale rostlina ještě nezačala rašit. V tuto dobu zkracujeme loňské výhony zhruba o třetinu, maximálně o polovinu. Nikdy neřežeme do starého dřeva, které je hnědé a suché. Levandule na něm už většinou neobrazí a může uhynout.
Základem je správné načasování. Jemné bylinky jako petrželka, koriandr, pažitka, máta nebo bazalka patří do hrnce až na konci vaření nebo úplně mimo oheň. Teprve hotové jídlo je posypete a necháte dvě minuty odstát, aby se aroma spojilo s ostatními chutěmi. Výjimkou je vaření v páře nebo krátké podušení na oleji, kdy se bylinka dostane do tuku, ale i tam platí: čím kratší doba, tím výraznější výsledek.
Skladování rozhoduje o tom, jak dlouho bylinky vydrží. Koupíte-li je v trsu, zabalte stonky do vlhké papírové utěrky a dejte do uzavíratelné nádoby do chladničky. Měňte vodu nebo utěrku každé dva dny. Pokud bylinky před použitím opláchnete, důkladně je osušte – voda na listech urychluje hnilobu a ředí chuť.
Semena, třeba kmín, koriandr nebo kopr, sklízejí se, když jsou hnědá a suchá, ale ještě se nevysypala. Rostliny seřezávej za suchého rána a nech je doschnout v papírovém sáčku. Když semena sklidíš příliš brzy, budou prázdná a nevyklíčí. Když pozdě, vypadají na zem.
Klíčové pravidlo: stříhej po odkvětu, ne před ním Hlavní řez se dělá okamžitě po odkvětu, obvykle v červenci nebo srpnu. V tuto chvíli je rostlina nejsilnější a dobře regeneruje. Odstraňujeme odkvetlé klasy i s několikacentimetrovou částí letošního výhonu. Zásadní je nenechat řez na holém dřevě – vždy ponechat alespoň dva až tři páry zelených lístků. Pokud stříhnete hlouběji, levandule sice může obrazit, ale slabě a často přestane kvést úplně.
Nejčastější chyba je sklizeň v poledne nebo hned po dešti. Další je přílišné ořezávání najednou. Nikdy nesklízej více než třetinu rostliny, jinak se vzpamatovává dlouho. U dvouletých bylinek, jako je petržel nebo celer, sklízej jen listy, ne celý stonek. A pozor na mráz u bazalky a máty, ty nesnášejí teploty pod pět stupňů a sklizeň je pak hořká.
Čerstvé bylinky se chovají jinak než sušené. Sušené mají koncentrovanou chuť, která se při vaření pomalu uvolňuje. Čerstvé jsou naopak těkavé – jejich aromatické oleje se ničí teplem, kyselinou i dlouhým ležením. Pokud je přidáte ve špatnou chvíli, zůstane z nich jen zelená hmota bez vůně.
Poslední pravidlo: méně je více. Příliš mnoho bylinek v jednom jídle přehluší ostatní suroviny a výsledek je těžkopádný. Jedna výrazná bylinka plus maximálně jedna doplňková stačí. Chuť se tak rozvine, místo aby se ztratila ve změti vůní.
Nezapomínejte ani na stonek. U petrželky, koriandru nebo máty je stonek nejaromatičtější část. Místo vyhazování ho nakrájejte nadrobno a přidejte do vývaru, těstovin nebo marinády. U dřevnatých stonků tymiánu a rozmarýnu je lepší je před použitím lehce rozdrtit prsty – uvolní se oleje – a pak je vyndat, aby v jídle nezůstaly tvrdé kousky.
Kořenové bylinky, jako je křen, zázvor nebo kostival, se sklízejí na podzim, když nadzemní část odumře. Tehdy se všechny živiny stahují do kořene. Vykopej je opatrně, očisti a ulož do vlhkého písku nebo do chladu. Petržel kořenová se sklízí až druhý rok, jinak jsou kořeny tenké a méně aromatické.
- ID: 431090
Be the first to review “Kdy přesně sklízet bylinky, aby vydržely co nejdéle?”
Reviews
There are no reviews yet.