Většina majitelů psů a koček si myslí, že když zvíře dostává suché granule a občas kosti nebo tvrdé pamlsky, má o chrup postaráno. Opak je pravdou. Zubní kámen vzniká z plaku, který se hromadí u okraje dásně, a ten se mechanickým žvýkáním odstraní jen částečně. Během několika měsíců se plak mineralizuje a mění v kámen, který už kartáček nesebere. První známky problému přitom bývají nenápadné: zvíře začne zapáchat z tlamy, občas kousne na jednu stranu nebo odmítne tvrdší potravu. Zánět dásní a posléze onemocnění zubů a ledvin jsou pak už jen otázkou času.
Začněte pomalu a nechte kotě rozhodovat První dny neberte kotě do náruče proti jeho vůli. Sedněte si na zem, mluvte tiše a nechte ho, ať si vás samo očichá. Nabídněte ruku dlaní dolů, aby si ji mohlo otřít čenichem. Když se stáhne, netlačte na něj. Krátké návštěvy několika minut opakujte několikrát denně. Tím se kotě učí, že blízkost člověka je předvídatelná a bezpečná.
Budujte odchody po malých krocí
Nezapomínejte na zvuky a předměty. Vystavujte kotě běžnému hluku domácnosti – vysavači, zvuku televize, cinkání nádobí – ale vždy z dálky a v klidu. Přenosná klec nebo pelíšek s vyhřátým místem pomůže kotěti cítit se bezpečně, když je toho na něj moc. Nikdy ho nedržte násilím u hlasitého spotřebiče, aby si „zvyklo”. Tím si vypěstujete paniku, ne odvahu.
První vycházky mimo dom
Co dělat, když pes reaguje už na oblékání b
Nejprve si pořiďte kvalitní nůžky nebo kleště na drápky. Tupé nebo příliš velké nástroje drápek spíš rozdrtí, což bolí a může způsobit prasknutí. Psa vezměte na klidné místo, kde se necítí ohroženě. Postupujte po jednom drápku, vždy jen malý kousek. Pokud drápek necháte prosvítit, u světlých drápků uvidíte růžovou dřeň. U tmavých to nejde, a proto stříhejte po milimetrech a dívejte se na řeznou plochu. Jakmile se uprostřed objeví tmavá tečka, jste těsně u dřeně a musíte přestat.
Mezi typické chyby patří přílišná ochrana a izolace. Kotě, které vidí jen jednoho člověka a jeden pokoj, se bude bát návštěv i cest. Druhým extrémem je přehnaná manipulace – neustálé nošení, buzení ze spánku a hlazení i ve chvíli, kdy kotě odchází. Třetí chybou je trestání za údajnou neposlušnost. Kotě netrestá, ale učí se vyhýbat rukám, které ho dříve bily nebo chytaly. Místo trestu použijte přesměrování pozornosti na hračku nebo pamlsek.
Socializace nekončí ve třech měsících. Pokračujte v krátkých, příjemných setkáních i v dospělosti. Nové lidi zvěte domů postupně, dopřejte kotěti možnost odejít a nikdy ho nenásilte do kontaktu. Výsledkem bude sebejistá kočka, která se nebojí návštěv, nechá se vyšetřit u veterináře a sama vyhledává společnost. Právě tyto drobné každodenní návyky rozhodují o tom, jaký vztah mezi vámi a kotětem po celá léta vznikne.
Kotě se učí žít s lidmi od prvních týdnů života. Socializace neznamená jen to, že si kotě zvykne na přítomnost člověka. Jde o to, aby se naučilo číst lidské signály, nebálo se doteků a dokázalo v domácnosti fungovat bez stresu. Nejlepší období pro tento proces je mezi druhým a sedmým týdnem věku, ale pokračuje i později. Čím více různých zážitků kotě v mládí zažije, tím lépe se vyrovná s běžnými situacemi v dospělosti.
Dotykům se věnujte postupně. Nejprve hlaďte hlavu a tváře, později hřbet a ocas. Vyhněte se břichu a tlapkám, dokud kotě samo nezačne nabízet, že si je nechá prohlédnout. Pokud při hlazení uslyšíte vrnění, je to signál, že jste na správné cestě. Když se uši stáhnou do stran nebo se ocas prudce pohybuje, přestaňte a dejte kotěti prostor. Respekt k jeho hranicím buduje důvěru mnohem rychleji než nátlak.
Zapojte do socializace různé lidi. Kotě by mělo poznat muže i ženy, starší osoby i děti, lidi s brýlemi, kloboukem nebo hlasitým hlasem. Každý nový člověk by měl postupovat stejně: sednout si, nechat kotě přijít, nabídnout pamlsek a teprve potom se pokusit o krátký dotek. Děti je třeba vést, aby na kotě nekřičely a netahaly ho za srst. Špatná zkušenost s dítětem může způsobit plachost na celý život.
- ID: 431122
Be the first to review “Když kartáček nestačí aneb co ničí psí a kočičí zuby”
Reviews
There are no reviews yet.