Interval výměny se liší podle typu motoru a konstrukce filtru. U starších vozů s kovovým filtrem pod podlahou se doporučuje výměna zhruba po 40 až 60 tisících kilometrech. Modernější modely mají filtr často přímo v palivové nádrži nebo v tělese čerpadla a tam výrobci uvádějí i delší intervaly, někdy až 100 tisíc kilometrů. Rozhodující ale není jen počet kilometrů — pokud tankujete často na méně kvalitních čerpacích stanicích, filtr se zanese dřív.
Zamrzlé stěrače nikdy neuvolňujte násilím ani škrabkou. Nastartujte, zapněte vyhřívání skla a nechte led povolit. Teprve pak stěrače zapněte. Stejně tak nenechávejte stěrače přes noc zvednuté v domnění, že to pomůže — pružina ramínka se unaví a guma už nebude přiléhat. Pokud má auto vyhřívané čelní sklo v oblasti stěračů, využijte to a před jízdou ho zapněte spolu s ofukem. Kapalinu dolévejte po malých dávkách a sledujte, zda trysky reagují okamžitě.
Předpisy výrobce vozu najdete na štítku ve dveřích řidiče, v příručce nebo na víčku palivové nádrže. Neřiďte se tím, co je napsané na bočnici pneumatiky – to je maximální přípustný tlak, ne doporučený. Pro běžné ježdění používejte hodnoty od výrobce vozu. Pokud často jezdíte naložení nebo s přívěsem, přidejte 0,2 až 0,3 baru k zadním kolům. Naopak v zimě, kdy je vzduch hustší, se vyplatí držet se spíše horní hranice doporučeného rozmezí, protože nízký tlak podporuje tvorbu kondenzátu a namrzání ventilku.
Nejlepší je skladovat pneumatiku svisle, tedy postavenou na běhoun. V této poloze na ni nepůsobí žádný boční tlak a guma drží svůj tvar sama. Musí ale stát na rovném a pevném povrchu, ne na zemi, která se pod ní prohne. Pokud ji postavíte na šikmou podlahu, bude se opírat jen o část běhounu a postupně se ohne do strany. Svislé skladování je vhodné i proto, že zabírá méně místa a pneumatiky na sebe můžete mírně opřít.
Nejčastější chyby: řemen nasazený opačně nebo o zub vedle, nedotažený šroub na kladce, stará kladka ponechaná na místě, chybějící kryt řemene a jízda s poddimenzovaným napnutím. Další častou chybou je startování motoru bez kontroly značek — stačí jedno protočení a může dojít ke kontaktu. Po výměně se motor nechá běžet na volnoběh, sleduje se hluk a případný únik chladicí kapaliny. První jízda by měla být krátká, s kontrolou napnutí po ujetí zhruba tisíce kilometrů.
Posledním krokem je ekologická likvidace. Vysloužilá klimatizace patří na sběrný dvůr nebo do zpětného odběru elektrozařízení, nikdy ne do běžného kontejneru. Chladivo i olej jsou nebezpečný odpad. Pokud si nejste jistí postupem u svého typu jednotky, přizvěte technika – ušetříte si poškozený okruh, mokrou zeď i zbytečný úraz.
Pokud si na výměnu netroufáte sami, svěřte ji mechanikovi. U starších aut s filtrem pod podlahou to zvládne i méně zkušený řidič s běžným nářadím. U moderních vozů s filtrem v nádrži je lepší odborný servis, protože hrozí poškození čerpadla nebo elektrických částí. Pravidelná výměna palivového filtru prodlouží životnost vstřikovačů a ochrání motor před drahými opravami.
Jak výměnu provést bez zbytečných chyb Než začnete, připravte si nový filtr, nové těsnění, hadicové spony a nádobu na vytékající palivo. U vozů s kovovým filtrem pod podlahou auto zvedněte a zajistěte. Povolte hadicové spony a hadice stáhněte. Počítejte s tím, že palivo pod tlakem vystříkne — mějte hadr a nádobu hned u sebe. Filtr drží v držáku, který je přišroubovaný k podlaze. Povolte šroub, vyjměte starý filtr a nasaďte nový ve stejném směru toku paliva. Šipka na filtru ukazuje směr k motoru. Pokud ji otočíte, auto nepoběží správně.
Mezi nejčastější chyby patří zapomenutí nových těsnění. Staré gumové kroužky po výměně netěsní a palivo může unikat. Další chybou je nasazení filtru opačně — motor sice nastartuje, ale tlak paliva je špatný a auto ztrácí výkon. Někteří řidiči také filtr po výměně netěsní dostatečně a nechají ho volně viset. Pozor na přetažení hadicových spon, které hadici přeříznou. Po výměně vždy nastartujte a zkontrolujte, zda někde nepodtéká palivo. Nechte motor běžet několik minut a projeďte se.
U filtrů v nádrži je postup složitější. Je potřeba demontovat zadní sedadlo nebo přístupový kryt v podlaze, odpojit elektrické konektory a palivové vedení. Nádrž bývá z poloviny plná, takže ji nejdřív vypusťte nebo mějte připravený velký kanystr. Filtr se mění jako celek s plastovým tělesem nebo se vyjímá z čerpadla. Tady platí, že každá nečistota, která se dostane do systému, může ucpat vstřikovače.
- ID: 432908
Be the first to review “Posledním krokem je ekologická likvidace. Vysloužilá klimatizace patří na sběrný dvůr nebo do zpětného odběru elektrozařízení, nikdy ne do běžného kontejneru. Chladivo i olej jsou nebezpečný odpad. Pokud si nejste jistí postupem u svého typu jednotky, přizvěte technika – ušetříte si poškozený okruh, mokrou zeď i zbytečný úraz.”
Reviews
There are no reviews yet.