Začněte vertikálou. Nad sporákem i dřezem bývá prázdná stěna, kam se vejde lišta s háčky nebo mřížka. Zavěste na ni naběračky, struhadlo, prkénko i utěrky. Uvolníte tím šuplík a hlavně desku. Pozor ale na jednu chybu: nepřecpěte lištu tak, aby překážela při otvírání horních skříněk. Nechte mezi spotřebičem a závěsným systémem alespoň pěst místa.
Zrcadlo funguje nejlépe tam, kde odráží něco, co stojí za to vidět – okno, světlou stěnu nebo průhled do další místnosti. Pokud ho pověsíte přímo naproti vchodovým dveřím, uvidíte jen sebe a tmavý prostor za zády, což předsíň opticky uzavře. Mnohem lepší je umístit zrcadlo na boční stěnu tak, aby zachytilo denní světlo z okna nebo z chodby. U úzké chodby pomůže vysoké zrcadlo od podlahy až po strop: protáhne prostor a zároveň rozšíří světlou plochu.
Pátý návyk je nejnudnější a nejúčinnější: konzistentní formátování. Ne kvůli vkusu, ale protože mozek čte vzory. Když se odsazení a styl závorek mění mezi soubory, mozek spotřebovává kapacitu na orientaci místo na logiku. Použijte jeden nástroj a nechte ho rozhodovat. Přestanete řešit mezery a začnete řešit chyby.
Dveře a jejich okolí jsou opomíjený zdroj místa. Na vnitřní stranu dveří od spíže nebo šatny připevněte mřížku s háčky na drobnosti. Zavěšení přes dveře funguje jen tam, kde dveře nedoléhají těsně a nebudou se zasekávat. U skříně zkontrolujte, zda se dveře po instalaci organizéru pořád zavřou. Právě tady vzniká nejčastější chyba: koupíte úložný systém, ale zapomenete změřit hloubku a dveře už se nevejdou.
Pojmenujte věci tak, aby se daly přečíst nahlas Proměnná d nic neprozradí, ale datumOdeslani řekne vše. Stejně tak funkce zpracuj() nutí čtenáře otevřít tělo, kdežto vypocitejCenuSVou je čitelná z místa volání. Návyk: když název nedokážete přečíst nahlas bez zaváhání, přejmenujte ho. Pozor na opačný extrém — dataKteráBylaZískánaPoKontroleUživatele je stejně špatné, jen jinak. Držte se rozsahu, který se vejde na jeden řádek.
Soda je silná v kuchyni a na textil. Na připálený hrnec nasypte dvě lžíce sody, zalijte vodou a povařte; připálenina se uvolní bez drhnutí. Lednici zbavíte pachu tak, že do misky nasypete suchou sodu a necháte ji tam přes noc. Na koberec nebo pohovku nasypete sodu, necháte hodinu působit a vysajete – pohltí pachy z jídla i zvířat. Na bílé prádlo přidejte půl hrnku sody k pracímu prostředku, ale u vlny a hedvábí to nedělejte, může je zdrsnit.
Orientačně si balkony rozdělte do tří skupin. Plné slunce znamená přímé světlo šest a více hodin denně, obvykle na jižní a jihozápadní straně. Polostín má tři až pět hodin přímého světla, typicky východ nebo severozápad. Stín je méně než tři hodiny přímého světla, často na severní straně nebo v podloubí. Do skupiny patří i to, jaké teplo balkon vytváří: u zdi z cihel se vzduch přes den rozpálí a v noci pomalu chladne, u skla nebo plechu jdou teploty nahoru i dolů rychleji.
Žádný z těchto návyků nezabere víc než pár minut denně. Dohromady ale znamenají, že se kód dá číst shora dolů bez skákání. A přesně to je chvíle, kdy ladění přestane být hledáním a začne být opravou.
Druhý návyk se týká velikosti. Funkce do deseti řádků se dá ověřit pohledem, funkce na dvě obrazovky se ladí metodou pokus–omyl. Když má funkce víc než tři úrovně vnoření, rozsekejte ji. Není to o počítání řádků, ale o tom, kolik stavů musíte mít v hlavě současně. Každá úroveň navíc znamená další kombinaci, kterou při ladění přehlédnete.
Každý, kdo někdy ladil chybu, kterou způsobil jen nepořádek v kódu, ví, že nejde o rychlost psaní, ale o rychlost čtení. Když se vracíte k funkci po týdnu, mozek potřebuje rozpoznat, co dělá a proč. Čím méně šumu, tím dřív narazíte na skutečný problém. Následujících pět návyků není o estetice, ale o tom, kolik času strávíte hledáním příčiny místo následku.
Třetí návyk: vracejte brzy. Místo if (podminka) { … } else { … } používejte if (!podminka) return; a pokračujte. Snižuje to počet cest, kterými se kód může vydat, a hlavně odstraňuje zbytečné else, které při čtení mate. Čtvrtý návyk: nikdy nemíchejte práci se stavem a výpočet. Funkce, která něco mění, ať nic nevrací, funkce, která něco vrací, ať nic nemění. Jakmile tohle porušíte, při ladění nepoznáte, jestli je chyba ve vstupu, nebo v tom, co funkce cestou přepsala.
- ID: 434913
Be the first to review “Jak z čistého kódu zmizí polovina chyb, které hledáte hodiny”
Reviews
There are no reviews yet.