Nejčastější chyba je vsadit na „suchou” směs s minimem asfaltu a přitom zanedbat podloží. Deska s nízkým obsahem pojiva nepřenese nerovnosti. Musí ležet na zhutněném štěrku frakce 8–16 mm, ideálně ve vrstvě 10–15 cm, zhutněném po malých vrstvách. Pod ní patří geotextilie, která zabrání míchání štěrku s podložím. Povrch musí být v rovině s tolerancí několika milimetrů na metr. Každý hrbol se při menším množství asfaltu projeví jako bod, kde deska začne pukat.
Na co se nejčastěji zapomíná: jídlo a voda. Chaty na hřebeni mají otevřeno jen v sezóně a ne vždy, takže se nevyplácí spoléhat na to, že si cestou koupíte oběd. Vezměte si vlastní svačinu a alespoň dva litry vody na osobu. Další častá chyba je podcenit návrat. Mnozí vyrazí pozdě odpoledne a pak zjistí, že poslední autobus nebo vlak jede dřív, než dojdou do civilizace. Vždy si dopředu zjistěte jízdní řády a naplánujte trasu tak, abyste měli rezervu alespoň hodinu.
Brdy nejsou jen suchý hvozd, jak se občas traduje. Při dešti se z nich stane kluzká houba, kde se mech chová jako mýdlo a kameny pod listím zmizí. Nepotřebujete drahé vybavení, ale musíte změnit plán. Základ je jednoduchý: vybírejte trasy podle podloží, ne podle výhledů. Když prší, nejlepší je zpevněná cesta nebo široká lesní silnice. Úzké singltreky, kořeny a kamenné stupně jsou za mokra past na kotníky. Vyhněte se také strmým sestupům do údolí, kde se voda drží nejdéle. Naopak hřebenové cesty s písčitým nebo štěrkovým povrchem odtékají rychle a drží.
Do kopce hole zkraťte o několik centimetrů a opírejte se o ně více za tělem. Tím se práce přesune z předloktí na silnější svaly trupu. Z kopce naopak hole prodlužte, aby dopadaly dřív než noha a tlumily náraz. Právě při sestupu vzniká největší tlak na zápěstí – pokud hole kloužou po kameni, ruka dostane ránu. Pomáhají širší podložky do bláta a ostré hroty do skály, ale i tak je nutné sledovat terén a nepřenášet na hole celou váhu.
Základem je zkrátit krok a zvýšit jejich frekvenci. Dlouhé kroky s propnutou nohou znamenají tvrdý dopad na patu a přenos rázu přímo do kolena. Kratší kroky, mírně pokrčená kolena a plynulý rytmus udrží nohu jako pružinu, která část energie pohltí. Pomáhá i mírný předklon trupu a těžiště nad chodidly — ne vzadu, kde vzniká brzdící pohyb.
Co dělat, když už jste mokří a prochladlí? Nepokračujte dál. Najděte kryté místo – přístřešek, hustý smrkový porost, nebo alespoň závětří. Převlékněte si mokré tričko za suché, i když je to nepříjemné. Dejte si teplý nápoj z termosky a něco sladkého. Pokud se třesete a nemůžete se zahřát, je to začátek hypotermie. V tom případě okamžitě zpět nebo k nejbližšímu obydlí. Nezachraňujte výlet za každou cenu. Brdy jsou krásné i v dešti, ale jen když se chováte jako dospělý. Nejčastější chyba je přeceňování sil a podceňování terénu. Když si nejste jistí, otočte se. Les nikam neuteče.
První konkrétní tip: oblečení řešte ve vrstvách, ne jednou velkou bundou. Funkční tričko, lehká mikina a nepromokavá membránová bunda stačí. Pod ní se ale nesmíte zpotit, jinak prochladnete při první zastávce. Nohy jsou důležitější než zbytek. Nepromokavé boty s vysokou podešví a pevnou patou, ne nízké tenisky. Ponožky vezměte dvě sady – jednu na sebe, druhou do batohu v igelitovém sáčku. A nezapomeňte na návleky. Nejsou zbytečnost, pokud jdete přes mokrou trávu. Typická chyba: lidé si vezmou pláštěnku, ale nechají batoh bez krytí. Do deseti minut máte mokré vše uvnitř, včetně náhradního oblečení. Řešení je triviální – obal na batoh, nebo alespoň velký igelitový pytel.
Minimalistické bydlení není jen o tom mít doma málo věcí. Jde o to, aby každý předmět měl své místo a skutečný účel. Pokud se do toho pustíte živelně, skončíte buď v prázdném bytě, kde nic nenajdete, nebo naopak v ještě větším chaosu. Začněte tím, že si projdete jeden pokoj a položíte si u každé věci tři otázky: Použil jsem to za poslední rok? Mám na to místo? Slouží to k něčemu, co skutečně dělám? Pokud je odpověď dvakrát ne, věc opustí domov.
Nejčastější chyba je koupit hole a vyrazit s nimi na celodenní túru bez zkoušky. Vyzkoušejte je nejdřív na kratší trase, na známém kopci, kde můžete měnit délku i úchop. Teprve pak se rozhodujte, zda vám hole práci rukou ulehčují, nebo ji jen přenesly jinam.
Únava rukou při dlouhém výstupu nebo sestupu nevzniká jen ze slabých svalů. Většinou jde o to, že ruce pracují celou dobu naplno, protože je přebírá trup a nohy. Hole tento přenos částečně přesměrují, ale jen za předpokladu, že je člověk používá správně. Špatné nastavení nebo zlozvyk při chůzi dokáže ruce unavit ještě rychleji než chůze bez holí.
- ID: 437863


Reviews
There are no reviews yet.