Na konci dne zkontrolujte, jestli vás nebolí zápěstí víc než nohy. Pokud ano, pravděpodobně držíte hole křečovitě nebo máte špatnou délku. Upravte je a zkuste to znovu. Únava rukou po treku s holemi má být menší než bez nich. Když je větší, něco děláte špatně. Nejčastěji je to příliš dlouhá hůl, stažený popruh nebo příliš silný stisk. Opravte jeden z těchto tří bodů a rozdíl poznáte už na další túře.
Ztratit orientaci v lese se stane rychleji, než si člověk myslí. Stačí sejít z pěšiny kvůli houbám, jít za lesem a během deseti minut je krajina jiná. Panika je ale horší než samotné zabloudění. První krok je vždy zastavit se, sednout na pařez nebo kámen a několikrát zhluboka dýchat. Tělo se uklidní, tep klesne a hlava začne pracovat. Zbytečné přešlapování na místě jen spotřebovává síly a zvětšuje zmatek. Kdo se dokáže zastavit, má větší šanci najít cestu ven.
Když se řekne „brdy s kořínkem”, většina lidí si představí houby nebo bylinky, které se prodávají i s kořínkem. V češtině se ale tento výraz používá hlavně pro bylinky a čaje, které si sami nasbíráte nebo koupíte v čerstvém stavu. Rozdíl mezi „s kořínkem” a „bez” není jen estetický. Kořínek mění chuť, vůni i to, jak dlouho se látky uvolňují. U některých rostlin je kořen cennější než nať, u jiných naopak. Než začnete cokoli sušit nebo louhovat, vyplatí se vědět, co vlastně máte v ruce.
Před každou túrou lékárničku projděte a doplňte, co se spotřebovalo nebo vysypalo. Zkontrolujte, že lahvičky netečou a že náplasti stále lepí. Dětské nohy se mění s růstem, takže co fungovalo loni, může letos tlačit. Do lékárničky přidejte i malý sáček na mokré ponožky, abyste je mohli vyměnit dřív, než vznikne puchýř. A hlavně: naučte dítě, kde lékárnička je a co v ní najde, aby si umělo říct o pomoc dřív, než ho noha rozbolí.
Nakonec pamatujte na to, že v Brdech platí určitá omezení pohybu kvůli bývalému vojenskému prostoru. Některé cesty jsou přístupné jen v určitých dnech nebo jen po značených trasách. Předem se informujte, jestli vámi zvolená silnice není uzavřená. S kočárkem se nevyplatí riskovat objížďku terénem. Pokud narazíte na uzavírku, prostě se vraťte. Cílem není dojít daleko, ale dojít v pořádku.
Další častá chyba je podcenit počasí. Brdy jsou známé tím, že se počasí mění rychle. Mrholení změní udusaný štěrk na kluzký bláto. Kočárek s malými koly se na tom smeká a vy se zbytečně nadřete. Pokud hlásí déšť, vezměte raději nosítko nebo trasu odložte. Kočárek v Brdech není o výkonu, ale o pohodě. Když cesta přestane bavit, otočte se. Žádná trasa není povinná.
Vrstvení oblečení a obuv řeš dřív, než vyrazíš. Základem je funkční vrstva na tělo, izolační vrstva a nepromokavá svrchní vrstva. Bavlněné tričko v horách nasákne a v chladu tě ochladí. Boty musí sedět, být rozchozené a mít pevnou podrážku do terénu, který tě čeká. Do batohu patří čelovka s náhradními bateriemi, píšťalka, základní lékárnička a izolační fólie. Mobil měj nabitý a uložený v suchém obalu. Sdílení polohy v offline mapě je praktičtější než spoléhat na signál, který v údolích často není.
Turistická lékárnička pro dospělé se na dětské nohy nehodí. Problém nebývá v tom, že by v ní chyběly léky, ale že obsah je dimenzovaný na dospělou nohu, dospělou kůži a dospělou váhu. Dětská noha má měkkou klenbu, tenčí kůži, rychleji se potí a vznikají na ní puchýře tam, kde dospělý nemá problém. Když s sebou vezmete standardní výbavu a jen ji zmenšíte, většinou to nestačí.
Co se týče dezinfekce, vyhněte se barevným roztokům, které barví ponožky a pletou se s podrážděním. Stačí čirý prostředek v malé lahvičce s uzávěrem, který se neztratí v batohu. Na drobná oděrky a puchýře se osvědčily hydrokoloidní náplasti, které se nemusí měnit tak často a méně bolí při sundávání. Do lékárničky patří i malý zásobník na vodu a gáza na otření, protože dětská noha v mokré botě je nejrychlejší cesta k problému.
Nejschůdnější jsou okruhy kolem vodních nádrží a po lesních silnicích, které mají pevný povrch. Asfalt nebo udusaný štěrk zvládne i běžný kočárek s menšími koly. Naopak cesty s vrstvou sypkého kamení nebo hlubokého listí jsou past. Kola se boří, odpružení nestačí a dítě se třese. Typická chyba je vyrazit na trasu, která je v zimě upravená pro běžky, ale v létě je plná výmolů a vyjetých kolejí.
Plánuj trasu podle nejslabšího člena skupiny, ne podle toho, jak rychle jste šli minule. Zjisti si převýšení, délku a orientační časy z mapy, ne z aplikace, která počítá s ideálním tempem. Naplánuj si záložní variantu a bod, odkud se dá kdykoli otočit. Typická chyba: lidé si naplánují okruh, ale zapomenou, že poslední úsek vede lesem a za tmy se v něm ztratí. Řekni někomu, kam jdeš a kdy se vrátíš. Ne poslední zprávu na sociální síti, ale konkrétní osobě, která tě bude postrádat, když se neozveš.
- ID: 437885
Be the first to review “Kočárek na Brdech: pohodlná trasa, nebo drsná zkouška?”
Reviews
There are no reviews yet.